Ve vlastní šťávě: Kulinářská Barcelona

20. září 2015
Ve vlastní šťávě

Barcelona! Freddie věděl, o čem zpívá. Barcelona není jen perlou Katalánska, ale těžká konkurence Madridu jako hlavního města Španělska. Byl jsem jako v Jiříkově vidění.

I když drtivá většina turistů jezdí a létá do Barcelony kvůli jménům jako Gaudí, Miró nebo Picasso, já si neuvěřitelně liboval hlavně v baskických pintxos barech (pintxos je baskický ekvivalent španělských tapas), učil jsem se objednávat si ve španělštině „una caña por favor“ a hledal nějakou hospodu na míru (k nelibosti mé lepší poloviny). Musím podotknout, že v Barceloně výjimečně neplatilo pravidlo, platné ve většině turisticky frekventovaných měst: čím víc centrum, tím horší a dražší hospody.

První ráno v Barceloně jsem zamířil přímo do Mercado de La Boqueria na Les Rambles. Jestli milujete trhy, tak se odsud jen tak neutrhnete. Spousta lidí, spousta jídla, spousta kapsářů, pochopitelně. A dobré podniky, když máte chuť ochutnat Barču, jak Barceloně doma přezdíváme. Narazil jsem na stánky s rybami a plody moře, kde jsem s radostí a potěšením potkával staré známé z kuchyní středomořských restaurací, prodejce specializované jen na bacalao – solenou nebo sušenou tresku, která je tady velice ceněnou komoditou a má spolu s tuňákem výjimku na požadavek konzumovat rybu maximálně čerstvou!

Nemohl jsem se odtrhnout od stánků s kořením a fantastickou mletou paprikou z Murcie v několika verzích, včetně uzené, která je tu podle všeho dost populární. Pokud šlo o maso, naprostou samozřejmostí byly veškeré části poražených zvířat, včetně oháněk, drobů, vnitřností, zkrátka od čumáku po ocas – jak se sluší a patří. Španělská kuchyně nadto umí s tzv. levnou surovinou nakládat bravurně.

03474395.jpeg

Hned za rohem jsem narazil na první pintxos bar a objednal si sám první „caña“, tedy točené pivo. Oproti klasickým tapas, sestávajícím převážně z menších porcí regulérních jídel, nebo prostě a zkrátka nakrájených uzenin a sýrů s olivami, jsou baskické pintxos mnohem rafinovanější a pestřejší. A hlavně, jak název napovídá, nejde o pokličku (tapa), ale jehlu (pintxo), a tak jsou téměř vždy na špejli. Kolik špejlí vám po takové návštěvě zůstane, tolik zaplatíte. Tradičně se nesedí v jednom podniku, ale po sklence a pár pintxos se jde o dům dál. Zárukou kvality je přítomnost místních.

Vrcholem mého pobytu v Barceloně potom byla návštěva La Taberna del Cura ve čtvrti Gràcia. Nejlepší pan con tomate na domácím chlebu, morcilla (španělské krvavé jelítko) smažená v pistáciové krustě, smažený lilek s limetou a medem, ale i šneci v omáčce, vynikající ančovičky, nakládaná zelenina Escalivada nebo ručně krájený jamón ibèrico. Ale především rychlý, milý a usměvavý číšník, ochotný rozumět mojí panenské španělštině, kvalitní suroviny a vlídné ceny. Podnik, kde mají dobrou paellu si nechte poradit od místních, nebo se na ni rovnou vydejte do její rodné Valencie.

03474392.jpeg

Rozhodně se vyhněte přístavu a podniku La Cala, kde podle všeho vaří mikrovlnka. To víte, v každé vesnici se najde nějaké to bláto. A příště se podíváme víc do španělského vnitrozemí.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka