ADHD je horská dráha emocí. Co zbyde, když sundáme masku, která nám pomáhá zapadnout?

23. leden 2026

Po lidech s ADHD často chceme, aby se víc ovládali. Málokdy se ale ptáme, kolik sil je taková kontrola stojí. Navenek můžou některé reakce působit přehnaně. Uvnitř ale často představují poslední kapku po dnech a týdnech, kdy člověk jede na doraz. Stačí drobný zásek, poznámka nebo změna tónu a tělo spustí poplach. A jindy se naopak neděje nic, aspoň zvenku. Uvnitř se ale prostor pro emoce pomalu uzavírá.

Současné výzkumy ukazují, že potíže s regulací emocí má zhruba polovina až dvě třetiny dospělých s ADHD. Část odborníků dnes mluví o tom, že emoční dysregulace možná není jen doprovodný problém, ale jeden ze základních projevů poruchy pozornosti.

„Myslím, že lidé s ADHD prožívají stejné emoce jako ostatní, akorát je to prostě horská dráha. My tu křivku máme spíš plošší. Ale u nich se někdy stane – zvlášť když jsou unavení – že jim třeba upadne zubní kartáček z ruky a přijde výbuch vzteku,“ říká psychoterapeut a výzkumník v oblasti ADHD Arnošt Krtek.

O tom, jak obtížná může být regulace emocí v každodenních situacích, vypráví i šestadvacetiletá právnička Anna-Maria. „Mívala jsem dřív celkem velký záchvaty agrese a vůbec jsem nevěděla proč. Byly to situace, které si nezasloužily, abych se kvůli nim tak vytočila,“ vzpomíná. „Pár let zpátky jsem měla neshodu s rodiči a něco mě tak vyprovokovalo, že jsem dala pěstí do zdi. Kolikrát jsem cítila, že vůbec nevím, co mám s těmi emocemi dělat.“

Mentální přetížení ale nemusí být vidět hned. U někoho se hromadí pomalu den za dnem, až vytlačí i základní potřeby. Šestadvacetiletá digitální designérka Jana popisuje, že v náporu povinností často přestává vnímat signály vlastního těla. „Zjistila jsem, že ignoruju pocity hladu nebo potřebu jít na záchod. A pak zjistím, že už tři hodiny sedím, bolí mě břicho a říkám si: ‚No jo, já se vlastně chtěla jít vyčůrat… někdy.‘“

U řady lidí s ADHD se dlouhodobé hlídání sebe sama potkává s obtížemi emoce rozpoznat a pojmenovat. Jedním z nich je sedmatřicetiletý Hugo. „Hodně neurodivergentních lidí má alexithymii – emoce cítíš, ale blbě je pojmenováváš. Myslím, že to do nějaké míry mám. I teď, když o nich mluvím, vlastně nevím, co mám říkat,“ vysvětluje.

Spektrum: ADHD je šestidílná podcastová série, která přináší příběhy mladých lidí s poruchou pozornosti – těch, kteří se ke své diagnóze dostali až v dospělosti. Jak prožívají emoce? S jakými výzvami se potýkají ve škole, v práci nebo ve vztazích? A co rodičovství? Zkušenosti lidí na spektru doplňují komentáře tuzemského odbornictva. Tématem provází novinářka a redaktorka Radia Wave Sarah Abulkasim. Série startuje 11. prosince a nové epizody vycházejí každý čtvrtek. Poslouchej na webu Radia Wave, v aplikaci mujRozhlas a dalších podcastových aplikacích.

Slovník základních pojmů: 

ADHD – neurovývojová porucha, která ovlivňuje to, jak mozek řídí pozornost, plánování, emoce a impulzy. Nejde o „nemoc“, ale o neurodivergenci. Spektrum je stejně jako u PAS široké. 
Neurodiverzita – koncept, který uznává, že lidský mozek funguje různými způsoby a že žádná varianta není nenormální. Zahrnuje například autismus, ADHD, dyslexii, ale i neurotypické jedince. 
Neurodivergentní – označení pro lidi, jejichž mozek funguje jinak než ten „běžný“ (neurotypický). Patří sem lidé s PAS, ADHD nebo jinými neurologickými odlišnostmi.
Neurotypický – označení pro lidi, jejichž mozek funguje tak, jak to společnost považuje za „standardní“. Jinými slovy, není neurodivergentní.

Poslechněte si bonusovou epizodu podcastové série Spektrum: ADHD.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.