Abstraktní obrazy Vladimíra Houdka v taneční choreografii Hany Polanské Turečkové
Jak může vypadat dialog současné malby a tance? Na to odpovídají filmy a představení, která společně tvoří malíř Vladimír Houdek a choreografka Hana Polanská Turečková. Jejich nejnovější projekt se jmenuje Choreografická cvičení I. a je pohybovou reakcí na obrazovou abstrakci a symbolismus.
„S Vladimírem jsem se seznámila díky tomu, že ho jako galerista zastupuje můj manžel. Ukázal mi jeho práce, které mě naprosto uchvátily. Oslovila jsem ho ke spolupráci na pohádce Kdo je na světě nejmocnější, pro kterou dělal scénu a kostýmy společně s Monikou Žákovou.“ Poté vznikl první společný film Kanoucí šíře, který byl koláží jazyka těla a malby, snímek Levitace a taneční představení Černé zrcadlo.
Choreografická cvičení, která mají premiéru tento týden, jsou nejnovějším příspěvkem ke čtyřleté spolupráci Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka. „Dlouhá léta jsem hledal nějaké další médium vedle obrazu. Nejdřív jsem si myslel, že to bude instalace nebo socha, ale díky Hance jsem si uvědomil, že je pro mě velmi zajímavý film – jako rozpohybovaný obraz. Zajímá mě také tanec – jako abstraktní jazyk, který obsahuje naraci. Podobným způsobem pracuju s malbou.“
Nejnovější spolupráce Choreografická cvičení I. mohla být díky podpoře grantem experimentálnější. Navazuje na pojetí těla jako loutky, koncept je inspirovaný mechanistickomystickým pojednáním Heinricha von Kleista z roku 1810, které ovlivnilo choreografickou tvorbu Michaila Fokina, Oskara Schlemmera nebo Samuela Becketta. Poslechněte si více v rozhovoru.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
