Usárnu ani kanady do trampských osad na kraji Prahy potřebovat nebudete. Zůstala atmosféra říčních lázní

Trampská idea je (stejně jako nohejbal) českým vynálezem. Dalekou Amerikou inspirované hnutí dalo možnost i lidem z nejchudších vrstev trávit volný čas mimo industrializovaná a špinavá města. Původně se do kempů kolem řek jezdilo stanovat nebo pod širák, postupem času začaly přibývat jednoduché dřevěné chatičky, které často slouží dodnes. Během bohaté historie českého trampingu vzniklo kolem deseti tisíc trampských osad, v jejichž středu často stála hospoda, sportovní hřiště, táborák a totem. Několik z nich se stalo během rozšiřování Prahy v roce 1974 součástí území hlavního města.

Skála Kazín|foto: Ondřej Šebestík

Po cestě od malinké a téměř zmizelé osady Black White do bývalé osady Údolí hvězd minete výstavní ukázku podnikatelského baroka. Rezidence Údolí hvězd je výmluvným příkladem proměny místa. V samotné osadě si pak bývalá šerifka, paní Vildová, stěžuje: „Tady už není nic k vidění. Bylo to tu krásný, ale už je to pražská periferie. Osada už není...“ Nejde o to, že by už nestály osadní chaty. Rozpadla se osadní komunita. Dcera zakladatele osady se zbavila své hodnosti potom, co zorganizovala brigádu, a osadníci už neprojevili žádný zájem. Tak se z Údolí hvězd stala chatová oblast s totemem jako vzpomínkou na historii místa.

Na břehu Berounky naproti Mokropsům ale dvě osady dodnes fungují. V osadě Kazín si každé tři roky volí osadní výbor a z jeho středu šerifa, který vybírá roční poplatek – z toho se financuje společné parkoviště nebo odvoz odpadu. V osadě je hřiště na tenis a volejbal, osadníci pořádají sportovní turnaje nebo dětské dny. V nedaleké hospodě Tornádo nebo U Kubíčků se zase v sobotu scházejí k poslechu písniček a tanci. Ve stejnojmenné osadě Tornádo, kde řady chatek v terasách tvoří vyřazené poštovní autobusy z dvacátých let, si místní stěžují na zájem ze strany turistů. Nedávno se tu totiž natáčel seriál Přístav, který přilákal do lokality fanoušky lačné prohlédnout si místo. Celkově je z vyjádření osadníků znát, že mají potřebu chránit si svoje víkendová rekreační obydlí před okolním světem.

V osadě Tornádo, kde řady chatek v terasách tvoří vyřazené poštovní autobusy z dvacátých let, si místní stěžují na zájem ze strany turistů. Nedávno se tu totiž natáčel seriál Přístav, který přilákal do lokality fanoušky lačné prohlédnout si místo|foto: Ondřej Šebestík

Ač jsou součástí města, mají totiž osady kromě záviděníhodného umístění i příjemnou atmosféru lákající k odpočinku. Při pohledu z terasy hospody Tornádo, proti proudu řeky, jsou vidět už jen skály, zalesněné stráně a louky. Sobotní odpoledne v okolí osad probíhá v ležérním tempu. Několik rybářů má nahozeno, na blyštivé hladině Berounky se pohupují hlavy plavců a z hospody se nese příjemný ruch a cinkají sklenice. Naproti slavné skále s nápisem Kazín, na jejímž vrcholu národní buditelé marně hledali slovanské hradiště pro podložení svých národotvorných mýtů, se hraje nohejbalový turnaj a průběžný stav utkání se nese přes hladinu. Chataři posedávají na teráskách a předzahrádkách nebo se jen tak naklánějí z oken. Duch trampingu už možná z osad vyprchal, potenciál ke kvalitnímu letnímu odpočinku se ale nesnížil.

Text a audioreportáž vznikly na procházce s průvodcem Petrem Ryskou z Prahy neznámé.