1939, 1989 a možná 2019? Studenti stávkují a zakládají iniciativy, co jsou zač a co chtějí?

V polovině března se na desítkách středních a vysokých škol konala výstražná stávka studentů s názvem Vyjdi ven. Organizátorům a studentům se nelíbí politická situace, chtějí po prezidentovi dodržování ústavních zvyků a nepřejí si v čele vlády trestně stíhanou osobu. Tisíce studentů proto vyšly před školy a demonstrovaly. Do stávky se zapojila také narychlo obnovená iniciativa Za svobodné vysoké školy v Brně, která se proti programu stávky částečně vymezuje. Přinášíme vám rozhovory s organizátory obou iniciativ.

Luboš Louženský, student DAMU v Praze, jeden z hlavních organizátorů stávky Vyjdi ven

Máte nějaká data o účasti studentů a studentek na stávce?
Dopočítali jsme se, že se zapojilo více než 44 tisíc studentů na středních a vysokých školách po celé České republice. Stávka se konala ve více než 133 městech. Opravdu to nebyla jen pražská záležitost.

A jaké jsou výstupy stávky?
Ty hlavní jsou dva. Zanesli jsme do Senátu petici, ten se jí zabývá. Ale pro mě osobně je možná důležitější, že studenti opravdu vyšli ven. Že se poznali. Zjistili, že nejsou osamoceni ve svém názoru. A že ukřičený hlas proti demokracii není silnější než oni, že jich je dost.

Jaké jste na stávku zaznamenali reakce?
Překvapivě jsme nezaznamenali tolik záporných reakcí od veřejně činných osobností. Zaznamenali jsme ale obrovské množství negativních zmínek na Facebooku. Z 14 tisíc reakcí bylo sice jen 20 procent negativních, ale zato byly radikálně odmítavé. Co se týče pozitivních, především nám děkují studenti a regionální organizátoři. Ale i učitelé a ředitelé. Senátoři na výboru pro vzdělávání také děkovali, že aktivizujeme studenty. Byli rádi, že se zajímají o to, co se děje.

Máte pocit, že vás v Senátu opravdu podpořili, nebo se třeba chtějí jen zviditelnit?
Jedna senátorka řekla, že se už cítí stará. Že je ráda, že přichází mladá krev. Je podle mě strašně důležité, aby se mladí nebáli vyjádřit názor a postavit se za něj. Pokud ten názor politická reprezentace vyslyší, tak je to v pořádku. Já nechci dělat revoluci. Chci upozornit na to, že se blížíme potenciálnímu problému. Vlastně jsme se jen obrátili na studenty a zeptali se jich, jak to vidí. Ozvalo se jich neuvěřitelné množství. Pokud to přesvědčí politické reprezentanty ke změně a obraně demokracie, tak je to za mě v pořádku.

Chcete se věnovat i dalším tématům?
Ano. Četli jsme na demonstraci manifest, ale před zveřejněním ho chceme probrat s lokálními organizátory. Nemáme právo mluvit za všechny. Jsou čtyři hlavní témata, která chceme přinášet do veřejné diskuze. Školství podle nás zaspalo 50 let. Je podfinancované a kvalita neodpovídá potřebám studentů. Dále je to práce s médii a informacemi. Třetí je ekonomická budoucnost Česka. Ještě nikdo neřekl, v čem jsme dobří a kam má ekonomika směřovat. Čtvrté je společenská a politická odpovědnost politiků. Vadí nám, že politici lžou a nenesou za to odpovědnost.

Tak se rodí aktivisté a političky. Někteří studenti si včera poprvé vyzkoušeli demonstrovat

• Upravit
• Smazat

„Miloše do koše, za svobodu slova,“ skandovali studenti Gymnázia Jana Nerudy v Praze, když se ve čtvrtek během vyučování přesouvali k sousední škole, aby své protesty spojili. Někteří se jen chtěli ulít z vyučování a ústavu šli podporovat, aniž by ji četli. Jiní si vyzkoušeli mluvit před davem a vrstevníky vyzývali k aktivismu. Jak to vypadá, když protestují středoškoláci, kteří obvykle ve veřejné debatě nejsou tolik slyšet?

Na demonstraci byla zmíněna i sociální témata, exekuce nebo platy učitelů. Mluvili o tom i studenti středních škol.
I to je pro nás důležité, ale schováváme je pod ta čtyři hlavní témata. Rádi bychom studentům dávali hlas kontinuálně. Vysvětlili jim, jak demokracie funguje a jak se mohou vyjádřit. Budeme pořádat regionální diskuze o demokracii a aktivismu. Aby studenti sami přinášeli témata, aby našli sílu a hlas a nečekali na nějaké organizátory v Praze.

V Brně se ke stávce připojila, ale zároveň se proti ní vymezila obnovená iniciativa Za svobodné vysoké školy. Hlásí se třeba k revolučnímu roku 1968. Jsou spíše levicoví. K jakému proudu se hlásíte vy?
Nikdo z hlavních organizátorů není činný v žádné straně. Snažíme se držet co nejdál od jakékoliv ideologie. Stávka má být studentská, ne politická. Je to občanský aktivismus, občanské vyjádření. Nikoho z regionálních organizátorů jsme neřídili, jen jsme chtěli, aby se připojili k výzvě. Ta je apolitická.

