Vladimír Kokolia: Naše legendy jsou cvičené k utrpení

Objevily se na seznamu legend některé, které se autor projektu nakonec rozhodl nezveřejnit, aby uchránil pověst umělců? „To je docela přesná obava. Dost často je to v režimu kompro. Je to docela citlivá věc. Zatím je tedy minimálně cenzury od těch samotných legend. Musí také něco vytrpět, jsou cvičení k utrpení,“ odpovídá vedoucí ateliéru i osmitýdenní rezidence v galerii, profesor Kokolia.

Trpěli tedy samotní vystavující nebo se nad historkami o jejich osobě spíš úsměvně pozastavili? „Měl jsem radost, ale zároveň jsem se samozřejmě trochu styděl. Ale uzrálo to ve mně a záhy jsem z toho měl velmi dobrý pocit,“ popisuje rozličné dojmy z příběhů, které se šíří ateliérem i galerií o jeho osobě, loňský účastník projektu Legendy, absolvent Ateliéru Grafika 2 Ryan O’Rourke.

Ryan O´Rourke|foto: Galerie Havelka

Účastníci výstavy se nejprve na čtyři dny zavřou v prostorách galerie, kde pod dohledem kamery přenášející obraz na internet vytváří nová díla. Následující úterý pak výsledek prezentují na vernisáži a odpovídají návštěvníkům na dotazy týkající se mimo jiné i legend, které na ně prozradí doprovodné materiály. A jak vlastně pojem „legenda“ v rámci projektu profesora Kokolii chápat?

„Trochu se bojím, že ten pojem za chvilku nebude vůbec použitelný, protože ho zrovna dost zneužíváme. Ten náš záměr je skutečně v tom původním slova smyslu legendy, že se vypráví nějaké příběhy, hlody, morytáty, nejrůznější udání, která sbíráme. To se celkem samovolně děje. Je to výstava legend. Těch textového žánru,“ vysvětluje posluchačům profesor a směrem k umělcům dodává, že „těm, kterých se to týká, říkáme legendy, a doufám, že se nebudeme brzy stydět za to, že takové zneužité slovo je k některým z nich připojené“.