3+1 v Praze je nad naše možnosti. Je lepší utéct do okresního města nebo do mobilheimu?
„Jako rodina jsme se chtěli ještě rozrůst,“ říká Tomáš, který spolu se svou partnerkou Markétou a synem Teodorem bydlí v pražském bytě o velikosti 46 metrů čtverečních. „Když člověk kouká na ty nabídky jinde po Praze, tak prostě nevybere. Když chceme 3+1, je to skoro nad naše finanční možnosti.“ Druhá epizoda série o bydlení mileniálů Návštěvníci zkoumá, co musí obětovat mladé rodiny, aby dosáhly na domov podle svých představ.
Před dvěma týdny zveřejnil Sociologický ústav Akademie věd výsledky průzkumu nazvaného Dráhy bydlení mileniálů. 33 % dotazovaných mladých lidí ve výzkumu uvedlo, že za lepším bydlením jsou ochotní se stěhovat. Jak velké vzdálenosti budou muset urazit, aby dostali bydlení, které by vyhovovalo nejen jim, ale i jejich dětem? Má ještě cenu bydlet ve velkém městě, když tu nedosáhnete na hypotéku, ale navíc v něm nemůžete nic dělat?
„Začali jsme přemýšlet, kam bychom se mohli šoupnout. Vtipně jsme se dostali k našemu rodnému městu. Potkali jsme se v Praze, ale jsme oba z Mladé Boleslavi,“ vypráví Markéta, co předcházelo jejich stěhování za bydlením snů.
„To, o čem se bavíme, není o tom, že by mladí lidé nechtěli být v centrech měst, ale musí se stěhovat na periferie a čím víc dál,“ doplňuje příběh mladé rodiny sociolog Petr Kubala, jeden z autorů nedávného průzkumu Dráhy bydlení mileniálů, „Nemohou si dovolit zůstat v centrech měst. Proměňuje se vnímání toho, co je blízko a co je daleko. Dojíždět hodinu a půl do Prahy už není daleko.“
A co když se za bydlením vrátíte do rodné vesnice, jako to udělali Anna s Milanem? „Postavit dům na vesnici je teď nejlevnější varianta, jak bydlet,“ myslí si Anna, která se spolu se svým partnerem usadila v mobilheimu s pozemkem o velikosti 900 metrů čtverečních. Ten si Milan před lety koupil za tři sta tisíc korun. „Zároveň jsme docela blízko k dálnici, čím víc se člověk blíží k Praze, pozemky jsou mnohem dražší. Vzdálenost, kde si lidi staví domky, se pořád zvětšuje,“ říká Anna a potvrzuje tak slova sociologa Kubaly.
Mluví taky o samotě, která návrat do rodné vesnice provází. „Je zvláštní se sem vrátit. Spousta lidí už tady není. Mladí lidé se stěhují do Prahy, spousta lidí zůstává, je to tu jinačí. Trochu se bojím odříznutí.“
Jenže velká města v době pandemie rychle ztrácí své výhody. Přičtěte si k tomu vysoké ceny za bydlení a motivace odjet se rapidně zvýší. „Rok 2020 byl v tomhle dobrý: k čemu nám je Praha, když v ní nejde nic dělat? A to samé tahle raná fáze rodičovství, kdy si taky nezajdem do hospody,“ připomíná Tomáš.
Jak se žije v mobilheimu? Vejde se vám tam hokejová výbava? Nakoukněte dovnitř se sérií Návštěvníci, která se tentokrát věnuje bydlení mladých rodin.
Související
-
Když s někým bydlím, musím být pořád nějaká. Jak se žije mladým, kteří bydlí sami?
Mám na to, postavit se na vlastní nohy? A vím vůbec, co jsem zač? V Česku, ale i jinde na světě, se šíří nová zkouška dospělosti: bydlení o samotě.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
