Výkřiky do tmy a tyranie clicktivismu. Jak se změnil aktivismus hudebníků v době sociálních sítí?

„Patří k nějakému bontonu muzikantů, že fanouškům dávají sebe sama v celé komplexnosti. K tomu patří i aktivismus a jejich názory na politické události,“ říká nezávislý publicista Karel Veselý, který jedním dechem dodává, že zde zároveň existuje „tyranie toho, že muzikant, který se nepřihlásí k ničemu, je automaticky na té druhé straně“. V souvislosti s touto „tyranií“ Karel zmiňuje Taylor Swift, která se, i přes její nechuť vyjadřovat postoj k politice, musela bránit nálepce „alt-right pop ikony“. „Aktivismus je jen část spektra toho, co chce muzikant říct světu. Když to neříká, nemusí to nutně znamenat, že je nepřítel a patří ke druhé straně,“ uzavírá Veselý.

Čtěte také

Nahradí virtuální influenceři ty živé? Polygonová umělkyně Lil Miquela vtrhla na hudební scénu s novým singlem

Aneta Martínková, redaktorka magazínu Full Moon, zpěvačka a skladatelka v čele projektu Margo, dělí rozeklanost veřejné debaty na sociálních sítích na apatickou, ironizující část společnosti, vzdorující nutnosti vyjádřit své hodnoty, a na straně druhé vnímá aktivistickou část populace, která rychle a jednoduše své hodnoty dává najevo. „Samozřejmě hrozí nějaká vyprázdněnost, ale bude mi vždycky sympatičtější ta druhá cesta přihlášení se k nějakým hodnotám.“

Podle Anety se aktivismus v hudbě dokáže obejít i bez sociálních sítí. Jako příklad dává Fionu Apple, která zásadně nevyužívá nové způsoby sdílení a veškeré informace vypouští skrze tradiční kanály hudebních médií. V českém prostředí, kde hudební média nemají velký dosah, to mají muzikanti těžší, a „pokud by chtěli umělci přitáhnout pozornost k tématu, kterým se zabývají, budou muset mít sociální sítě perfektně zvládnuté“.

„Hudba a ten názor, když je opravdu silný, může promlouvat sám za sebe bez podpory sociálních sítí okolo,“ říká Vojta Tkáč, spoluautor pořadu Reflektor na Radiu 1, a jako důkaz svého tvrzení předkládá nedávno vydaný protest song Terrace Martina s vokály Denzela Curryho Pig Feet, který proletěl pod radarem všech sociálních médií.

Vedle tohoto počinu připomíná také poslední desku RTJ4 atlantského rapového dua Run the Jewels, kde se objevuje bezpočet odkazů na americkou politiku a policejní brutalitu. Vojta se zamýšlí také nad negativními dopady sociálních sítí na aktivismus a hudbu, kdy se v rámci fenoménu clicktivismu objevuje „iluze, že lidé dokáží dělat změny skrze několik kliknutí na internetu“. K různým hnutím a trendům se tak připojují i jedinci, jejichž vyjádření jsou pouhé „výkřiky do tmy, které neznamenají vůbec nic“.

Příkladem současných trendů je i nechvalně proslulé Blackout Tuesday – v tento den se objevovaly na Instagramu pod hashtagem Black Lives Matter černé čtverce, které zahltily komunikační kanály protestujících, kde proudily důležité a užitečné informace o probíhajících protestech. „To už je na hranici prázdného gesta a přihlášení se k nějakému tématu,“ říká kulturní redaktor týdeníku Respekt Pavel Turek, který dále zdůrazňuje potřebu práce v terénu.