Z polívky do výběhu. Na Farmě Naděje žijí dobrovolníci v jurtě a zachraňují zvířata z jatek

„2 pejsci, 7 kočiček, 14 slepiček, 1 kohoutek, 4 králíčci, 2 kravičky, 2 kozičky, 2 beránci a… Koho tady ještě máme? Jo prasátka! 1 velký a 2 malinký,“ vypočítává Marie, kdo všechno v Naději žije. Sedíme v jurtě, která ale ani vzdáleně nepřipomíná provizorní pastevecký příbytek, ale spíš dobře vybavený domek. Z oken je vidět přímo do výběhů. Obří prasnice Růženka obývá domek s kozami, dvě velké krávy právě ulehly na slámu vedle selat, a farma tak působí jako jedna velká bukolická idyla. „Zatím je to spíš takový staveniště, všechno vzniká za pochodu,“ vrací se zpátky na zem Marie. „Všechno se musíme učit, jak co stavět, jaké materiály používat. Hodně času tak strávíme hledáním nejrůznějších návodů na YouTube.“

Marie sní o tom, že místo bude jednou fungovat jako centrum, které pomáhá nejen zvířatům, ale i lidem. „V zahraničí je častý, že na podobný farmy jezdí třeba týrané děti nebo děti s nějakými problémy a bez důvěry k lidem. Když vidí zvířata, kterým bylo taky ubližováno, a přesto se naučila mít lidi znova ráda, tak jim to hodně pomáhá.“ |foto: Farma Naděje Dobrovítov

Pro lidi jsme lunatici

Marie pomáhala a věnovala se dobrovolnictví už dlouho. Před třemi lety objevila na Facebooku skupinu, která chtěla podle zahraničních vzorů založit záchrannou farmu. „Spojili jsme se, začali plánovat, postupem času ale lidi odcházeli, přicházeli a já zůstávala jako jedinej držák. Tak jsme se s kamarádkou nakonec rozhodly koupit tenhle pozemek. Sama bych do toho nikdy nešla, od začátku tu pomáhá spousta lidí, je to společná práce.“ Díky pomoci dobrovolníků a dárců výběhy a přístřešky postupně přibývají, nově na louce stojí i dvě týpí pro dobrovolníky a návštěvy. Marie sice měla k přírodě blízko, mnoho let cestovala, ale život v jurtě uprostřed přírody nebyl žádným jejím vysněným cílem. „Bydlíme v ní jenom náhodou, protože nám ji daroval jeden příznivec. Ale je to tak skvělý bydlení, že už bych do domu snad ani nechtěla. A mám dojem, že tady na farmě jsem konečně našla svoje místo, že dělám něco, co má opravdu smysl.“

Prvními zvířecími obyvatelkami farmy byly dvě kozy z malého mléčného chovu, pak přicházeli další. Lidé farmu nejčastěji kontaktují sami a nabízejí zvířata, která už ve svých chovech nechtějí. Nejčastěji jde o beránky, kozlíky nebo býčky, kteří nemají v mléčných chovech využití, a tak jsou posíláni na porážku. Slepice zase často pocházejí z velkochovů, odkud je lidé vykupují. Růženka přišla z jedné veterinární školy, kde na ní chtěli množit, ale zjistili, že se jim nehodí, a plánovali ji utratit. „Lidi jsou dneska citlivější a vnímavější, některým malochovatelům už vadí zabíjet nepotřebná zvířata, tak zavolají nám. Přišli třeba i tady z vesnice s kohoutem a slepicí, že je jinak zabijou na polívku.“ S místními prý vychází dobře. „Ze začátku jsme pro ně asi byli úplný lunatici, ale teď už se třeba zastaví nebo i s něčím poradí.“

Facebook jako zbraň za lepší svět

Farma Naděje nemá tak velkou kapacitu, aby mohla přijmout všechna zvířata, která jí lidé nabízejí. Snaží se ale vyhovět všem a zvířatům, o která se nemůže postarat, se pokouší najít nový domov pomocí sociálních sítí. Zatím se to prý daří. „Určitě už jsme takhle umístili kolem sta zvířátek. Hodně lidí se stěhuje na venkov a chtějí mít pár zvířat, ne na maso, ale třeba na spásání trávy a podobně.“ Marie přiznává, že pro existenci farmy jsou sociální sítě naprostá nutnost. „Bez nich bychom vůbec nemohli existovat. Díky nim o sobě dáváme vědět, sháníme tak dobrovolníky a dárce, protože jiné zdroje peněz nemáme, a hledáme domov pro zvířata.“ Podle Marie je ale důležité k sociálním sítím přistupovat kriticky a ověřovat si informace.

„Hory mi rozšířily vědomí, Prahu bych nedal.“ V Jizerkách žije buddhista Ptačí muž

• Upravit
• Smazat

„Prahu jsem už nedával. Z Austrálie jsem byl zvyklej dívat se do prostoru, pohybovat se celej den venku, kácet buš. Nedokázal jsem si představit, že bych byl zase v paneláku.“ Koraki žije na jednom z vrcholků Jizerských hor, přesné místo ale prozradit nechce, stejně jako svoje pravé jméno. Vytvořil si identitu Ptačího muže, žije na samotě ve skromných podmínkách a věnuje se buddhistické praxi. „Tohle místo si mě přitáhlo.“

Parta okolo Farmy Naděje se snaží na internetu propagovat rostlinnou stravu a vůbec lepší vztah ke zvířatům. Marie sní o tom, že místo bude jednou fungovat jako centrum, které pomáhá nejen zvířatům, ale i lidem. „V zahraničí je častý, že na podobný farmy jezdí třeba týrané děti nebo děti s nějakými problémy a bez důvěry k lidem. Když vidí zvířata, kterým bylo taky ubližováno, a přesto se naučila mít lidi znova ráda, tak jim to hodně pomáhá.“