30 let od tragédie v Hillsborough: Katastrofa, která změnila svět fotbalu k nepoznání

Od tragédie na stadionu Hillsborough, při které zemřelo 96 fanoušků FC Liverpool, uběhly tři dekády
Od tragédie na stadionu Hillsborough, při které zemřelo 96 fanoušků FC Liverpool, uběhly tři dekády

I když od události na stadionu Hillsborough, při které zemřelo 96 fanoušků FC Liverpool, uběhly tři dekády, mrazí z ní dodnes. Nový díl Tribuny se věnuje jejím politickým i společenským příčinám a souvislostem – nezájmu o veřejné statky, dlouhodobé represi dělnické třídě nebo také zamlčování pravdy ze strany bulvárních médií a tehdejších autorit. Ale také jejím důsledkům – od 15. dubna 1989 už nejen anglická kopaná nikdy nebyla jako dřív.

Ten den se mělo odehrát na neutrální půdě stadionu Hillsborough v Sheffieldu semifinálové střetnutí FA Cupu mezi FC Liverpool a Nottinghamem Forest. Ze samotného utkání se ale stihlo odehrát necelých 7 minut, než rozhodčí zápas kvůli vběhnutí policisty na hrací plochu přerušil. V následujících minutách vyvrcholila tragédie na přeplněné tribuně pro liverpoolské fanoušky Leppings Lane. Než policie stihla otevřít malou únikovou branku v pevném plotu před tribunou, namačkaní diváci umírali. V konečném důsledku jich zemřelo 96, z toho polovině bylo méně než 25 let, dalších 766 fanoušků bylo zraněných.

Netečnost a lhostejnost, jakou řídicí orgány věnovaly fotbalovému prostředí, byla jednou z hlavních příčin tragédie na Hillsborough. Nepomohla ani varovná znamení jako v případě semifinále FA Cupu v roce 1981, kdy na stejné tribuně při zápase Tottenhamu s Wolverhamptonem došlo k tlačenici, která vedla ke zranění 38 lidí. Tehdejší prezident Wednesday, Bert McGee, označil jakékoliv obavy, že by situace mohla dopadnout mnohem hůře, za „kecy“. „Nikdo přece nemohl umřít,“ dodal McGee.

Od tragédie na stadionu Hillsborough, při které zemřelo 96 fanoušků FC Liverpool, uběhly tři dekády

„Bylo to důsledkem toho, co se v Británii dělo v 80. letech,“ vysvětluje společenské příčiny Martin. Polarizace společnosti a růst nerovnosti, zavírání továren, zvyšující se nezaměstnanost a nezájem elit o sociálně slabší vrstvy, které zvlášť na severu Anglie byly v podstatě ponechány vlastnímu osudu. Tomu odpovídal i stav stadionů, který byl v mnoha případech, a především z bezpečnostního hlediska, v dezolátním stavu. Narůstala radikalizace fotbalových příznivců ze společensky opuštěných skupin, reakcí ale bylo automatické obviňování fanoušků a represe vůči nim, například budováním primitivních plotů, které byly na Hillsborough osudové.

I když média a policie záhy obvinily údajně nepříčetné a opilé fanoušky Liverpooolu, až obnovené vyšetřování v roce 2012 ukázalo, že hlavní vinu nesla policie a pořadatelská služba. Právě policisté totiž pustili dav fanoušků na již přeplněnou tribunu bočním východem bez turniketu. Pořadatelé zcela nepochopitelně nenasměrovali další diváky na boční poloprázdné tribuny, jak bylo při jiných zápasech obvyklé. Série pochybení tak vyvrcholila ještě daleko větší tragédií, než byla čtyři roky stará katastrofa na stadionu Heysel v Bruselu, kde kvůli řádění fanoušků Liverpoolu zemřelo 39 lidí.

Závěrem lze připomenout poslední slova z reportáže komentátora BBC Petera Jonese o tom, jak při nádherném slunečném dubnovém dni den po tragédii vyklízeli pořadatelé a dobrovolníci pozůstatky po mrtvých. Samotného Jonese přitom prý tragédie zasáhla natolik, že se s ní nikdy nevyrovnal, a takřka přesně o rok později během slavného závodu osmiveslic mezi Cambridge a Oxfordem zkolaboval a den nato zemřel.

Tribuna si připomíná 30 let od jedné z největších fotbalových tragédií. Mohla za smrt 96 fanoušků davová psychóza, nebo pochybení policie a pořadatelů? Jak tragédie nastartovala éru komercionalizace britského fotbalu? A jak tyto změny souvisí s analýzou mocenské represe francouzského filozofa Michela Foucaulta?