V Česku přibylo sebevražd. Blízcí zemřelých se potýkají s pocity viny, viní je často i okolí

O důvodech, proč lidé k tomuto kroku přistupují, můžeme často pouze spekulovat. „Můžeme se na to dívat z celospolečenského pohledu, kdy důvodem může být ekonomická situace, inflace nebo válka, ale i z individuálního – kdy to může být reakce na traumatické události nebo životní nespokojenost. Příčin je vždycky víc, bývá to kombinace několika věcí,“ říká psycholožka Roksana Táborská z Národního ústavu duševního zdraví.

Téma sebevražd se ale zdaleka netýká jen lidí, kteří o nich uvažují. Na webu www.sebevrazdy.cz, za kterým stojí pracovní skupina Prevence a výzkum sebevražd NÚDZ, myslí i na ty, kteří se zotavují po nezdařeném pokusu a na blízké, kteří se o ně strachují nebo se musejí vypořádat s tím, že jim někdo tímto způsobem zemřel.

Blízcí se mnohdy kromě truchlení potýkají s pocity viny či negativními reakcemi okolí. „Reakce okolí vůči pozůstalým, zejména partnerům a partnerkám zemřelých, bývají často stigmatizující, dávají jim za vinu, co se stalo,“ dodává Táborská.

S čím souvisí propastný rozdíl mezi počtem mužů a žen, kteří se rozhodli ukončit svůj život? Jak blízké jsou si sebevraždy a sebepoškozování? A měli bychom se svých blízkých ptát, jestli přemýšlí o sebevraždě? Poslechněte si Diagnózu F s psycholožkou Roksanou Táborskou.