Aby technologie nepohřbily solidaritu. Sdílená ekonomika přináší pracovní nejistoty
Sdílená ekonomika a služby jako Uber, Deliveroo nebo Handy přinesly do našich životů další dávku pohodlí. Mnozí je považují za revoluční a jejich šéfové jsou vzýváni jako geniální vizionáři. I proto se zapomíná na ty, kteří jejich faktický provoz zajišťují – totiž jejich pracovníky. A záměrně neříkám zaměstnance, protože situace je o dost složitější a v lecčems neutěšená.
Jestliže totiž tyto firmy s velkou pompou nahrazují tradiční provozovatele v oborech jejich zájmu, stejně rychle mění i model pracovního trhu. Místo firem se stálými zaměstnanci si korporace nového střihu najímají pracovní sílu na částečné úvazky, pracovní dohody nebo živnostenské listy. Nemusí jim tak pak platit zdravotní pojištění, ručit za bezpečnost práce nebo přispívat na nemocenskou a dovolenou. Výmluvně to glosuje řidič Deliveroo (gastronomické donáškové služby) Tom, kterého vyzpovídal deník Guardian: „Jsme zaměstnaní jako ‚nezávislí kontraktoři‘, což je ale jen směšná legislativní klička, aby se společnost mohla zříct jakékoliv zodpovědnosti.“
I když by (třeba jako stávkující řidiči Uberu v Birminghamu) chtěli pracující ve zběsile se rozvíjejícím sektoru ekonomiky něco změnit, ztěžuje jim to složité profesní sdružování. I proto některé státy plánují do svých vyhlášek zabudovat instituty kolektivního zastoupení námezdních zaměstnanců a neziskové organizace už se v tomhle odvětví angažují. Třeba britská Unie nezávislých pracujících svým členům pomáhá s platbami za nutnou zdravotní péči, americká Freelancers Union zase třeba s pojištěním.
Jsou to trendy, které zapadají do širších společenských souvislostí, které daly vyrůst tzv. prekariátu. To jsou lidé, kteří jsou sužování profesní nejistotou, kterou hasí spoustou krátkodobých a nestálých výdělků. Nejistota freelancerského zaměstnání je něco, co pociťuje čím dál víc lidí – jen v USA tak pracuje na 15 milionů lidí. A jsou to dost možná oni, kteří vám doručí objednanou pizzu. Rozevírání společenských nůžek se projevuje totiž i tady, protože se tak trochu zdá, že sliby krásného nového světa sdílené ekonomiky jsou tu zase jen pro někoho. Tenhle pocit přitom z první ruky zažívají právě ti, kteří jsou jeho hybnou silou. Již zmíněný Tom třeba vypráví o tom, jak byl manažerem z londýnské City požádán o doručení jedné jediné palačinky.
Jsou to složité strukturální problémy a v Děrných štítcích si nečiníme nárok nalézt řešení. Jen to vypadá, že omšelá pravda „není zlato všechno, co se třpytí“ platí i pro soudobou podnikatelskou smetánku. A to je dobré si uvědomit, až si příště pomocí pár tlačítek objednáte svého dalšího osobního řidiče.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.