Tyjátr: Castellucci pokryl Prahu blyštivým sametem bez obsahu
Díky festivalu Pražské křižovatky se na české jeviště po několika letech opět vrátil italský skandalista Romeo Castellucci. Projekt Democracy in America, který nazkoušel se svou divadelní společností Socìetas Raffaelo Sanzio byl oproti jeho dřívějším pobuřujícím inscenacím překvapivě krotký. A trochu prázdný.
Na projekty italského režiséra Romea Castellucciho se čeští divadelní nadšenci mohli v posledních letech dostat ve Vídni, na festivalu Wiener Festwochen. V České republice se vůbec poprvé objevil na 4 + 4 dny v pohybu v roce 2000, pro Prague Quadriennale připravil instalaci Persona v roce 2011. Pro jeho postupy jsou příznačné šokující efekty. V trilogii Božská komedie z roku 2008, konkrétně části Inferno, se oblékl do ochranné vesty a nechal na sebe poštvat smečku rozzuřených psů, kteří se ho bezmála čtyři minuty snažili rozsápat. V inscenaci On the Concept of the Face, Regarding the Son of God na jevišti pracoval s exkrementy a v Juliu Cézarovi zase nechal odříkat monolog Marka Antonia umírajícího na rakovinu skrze otvor po tracheotomii. Názory na jeho tvorbu rozdělují diváky i kritiky po celém světě, konzervativní italští recenzenti jej nazývají ikonoklastem.
Democracy in America, inscenace uvedená na festivalu Pražské křižovatky, byla překvapivě umírněná, místo explicitních momentů Castellucci tentokrát zinscenoval přehlídku abstraktních výjevů a rituálních obrazů. Vyšel ze stejnojmenné studie historika a diplomata Alexise de Tocquevillea, který v první polovině devatenáctého století studoval americké vězeňství a při té příležitosti sepsal své postřehy o rodícím se politickém systému. Režisér inscenaci rozděluje na několik samostatných částí svébytných poetik a stylů. Tematicky je propojuje spíše nahodile. Jedinými čitelnými tématy jsou pro Castellucciho vztah osadníků k původnímu indiánskému obyvatelstvu, náboženský fanatismus a chudoba uvnitř puritánské komunity. Vychází také z náboženské praktiky, při níž lidé v transu vykřikují nesmyslná slova a pastor je interpretuje jako kanál, skrze který promlouvá Bůh. Režisér slovní výplody zároveň spojuje s jazykem indiánských kmenů, protože mu zní podobně. Jakékoliv další tematické souvislosti Castellucci rozmělňuje.
V úvodní sekvenci poskakují vlajkonoši v bílých uniformách s hlomozícími kravími zvonky a z vlajek skládají nápisy, mimo samotný název Democracy in America, například Decay Crime Macaroni a podobné absurdity. Kromě scén, kde vedou dvě indiánky a posléze rodina osadníků zmatečné dialogy, Castellucci do inscenace zapojuje i instalaci dvou vznášejících se objektů nebo konceptuální choreografii sabatu připomínající scény z filmu Svatá hora Alejandra Yodorowského. Režisér na obsah plně rezignuje a pouze se opájí monumentálními obrazy.
Democracy in America je také příkladem tzv. festivalové inscenace, u níž se předpokládá, že jméno světoznámého, divadlo otřásajícího tvůrce automaticky deklaruje kvalitu. Festivalu Pražské křižovatky se sice podařilo do Prahy přivézt hvězdu, dokonalá technická úroveň ale nestačí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
