Zážitky z workshopu mozaiky – rozšlapat, nebo dokončit?
Ruční práce zažívají v poslední době boom. Vyšívání, pletení, háčkování, keramika, malování, šití, DIY módní kreace a výzdoba do bytu. Tvořit je IN a zkouší to i ti, kteří se až donedávna o ruční práce vůbec nezajímali. Zajímalo mě, co na tom „tvoření“ všichni mají, a proto jsem se vydala do Únětic na workshop skládání mozaiky.
Na úvod workshopu nás sochařka a odbornice na mozaiky Magdalena Kracík Štorkánová vede do přístavku na zahradě, který je od podlahy po strop naplněn dlaždicemi. Máme si vybrat ty, které se nám barevně líbí, a následně je rozbijeme kladivem na padrť. Tahle demoliční část workshopu mi celkem jde. Pak už je to horší. Mám si nakreslit tvar, který budou následně vyplňovat střípky rozbitých kachliček. Z výtvarné výchovy jsem kdysi měla trojku, takže můj tvar je spíš patvar, ale Magdalena mi ho pomáhá zkorigovat. Nakonec nevypadá tak strašně, jak jsem čekala.
Magdalena, která workshop vede, mi mezitím vypráví, že si všimla, že někoho na workshopech víc baví rozbíjet dlaždice a kachličky, a jiného naopak mnohem víc baví střepy zase skládat k sobě do nových tvarů. Já mezitím po přibližně třech hodinách práce ještě ani nezačala lepit střípky do předkresleného obrysu. Zkouším střepy nejdřív skládat nanečisto bez lepidla. Magdalena říká, že kdo si to může dovolit, může rovnou začít úlomky přilepovat k podložce. Mám pocit, že si to rozhodně dovolit nemůžu.
Po další hodině přerovnávání začínám lepit a moje mozaika rozhodně nevypadá tak, jak jsem si představovala na začátku. Na druhou stranu oproti mojí původní představě nevypadá hůř. Lepení je trénink trpělivosti a jde to hrozně pomalu. Chvílemi mě přepadá záchvat vzteku a mám chuť mozaiku rozšlapat. Nakonec to ale překonám a začíná mě to bavit, svět kolem mizí a můj vesmír se scvrkne na pár střepů z kachliček, což je vlastně dost uklidňující. Nakonec jsem na sebe pyšná, že jsem to nevzdala a mozaiku dokončila.
Magdalena mi chce udělat radost, a tak můj výtvor chválí a se smíchem připojuje klišé o tom, že skládání mozaiky je jako život – většinou vám nakonec vyjde něco úplně jiného, než co jste si plánovali na začátku. Vyplatí se zahodit přehnané ambice, být trochu trpělivý a nějak to dopadne. A já s ní po těch sedmi hodinách nad střepy musím souhlasit.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
