Z prasátka Peppy noční můra: Proč je dětský YouTube plný bizarních videí?

16. červenec 2018

Na YouTubu existuje svět, který je dospělým očím skrytý. Jsou v něm miliony bizarních příběhů s ukradenými pohádkovými postavami, jejichž jediným cílem je trefit se do vkusu doporučujícího algoritmu a na co nejdelší dobu uchvátit pozornost dětí. YouTube je varovný příklad toho, kam až může zajít algoritmizace kultury.

Na obrazovce se objeví tělo Aladina bez hlavy. Kolem něj začne rotovat čtveřice hlav a za zvuku vlezlé říkanky se mu postupně nasazují na krk. Když hlava k tělu nepasuje, zprava přijde lacině rozpohybovaný obrázek Agnes z animovaného filmu Já, padouch a strašidelně se rozbrečí. Jakmile má Aladin svoji hlavu, Agnes se zasměje, scénu zaplaví konfety a pokračuje se s jinou ukradenou disneyovkou. Video se jmenuje Wrong Heads Disney Wrong Ears Wrong Legs Kids Learn Colors Finger Family 2017 Nursery Rhymes a je typickým příkladem nekvalitní produkce, která zaplavuje YouTube, aby na dětských divácích vydělala co nejvíc.

Podle průzkumu agentury Ofcom používá YouTube 48 % britských dětí ve věku mezi 3 a 4 lety a 21 % z nich má vlastní tablet. Dětského publika si už všimli i tvůrci videí, a tak na YouTubu najdete prakticky nevyčerpatelné množství animovaných nebo hraných scének a díky funkci automatického přehrávání se o přísun nových nemusíte starat. Vedle oficiálních kanálů velkých pohádkových společností je mezi nimi i obrovské množství třetiřadého obsahu, jehož tvůrci se na dětské pozornosti snaží bez ohledu na kvalitu přiživit.

V názvech mají tato videa kryptické shluky klíčových slov, mají i desítky milionů zhlédnutí a není jisté, do jaké míry jsou výsledkem práce člověka a jak moc se na nich podílel robot naprogramovaný k tomu, aby podlézal youtubímu algoritmu. Většina z nich vypadá jako laciné kopie profesionálních videí. Patrně bez schválení se v nich objevují postavy známé z populárních animovaných sérií, v bizarních kombinacích i příbězích. Jako podkres až podezřele často slouží ukolébavka Little Fingers o počítaní prstů, populární jsou videa „vysvětlující“ rozdíly mezi barvami nebo žánr wrong heads, ke kterému patří i video s Aladinem. Není důležitý obsah ani kvalita, hlavně že video dítě udrží přikované k displeji co nejdéle a na účet přiteče pár centů za reklamu navíc.

Podle publicisty a umělce Jamese Bridlea jsou hlavním viníkem nikoliv rodiče, ale YouTube, protože jeho algoritmy od začátku favorizují snadný výdělek nad kvalitou. Ve světě nekonečného kombinování popkulturních postav do bizarnějších a bizarnějších kombinací není problém začít u neškodné pohádky a skončit u škodlivého, nebo přinejmenším velmi podivného obsahu. „Je to o násilí, které vzniká kvůli kombinaci digitálních systémů a kapitalistických pohnutek,“ napsal minulý rok v eseji Something is wrong on the internet Bridle. V navazujícím článku How Peppa Pig became a video nightmare z letoška pak dodává, že dětská zábava je jen dalším z řady odvětví, která podléhají postupující algoritmizaci, a pozor bychom si měli dávat všichni.

V diskuzích o problematickém vztahu YouTubu a dětských diváků se často mluví o násilných videích nebo kanálech s nevhodným humorem. YouTube si silnou kritiku, zdá se, vzal k srdci a pohádky s trpícím Mickey Mousem ve velkém maže. Přesto i po zběžné prohlídce nabídky videí pro děti nejde setřást pocit, že ani současná situace není v pořádku. Český YouTube zatím téhle vlně odolává, přesto se vyplatí radši občas zkontrolovat, na co váš syn nebo dcera na tabletu kouká. Možná to nakonec vyděsí i vás.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.