Africa Hitech: Unaveni sluncem v globální vesnici

02348381.png
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02348381.png

Vzdálenost Země od Slunce, kterou světlo urazí za něco málo přes osm minut, je asi 93 milionů mil. 93 Million Miles je také jméno prvního dlouhohrajícího alba dvou ostřílených hudebních demiurgů – elektrosoulového pábitele Steva Spaceka a analogového mazáka Marka Pritcharda, který je známější pod jedním ze svých tvůrčích pseudonymů Harmonic 313.

Cesty těchto dvou samorostů se poprvé zkřížily někdy v roce 2007 a od té doby manévrují kormidlem v moři zvuků pod oxymórem zavánějícím názvem Africa Hitech. Po dvou EPčkách na značce Warp, která patřila k nejšílenější pozemské podobě beatového afrofuturismu, se nyní jejich sonická pouť stočila směrem ke slunci – a deska 93 Million Miles je solární odyssea, která si s eklektickými průlety nad hudebními planetami rozhodně neláme hlavu.

Samotný název Africa Hitech napovídá leccos o kontrastním přístupu pánů Pritcharda a Spaceka – archetypální rytmy z buše černého kontinentu se zde prolínají s vrstevnatými výboji umělé inteligence. Snoubení civilizace a divočiny stojí v pozadí roztodivně, ale rozhodně ne nesourodě znějícího alba – 93 Million Miles není jen výlet ke slunci, ale také úlet z nám dobře známé hudební galaxie. Nečekejte jednoduché a jednoznačné žánrové zarámování – ve skladbách Out In The Streets a Footstep si Pritchard a Spacek si po svém vykládají urbánní fenomén chicagského stylu „juke“, dubovou horečkou nakažená epopej Do U Wanna Fight zase evokuje grimeovou špínu londýnských sídlišť. 8bitové seance Future Moves a Glangslap načrtávají na zvukové mapě trasu z futuristické minulosti do retro budoucnosti a hypnotické techno beaty ve většině skladeb působí jako jediné hudební vodítko. Nejblíže rozpálenému slunci jsou paradoxně harmonicky nejukázněnější skladby Spirit a Cyclic Sun – syntetické kontemplace na meziplanetární notu s galaktickými pianovými akordy místy navozují pocit nevýslovného smutku.

Zdá se, že Africa Hitech již od teď nejsou z této planety. Kazajka stylových harcovníků v globální vesnici jim byla zřejmě moc těsná a knoflíky jejich iPhonů, na kterých prý většinu skladeb složili, se s přibývajícím horkem roztavily v amorfní fluidum – stejně jako celá deska, která při celistvém poslechu působí skoro jako skvěle smíchaný DJ set. Z maniakálního dancehallu se stalo kosmické hitech blues bez kosmetických úprav a přes nesporné taneční kvality má album blíže k sofistikované koláži ghetto rytmů a abstraktní elektroniky.

02348384.jpeg

„There is no day, there’s only darkness,“ pronáší posmutněle vědoucím hlasem Steve Spacek ve skladbě Light The Way – a jedním z poselství desky budiž, že cestou ke světlu potkáte nejspíše jen tmu. Karel Veselý zde před rokem psal, že pokud Africa Hitechněkdy vydají regulérní album, bude se muset prodávat s uklidňujícími sedativy.“ A to je nyní nad slunce jasnější.