Adéla Paulík Lichková

Během nouzového stavu fungovala řada provizorních ubytovacích kapacit pro lidi bez domova. Tato místa s sebou přinesla šanci mít chvíli nějaké „doma“ a odrazit se ode dna.

Jak může žena žena prožívat situaci, kdy se rozhodne ukončit těhotenství, případně se dítěte po porodu vzdát, a zanechá logicky potrat šrám na duši?

Těhotenství, porod a poporodní období už samy o sobě významně ovlivňují život ženy a jejího okolí. Vliv mají přirozeně i na psychické prožívání.

Pod pojmem trauma si každý představí něco jiného a pro každého to v reálu něco jiného může být.

Zda v uplynulých měsících, kdy nás vládní opatření proti šíření koronaviru nutila být více spolu doma, přibylo v Česku domácího násilí, se ukáže až časem.

Uplynulé týdny přinesly řadě lidí změnu pracovního režimu – najednou byla spousta lidí doma, ať už s dětmi, či proto, že pracovali z domova či pracovat nemohli vůbec. 

Když lidé slyší hlasy ve své hlavě, automaticky se nabízí, že je to průvodní jev nějaké duševní nemoci a že je třeba je umlčet vhodnou medikací. 

V souvislosti s psychotickými onemocněními se často zmiňují opakované a dlouhé psychiatrické hospitalizace.

Situace, kdy jsme ve stresu dlouhodobě a nemáme možnost dění kolem sebe nějak zásadně ovlivnit, mohou vyústit i v rozvoj duševního onemocnění.

První případy nákazy novým koronavirem se v České republice objevily cca před sedmi týdny.