Adéla Paulík Lichková

O mindfulness se víc mluví jako o metodě, jak zvládat stres, než jako o terapeutickém nástroji pro lidi s duševními poruchami. Jan Benda využívá všímavost v psychoterapii.

Cyklus Moje terapie nabízí i letos šest příběhů, které vypráví nejen lidé, kteří je žijí, ale i jejich terapeuti.

Zatímco první vlnu covidu provázela naděje a pospolitost, s druhou jako by přišla beznaděj a únava. Co ji způsobilo a jak si navzdory tlaku situace udržet duševní zdraví? 

Mužský a ženský svět je jiný. „Někdy se jako terapeuti dostáváme do situací, kdy připomínáme, že chlap by měl být chlap a ženská by měla být ženská,“ říká psychoanalytik.

Vztah otce a dcery se někdy názorně popisuje souslovím „tátova holčička“. Ženský svět je pro otce trochu neznámá krajina.

Zatímco vztahy matek a dcer doprovází pověst něčeho, co je už ze své podstaty komplikované, vztahy matek a synů se zdají být jasnější – narodil se malý princ, radujme se.

Mateřský vztah je považován za jeden z nejsilnějších a zároveň nejvíc samozřejmých.

„Nabádáme lidi, aby brali paměť jako měřitelnou entitu, podobně jako si měří tlak nebo glykemii,“ říká vedoucí lékařka Gerontologického centra Iva Holmerová.

Problémům se závislostí mnohdy předchází problémy doma a ve škole. Mladé lidi, které rodiče přivedou do poradny, je ale pro spolupráci potřeba nejdřív získat.

Zemře-li o víkendu na silnici víc než 10 lidí, hovoří média o „černém“ víkendu. O tom, že ve stejném čase zemře průměrně stejný počet lidí vlastní rukou, už se moc nemluví.