3D fotograf Matěj Boháč: Idealizuju svět a nestydím se za to. Cestování mi pomáhá vnímat pozitivní věci

03737976.jpeg
03737976.jpeg

Záplavy třepotajících se modlitebních praporků vedou himálajské trekaře přes pětitisícové průsmyky, kde se pije slaný čaj s jačím máslem. Kondoři krouží nad propastí kaňonu Colca. Kyrgyzští pastevci v jurtě pijí kumys. Barevné laguny zabydlují hejna plameňáků... Vášní Matěje Boháče je 3D fotka. A hory.

Fotil v kyrgyzském Ťan-šanu, peruánských Kordillerách, v Bolívii, indickém Ladakhu, nepálském Dolpu a na jiných místech světa. Jeho specialitou je 3D fotka vyžadující sestrojování vlastních fotoaparátů, které díky fázovému posuvu umožňují při projekci fotky našim očím vytvořit prostorový dojem. „Cestovat můžu jen s trpělivými a chápavými spolucestovateli,“ usmívá se Matěj. „Protože zdržuju!“ Částečně to řeší tím, že vstává před rozedněním a fotí snímky při prvním slunečním světle, zatímco jeho kolegové teprve vstávají nebo vaří snídani.

Rodinné dědictví ze zaprášené půdy a vůně dálek

Kde to celé začalo? Matěj Boháč objevil v 18 letech doma asi 200 historických fotografií a dřevěné stereoskopické kukátko. „Ve chvíli, kdy jsem do něj zasunul ty snímky, tak jsem byl naprosto uhranutý.“ Okamžitě začal dělat vlastní pokusy, vyrábět si vlastní foťáky a dávno před digitálním boomem bylo o jeho fotografickém směřování rozhodnuto.

Stereofotografie je dneska spojená hlavně s 3D kiny, jako je IMAX. „Já ji vnímám jako odkaz k její bohaté historii, která začíná v počátku 19. století. Stereoskopické snímky vznikaly například už na frontách americké války Severu proti Jihu. V dobách největší slávy, na konci 19. století, byly cestopisné kolekce stereoskopických snímkům v každé dobré měšťanské rodině,“ říká Matěj, který svoje fotografie promítá na cestovatelských akcích. Jednu z projekcí můžete vidět například na festivalu Obzory, který se chystá v Praze.

03737974.jpeg
03737980.jpeg