Viah: Necítím potřebu „vykořisťovat“ to, že jsem Vietnamka, natož že jsem žena

Právě jste se vrátily z Eurosonicu, kde vyvrcholila vaše cesta Czechingem. Jaký je největší rozdíl mezi Viah, která se právě na Metronome festivalu dozvěděla, že vyhrála Czeching 2019, a Viah, která se mnou teď sedí ve studiu?

Vi: Pro Metronome festival jsme dávaly dohromady vůbec poprvé náš stávající taneční set, který se potom vydal na takovou půlroční cestu. Prošly jsme si různými showcasey jako Waves Vienna nebo Nouvelle Prague, vyzkoušely si různé scénáře a myslím, že jsme se hodně posunuly. Začaly jsme nad ním víc přemýšlet, což je pro mě zásadní. Uvědomila jsem si, že to nedělám jenom jako takovou srandu, ale že v tom má smysl pokračovat a dělat to pořádně.

Eleni: Na Metronomu jsme se znaly asi tak pět minut. Teď už se známe líp, takže je pro nás společné vystupování daleko přirozenější.

Eurosonic tedy nebyl váš první showcaseový koncert. Jaký máte k showcaseům vztah?

Rosa: Showcasoevé festivaly nás hlavně naučily, jak se vyrovnat s tím, že na nich nemáte moc času se rozmyslet, co a jak. Přijedete, hned máte zvukovku a jdete rovnou hrát. Není čas cokoliv vymýšlet. Musíte prostě být v tu chvíli na tom místě a udělat to nejlepší, co dokážete.

Eleni: Navíc si musí člověk zvyknout na to, že lidi budou během koncertu odcházet. Nesmí si to brát moc osobně. Tu show samozřejmě děláte pro lidi, ale hodně i pro sebe.

11 fotografií

Vi: Showcasey nás posunuly hlavně v tom, že jsme nějak začaly vnímat zahraniční scénu, a tím pádem i naši konkurenci. Příměji než se nám to děje v České republice, kde nějakou protiváhu úplně nemáme. Zároveň se tam setkáte s nesmírně intenzivní vlnou podpory z hudební branže, potkáte lidi, kteří dělají festivaly jako Melt! nebo Primavera. Je to hodně inspirativní. Úplně jsem se tam ocitla ve svém živlu. Viděla jsem tam lepší hudebníky než za celé své koncertní festivalové léto. Až mě překvapilo, jak moc jsem se na Eurosonic těšila.

Čtěte také

Eurosonic 2020: Viah, Charlotte Adigéry a Sorry v čele nové generace evropského popu

Čím je pro vás přínosné mít konkurenci?

Vi: Je to instantní inspirace. Inspirace se zavřít do zkušebny a začít tvrdě pracovat. Je to takové probuzení soutěživosti, kterou v sobě třeba my potřebujeme mít, abychom mohly dělat věci, jak nejlépe dokážeme. Hodně nás to motivuje, abychom nad sebou přemýšlely, nad hudbou, nad celým projektem, abychom se pořád zlepšovaly.

Horké téma posledních několika let je genderová nerovnost v hudebním průmyslu. Jakou máte s pozicí žen a genderovými stereotypy na hudební scéně zkušenost vy?

Vi: Přijde mi zvláštní, že existuje nějaká vlna pozitivního pohledu na gender ve smyslu, že když holka dělá hudbu, tak je dobře, že dělá, co ji baví. Nemusíme se vůbec zaobírat tím, jestli to, co dělá, je dobré. Je fajn, že se podporují ženy v umění, ale už by se mělo nějak víc objektivně dívat na to, co vlastně vytvářejí. Dost podobné jsem to měla s tím, že jsem Vietnamka. První reakce na Viah byly: „To je super, že Vietnamci dělají v Čechách umění.“ Je to zvláštní „vykořisťování“ toho tématu, který pro mě už v tuhle chvíli a v tomhle věku už není tak nosný. Stejně to cítím s ženskou tematikou. Nepotřebuju „vykořisťovat“ to, že jsem žena.