721 metrů mezi přírodou a lunaparkem. Sky Bridge na Dolní Moravě napíná turistické kapacity krajiny

Pojem overturismus je nejčastěji spojován s negativními dopady na stálé obyvatele atraktivních destinací a jejich zápasem proti němu, jak jej známe například z Benátek. Oblíbená místa nemají ale jen lidské obyvatele a overturismus ohrožuje nejenom kulturní, ale také přírodní hodnoty, ze kterých by v ideálním světě mohly čerpat potěchu a poučení i příští generace. Příroda ale proti svému ničení protestovat nebude – musíme za ni promlouvat my.

Dolní Morava má světové prvenství. Tamní visutá lávka pro pěší je dlouhá skoro tři čtvrtě kilometru|foto:Dolní Morava relax & sport resort

Lávka je se svými 721 metry údajně nejdelší na světě a klene se ve výšce téměř sta metrů nad Mlýnickým údolím. Od svého otevření v květnu přilákala již k padesáti tisícům návštěvníků. V masivu Králického Sněžníku se ale zdaleka nejedná o jedinou masovou turistickou atrakci.

Obec Dolní Morava prezentuje v rámci svého „horského resortu“ mamutí horskou dráhu, Stezku v oblacích včetně tobogánu či kontroverzní rozhlednu přímo na vrcholu Králického Sněžníku. Zmíněnou Stezku v oblacích navštívilo v prvním roce po otevření dvakrát více lidí, než se čekalo. V prvním roce koronavirové pandemie, kdy byly cesty do zahraničí omezené, počet návštěvníků vyskočil na 300 tisíc.

Stezka v oblacích a Sky Bridge 721|foto:Dolní Morava relax & sport resort

Pandemie zásadně oživila domácí turismus a byť uvolnění letošního léta opět vede Čechy a Češky za hranice, zájem domácích turistů o české destinace neutichá. Je jistě pozitivní, že jsme objevili krásy vlastní země a nemusíme pálit leteckou naftu ani jiná paliva při dlouhých cestách do zahraničí.

Nároky na pobyty se také proměňují. Lidé vyhledávají dobře dostupné zážitky, nestačí už pouze ubytování, snídaně a turistické stezky. Dolní Morava se zvládla velmi dobře chytit tohoto trendu, až je sama zaskočena vlastním úspěchem – v místě chybí pro návaly turistů zázemí a parkuje se proto i na louce-sjezdovce. To však není jediný problém místního překotného turistického rozvoje.

Na vrcholu Králického Sněžníku se totiž nachází vzácný bezlesý svět, který najdeme pouze na 0,1 % našeho území (kromě Sněžníku ještě v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku). Právě proto, že zde hřebeny nepokrývá jinak typická borovice kleč, tady přežívají stopy prastarého světa, jako je mrazem zvlněná půda a jinde vzácné rostliny a zvířata, například zářivě modrý oměj šalamounek nebo rozkošný pták jeřábek lesní.

Ještě donedávna poměrně málo navštěvovaný Králický Sněžník byl oknem do přírodních procesů, které nám připomínají, jak jinak běží čas lidský a čas přírodní. A taky to, jak jsou naše snahy ovládat a řídit směšné a pomíjivé v konfrontaci se silami přírody. Výšlap na Sněžník proto dlouho skýtal téměř zenový zážitek.

Čtěte také

V Tyrolsku mě nenávidí, říká fotograf zachycující alpský overturismus

Aby se tyto vzácné vlastnosti uchránily pro nás všechny, včetně příštích generací, požívá oblast nejvyššího možného stupně ochrany pro menší území – jedná se o tzv. Národní přírodní rezervaci, bohužel ale jen na české straně. Na polské straně proto mohlo dojít i kvůli liknavosti českých úřadů, které se vzdaly práva na důkladné posouzení negativních dopadů stavby na přírodu, k výstavbě rozhledny otevřené v minulém roce. To umožnilo i nové propojení vrcholu „Králičáku“ s masovým turismem v horském areálu Dolní Morava, který už si vybírá svou daň – udržet davy turistů ve značených stezkách je zhola nemožné a správci přírody v této oblasti již museli přikročit k oplocení, aby zabránili jejímu úplnému zničení.

Přitom existuje řada cest, jak požadavky turismu s potřebami ochrany přírody slučovat. Lze začít společnou dohodou místních aktérů na strategii udržitelného turismu, zaměřit atrakce na objevování cenné přírody (jak to známe třeba z atraktivních šumavských návštěvnických center), nahrazovat individuální dopravu veřejnou a bezuhlíkovou nebo experimentovat s přístupy k monitoringu a omezování návštěvnosti, pokud dochází k přetěžování místa.

Poslechněte si komentář Anny Kárníkové.