Ahmed má hlad - Salám a Lajka

8. duben 2002

O skupině s názvem, který vyvolává úsměv, Ahmed má hlad, věnující se úpravám balkánských a slovanských melodií, jste si zde v minulosti již přečíst mohli. Na sklonku loňského podzimu své snažení pánové a dáma potvrdili návštěvou studia a natočením debutového alba Salám a Lajka, které se právě objevilo na trhu.

To, že tzv. world music u nás má v poslední době velmi početnou skupinu příznivců (vedle taneční hudby nejspíš nejpočetnější), je všeobecně známo. Důkazem toho je ostatně třeba i to, jak se vyhoupl takový Čechomor mezi naprostou elitu naší pop music. Ahmed má hlad patří k volnému sdružení kapel, které se sebeironicky označuje jako Festival stejnejch ksichtů, a ačkoliv z lidové a etnické hudby čerpají více či méně všechny soubory tohoto společenství, "Ahmedi" jsou v tom bezesporu nejdál. Jejich pojetí, tak jak ho předvádějí i na svém debutu, je ovšem elektrifikované a má občas až punkový drive. A živočišnost zrovna hospodskou. V tom je asi největší plus desky - u podobné hudby je vždycky největším problémem přenést koncertní atmosféru i na nahrávku - a zde se to podařilo téměř beze zbytku. Což samo o sobě není málo, protože podobná hudba funguje hlavně naživo - není třeba zastírat, že je to vlastně jen určitá forma revivalu. Ale se záběrem úctyhodným - v patnácti skladbách prolétnete Evropou od Makedonie přes Ukrajinu až po Polsko.

00058894.jpeg

Nový kabát těmto písničkám nejen sluší, ale prokazuje především jejich životnost - v bohatém rockovém aranžmá jsou mnohem přístupnější i pro jiné než ortodoxní posluchače. I přesto, že klasická rocková trojka kytara-basa-bicí tvoří jen základ a dechy zde mají jednoznačně navrch, na koncertech potkáte třeba i punkáče. Jestliže se u mnohých skupin hovoří o hudebním dialogu, pak zde se nejspíš nabízí varianta "hudební diskuse". To, co se line z CD, je totiž barevná mozaika, ve které do sebe zapadá a společně dobře funguje jak zkreslená kytara, tak oba klarinety, akordeon a především oba hlasy - ten jasný a průrazný Andreje Novika i hluboký a sytý Laury Kopecké. Hostující nástroje, tj. pozoun a housle, jen tuto barevnost potvrzují a zahušťují.

Celek je v tom nejlepším slova smyslu taneční, posluchače naplňující optimismem. Těžko najít moment, kde by se nástroje nejen nedoplňovaly, ale docházelo snad k nějakému soupeření, což svědčí o citlivém a propracovaném aranžmá. I v křesle si podupáváte nohou a cuká to s vámi do rytmu. Nechybí ani kousky pomalejší a tklivé, ale přesvědčivější je kapela v těch svižných, energických a živočišných. Milým dárkem majiteli CD je kromě povedeného, naivisticky vyvedeného digipacku i datová stopa, na které si mimo jiné může ověřit, že to, jakou hudbu pánové a dáma hrají není žádný kalkul, nýbrž dlouhodobý zájem.

00058895.jpeg

Trošku otázkou do diskuse se mi jeví volba vydavatele. Pominu-li, že nejčastějším přídomkem, kterého se mi dostalo při pídění po informacích o něm, bylo slovo "obskurní", zarazilo mě, že se mi více jak týden po křtu vydaného alba na jeho webových stránkách nepodařilo o jeho existenci objevit ani slovo. Vzhledem k tomu, že seriózní vydavatelé mívají na stránkách informace o nových deskách i několik týdnů před jejich vydáním, nejsem si jist, zda-li skupina zvolila šťastně.

Ahmed má hlad - Salám a Lajka vydalo vydavatelství Spirála, Festival stejnejch ksichtů

autor: Antonín Kocábek
Spustit audio