Jak může být apolitická, když jdete do Senátu s tím, že chcete ústavní změny?
Ale není to proti potlačení nějaké ideologie nebo její pozdvihnutí. Je to obrana demokracie jako celku. Ve výzvě úmyslně nejmenujeme žádného politického představitele. Ani prezidenta i premiéra. Myslíme si, že by pravidla měla platit pro všechny stejně. Je potřeba bojovat za to, co nás spojuje. Ne hledat, kdo je proti nám, ale hledat vizi budoucnosti. Jací chceme být? Jaká má společnost a národ být?

Daniel Nováček, student FAVU VUT Brno, iniciativa Za svobodné vysoké školy

Proč obnovila iniciativa Za svobodné vysoké školy činnost? Byla nejvíce aktivní v roce 2012, kdy se vymezovala proti reformě vysokého školství.
Spontánně jsme se sešli před studentskými protesty. Chtěli jsme se jich zúčastnit, ale také se proti některým názorům iniciátorů Vyjdi ven vymezit. Bylo to narychlo, hledali jsme vhodnou cestu. Proto jsme navázali na iniciativu Za svobodné vysoké školy.

Proti kterým bodům Vyjdi ven se vymezujete?
Proti moralizaci, která tam byla přítomna. Zároveň také proti kritice minulosti, kterou ale nijak nezlehčujeme. Na kritice minulého režimu byla vybudována společenská reforma. Ale my nyní potřebujeme reformu novou. Nesouhlasíme s metaforou metru, kterým by se mělo všem měřit stejně (organizátoři výstražné stávky studentů tuto metaforu ve výzvě použili pozn. red.).

Jakým způsobem organizátoři stávky podle vás moralizovali?
Organizátoři stávky a stávka se v propagaci stavěli za ústavní a společenské hodnoty. Podle nás stávka moralizuje tím, že je velmi nekonkrétní. Všechna hesla byla obecná. Říkala: „Vyjděme ven a za něco se postavme.“ Neříkala nic konkrétního. Sešli jsme se, abychom si mohli říci, co konkrétně chceme my.

Do akce „Výstražná stávka studenstva – #VyjdiVen“ se zapojilo přes 300 škol|foto: Petr Bouška

Organizátoři stávky konkrétně chtěli, aby trestně stíhaný člověk nebyl premiérem a aby prezident dodržoval ústavní zvyklosti. S tím máte problém?
Ne, to je jeden z mála bodů, se kterým také souhlasíme. Souhlasili jsme s heslem Vyjdi ven, s dáním nesouhlasu najevo. Také nesouhlasíme s politikou Zemana, Babiše a Okamury.

Jak chcete vy nemoralizovat a být konkrétní? Jaký je váš program?
Problém je v tom, že naše hnutí je v počátku. Vzniklo impulsivně těsně před protesty. Teprve budeme mít první veřejné plénum, kde se budou moci sejít studenti, kteří s naším hnutím sympatizují. Tam budeme řešit, jakým způsobem chceme dosáhnout našich cílů. Zásadní pro nás je, že chceme mít nehierarchickou strukturu. Kdokoliv může přijít, nikdo není vedoucí. Chceme se jednohlasně shodnout na řešení. Chceme se pravidelně scházet a formovat se.

Vraťme se ještě k metafoře měření stejným metrem všem, která vám vadila.
Ne všichni máme v životě stejnou startovní pozici. Nemáme stejné podmínky. Proto nechceme měřit stejným metrem, ale individuálně se přizpůsobovat a nahlížet na to, jaké má člověk možnosti.

Vadilo vám, že se stávka vymezovala vůči minulému režimu?
Ona se k tomu popravdě nijak nestavěla. Ale my jsme chtěli odkázat k roku 1989. A zároveň jsme si vědomi, kam to po roce 1989 vedlo. K problémům, které řešíme v této stávce. Jde nám o odkaz roku 1989, ale minulost nijak nezlehčujeme.

Proč jste se tedy vraceli k roku 1989?
Šlo nám o výrazné momenty, kdy lidé vyšli ven.

Jaký je váš vztah k minulému režimu?
Vybrali jsme si nějaký směr, se kterým sympatizujeme, ale tím nezlehčujeme jeho úskalí.

Mám to chápat tak, že jste komunisté?
Ne, tak jsem to nemyslel. Jde o to, že chceme změnu.

Jakou změnu?
Zatím nemáme jasno v tom, jak svých cílů dosáhneme. V nehierarchickém plénu teprve zjistíme, jakým způsobem budeme postupovat. Chceme se shodnout na jednom řešení. Ale máme jasno v nesouhlasu s tím, co se děje. A teď budeme hledat cesty k řešení.

S jakými reakcemi se vaše iniciativa setkala?
Zatím jich nebylo moc, jsme v počátku. Při demonstracích se k nám několik lidí přidalo, podpisové archy podepsalo několik stovek lidí. Čeká nás první veřejné plénum, reakce se teprve objeví.

Odkazujete v textu zveřejněném na webu alarm.cz na Rosu Parks, Mahátma Ghándího a Martina Luthera Kinga. Píšete: „Jsou situace, kdy nestačí podporovat dané ústavní a společenské zvyklosti.“ Jste revoluční hnutí?
Řekl bych to tak, že my nesouhlasíme s politickou situací dneška a chtěli bychom nějakou změnu.

Jste revoluční hnutí, ano, nebo ne?
Ano.