Adam Vačkář ve své Intervenci nachází paralely mezi současností a barokem

9. říjen 2014

V Colloredo-Mansfeldském paláci poblíž Karlova mostu probíhá další z uměleckých Intervencí iniciovaných kurátorkou Sandrou Baborovskou. Povedenou instalaci Jana Pfeiffera vystřídala výstava Adama Vačkáře s názvem První a poslední věci. Její autor ve svých projektech polemizuje s tématy kapitalismu, víry, metafyziky, přírodních zákonů, krásy i smrtelnosti. I v případě druhé Intervence napomohl jejímu silnému vyznění specifický výstavní prostor.

„Je to prostředí dosti nabité estetickými významy, protože je to chátrající barokní palác. To mě zaujalo, protože vidím určitou paralelu mezi současností a barokem v určitém hédonismu a v přebujelé kýčovité kráse. Ten palác chátrá a čeká na renovaci, je z toho cítit čas, který je důležitý k tomu, aby si člověk uvědomil některé věci,“ nastínil svůj přístup k prostoru Adam Vačkář.

Na výstavě se potkávají různé tematické okruhy, které ale spojuje zájem o environmentální problémy nebo otázky týkající se lidské přirozenosti. Jeden z takových projektů vznikal na umělcově rezidenčním pobytu v Maroku. „Strávil jsem tři týdny v horách na úpatí pohoří Atlas, kam mě pozvali dva italští kurátoři. Všiml jsem si, že je tam velký problém s plastovým odpadem. Přechází k nim totiž náš konzumní systém, ale nemají záchranné mechanismy, jako je recyklační systém a podobně.“ Adam Vačkář se proto pokusil skrze různé workshopy a akce přimět tamní děti, aby se nad problémem začaly vůbec nějak zamýšlet. Chodili společně po horách, sbírali plastové odpadky a posléze je zpracovali na koberce a džalaby, tradiční marocké obleky: „Ty jsem posléze odnesl do škol. Obešli jsme jich několik a bavili jsme se v nich s dětmi o ekologii právě pomocí konkrétního příkladu těch vyrobených předmětů. A bylo vidět, že ty děti si to uvědomují.“

03224716.jpeg

V dalším projektu si Vačkář zvolil jako téma vodu se všemi konotacemi, které s sebou tato základní látka přináší. Vytvořil konstrukci ze tří stolů položených na sebe, na které vyskládal lahve od šampaňského naplněné vodou z různých zdrojů. V horním patře je voda dešťová, v prostředním voda z Vltavy a ve spodním čirá voda z pramene, kterou Vačkář přivezl z obory Hvězda. „Jsou to tedy vlastně tři sféry. A celé je to o situaci, kdy se z vody, která je podmínkou života, stává luxusní obchodní artikl, což koresponduje s barokním charakterem paláce, který je takovou civilizační oslavou. Proto jsem to dal do kontrastu s tímto prostorem,“ vysvětluje Adam Vačkář.

Do dlouhého sálu, který sloužíval dříve jako obrazárna, navěsil umělec do řady vedle sebe fotografie zátiší květin, které působí v daném místě zvlášť dobře. Vačkář na nich kombinuje čerstvé řezané květiny s květinami umělými a zvadlými. Vznikají tak lehce podivné variace na klasické téma, v nichž hlavní roli hraje kontrast mezi dokonalou věčnou krásou a pomíjivostí přirozeného.

Asi nejpůsobivější částí Vačkářovy Intervence je zvuková instalace v největším sále. Její součástí jsou zvláštní partitury, které vznikaly prostřílením notového papíru pistolí. Na jejich základě pak vznikla elektronická skladba, na které Vačkář spolupracoval s hudebníkem vystupujícím pod jménem MimozeM. Takto vzniklá kompozice zní z velkých železných trubek umístěných na podlaze: „Pointa nebo motto této věci je dát vedle sebe dvě odlišné kontrastní věci. V tomto případě je to hudba proti ideji války a destrukce, které se prolínají dohromady.“

03224715.jpeg

Rozhodně to však není jen tato část výstavy, kvůli které stojí za to na Vačkářovu Intervenci zajít. I ostatní projekty fungují ve zdobném barokním prostoru dobře a oživují jej zase trochu jiným způsobem, než jakým to udělal Jan Pfeiffer.

Výstava Adama Vačkáře byla kvůli právě se konajícímu Designbloku krátce přerušena, v plném rozsahu ji budete moci navštívit opět 18. října. Pak potrvá do konce listopadu.

autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.