A co nám zbývá teď? Mileniálové vzdychají nad nejistou budoucností v ústecké Galerii Emila Filly
Studenti magisterského programu Kurátorská studia na ústecké Univerzitě J. E. Purkyně dostali za úkol zprodukovat výstavu. Letošní tým začínajících kurátorů proto svolal jedenáct umělců z řad mileniálů, aby se pokusili zformulovat svůj generační pocit. Inspirací jim byli manželé Ševčíkovi, slavná kurátorská dvojice z devadesátých let. Výsledkem je výstava A co nám zbývá teď?, která tematizuje hlavně roztříštěnou pozornost, klimatické změny nebo hranice virtuálního světa.
Ševčíkovi v roce 1993 naznačili výstavou To, co zbývá konec jedné éry a začátek druhé, která s sebou nesla naději v budoucnost a svobodu. Umělci měli tehdy volnou ruku ve výběru vystavovaných děl, která jim zbyla po sklepích a ateliérech. „Naším cílem bylo co nejlépe zpřístupnit současné umění široké veřejnosti. A z toho důvodu nám přišlo jako vhodná cesta vybrat projekt, který už někdy běžel, a my na něm můžeme vysvětlovat další transformaci společnosti,“ říká o koncepčním záměru kurátorského týmu jedna ze studentek Alžběta Horáčková.
„Generace našich rodičů se po revoluci spíš koukala do budoucnosti tak, že všechno bude mnohem lepší, než to bylo za komunismu. Z určitého pohledu to tak sice dnes je, ale zároveň naše generace nemá pocit, že bychom směřovali k zářné budoucnosti,“ vysvětluje další z kurátorek Diana Kněžínková, proč se výstava točí kolem pocitů nejistoty a obav.
„Myslím, že otázky naší generace jdou od klimatické změny přes pracovní prostředí, se kterým se setkáváme. Je tam velká proměna. Od určitého adorování svobody, které se třeba mohlo objevit v devadesátých letech, k dnešnímu adorování práce,“ popisuje svůj dojem z proměny nálady ve společnosti jeden z vystavujících umělců Filip Hauer, narozený v roce 1990. Návštěvníci výstavy si mohou zahrát jeho počítačovou hru, v níž hraje hlavní roli umělá inteligence, která si dala za cíl zbavit lidi nepříjemné a svazující práce.
„Možná se u generace mileniálů zase vrací lyrika a emotivnost. Určitě dochází ke generačnímu přelomu. Poprvé se setkáváme s lidmi, kteří byli se zkušeností internetu a sociálních sítí konfrontování v konstitutivním věku puberty,“ zamýšlí se nad inspiračními vlivy a tvorbou mladých umělců ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Michal Novotný. „Kurátorství nejde úplně naučit. Člověk prostě musí mít určitou citlivost. Kurátor na těch neinstitucionálních nižších úrovních musí zastávat i roli produkčního, fundraisera, najít peníze a být schopen tu výstavu zprodukovat,“ dodává Novotný. Jak se s úskalími kurátorské profese popasovali studenti z Ústí nad Labem, můžete v tamní Galerii Emila Filly prověřit do 24. května.
Jaký je generační pocit umělců z řad mileniálů? A jaká témata formulovali na výstavě A co nám zbývá teď? začínající kurátorky a kurátoři z Ústí nad Labem? Pusťte si celou reportáž Ondřeje Šebestíka.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
