Kdysi to byl řadový druholigový fotbalista. Přemýšlel, že s fotbalem skončí, protože neměl dost peněz pro rodinu. Trenérem se stal náhodou – nebyl totiž nikdo jiný, kdo by to vzal. Dnes je z něj jeden z nejoblíbenějších fotbalových manažerů na světě, charismatický romantik, který má po třiceti letech vytáhnout Liverpool zpátky na vrchol. Příběh Jürgena Kloppa si teď díky oceňované biografii Když diváci bouří můžeme poprvé přečíst i v češtině.
Jednapadesátiletý německý trenér Liverpoolu Jürgen Klopp poslední tři finále se svým klubem prohrál. Nedosáhl na ligový pohár, Evropskou ligu a letos nezvládl ani vypjatý květnový zápas ve finále Ligy mistrů proti Realu Madrid. Spočítat vyhrané trofeje za jeho tři sezony u severoanglického klubu je tedy jednoduché: nemá ani jednu. Přesto žádný z fanoušků jednoho z historicky nejúspěšnějších světových klubů nepochybuje o tom, že je Klopp tím nejlepším, kdo by mohl Liverpool dostat zpátky na vrchol, kde byl klub naposledy v osmdesátých letech. Liverpoolští fanoušci a Klopp toho totiž mají spoustu společného – občas jsou beznadějně romantičtí, často nesnesitelně emocionální a zaslepení, věří ve velké fotbalové příběhy a stále se je naivně pokoušejí hledat i ve sportu, který už dnes připomíná spíš milionářskou hračku.
Klopp tuhle hru samozřejmě hraje taky. Ještě před dvěma lety velkohubě vyhlašoval, že by nikdy nekoupil hráče za devadesát milionů liber, tak jako to udělal jeho konkurent José Mourinho z Manchesteru United. „Ostatní kluby vezmou peníze a koupí si ty nejlepší hráče. Já to tak dělat nechci,“ vyprávěl tehdy do médií. „I kdybych ty peníze měl, budu svůj tým budovat jinak.“ Teď je všechno jinak – do nové sezony vstupuje Liverpool s nejdražším obráncem na světě Van Dijkem a donedávna nejdražším brankářem, brazilskou jedničkou Alissonem Beckerem. A co na to Klopp? I z téhle situace dokázal vybruslit. „Člověk dneska může říct jakoukoliv blbost a každý si to pamatuje!“ Proč Kloppovi prochází něco, kvůli čemu by tradičně agresivní anglická média jiné manažery ugrilovala na předních stranách? Odpověď je možné hledat na stránkách knihy Když diváci bouří, která po loňském vydání v angličtině poprvé vychází v češtině u nakladatelství Ikar.
Kniha se v originále jmenuje Bring the Noise, podle výbušného tracku politicky naostřených rapperů Public Enemy z roku 1987. Klopp ale není veřejný nepřítel. Minimálně od roku 2006, kdy tehdy poměrně neznámý mladý trenér z Mohuče komentoval výsledky německého národního týmu na domácím mistrovství světa, je naopak mediální hvězdou. Při čtení jeho biografie od uznávaného sportovního novináře Raphaela Honigsteina se prakticky na každé straně vyjevuje, proč tomu tak je – svým životním příběhem jako by přesně naplňoval romantický narativ, který v současném fotbale tolik chybí. Vyrůstal na vesnici v Černém lese na jihozápadě Německa pod dohledem svého otce, obchodního cestujícího a bývalého fotbalového brankáře, který Jürgena cepoval nejenom neustálým sportovním tréninkem, ale i protestantskou vírou. Nijak zvlášť nadaný fotbalista Klopp, který měl podle svých vlastních slov „hlavu na první ligu, ale talent tak na pátou“, se pak musel v dresu Mohuče dost otáčet, aby vydělal co nejvíc peněz – už od poměrně útlého věku totiž musel zajišťovat vlastní rodinu, a plat druholigového fotbalisty nebyl největší. Tím spíš, že na otcovo přání ještě k tomu studoval univerzitu.
Každé léto Klopp přemýšlel, jestli ho okolnosti nepřinutí hledat si výnosnější kariéru. V Mohuči ale nakonec strávil daleko víc času, než možná čekal. Po skončení kariéry se totiž jako vůdčí postava kabiny s propukajícím zájmem o fotbalovou taktiku téměř okamžitě stal hlavním trenérem. Původně to mělo být jenom na pár zápasů, než Mohuč najde opravdového trenéra. Klopp už ale svoji šanci nepustil. A dokázal něco, co se za stoletou historii klubu nikomu jinému nepovedlo. 1. FSV Mainz 05 pod jeho vedením postoupil do nejvyšší soutěže, což v kontextu ekonomické a sportovní situace klubu vypadalo jako zázrak. Mohuč totiž neměla prakticky žádné prostředky na nákup nových hráčů. Klopp, inspirovaný revolučními myšlenkami svého předchůdce Wolfganga Franka, ale přišel na to, jak ze stávajících hráčů vymáčknout maximum. „Věděli jsme, že žádný z našich hráčů není lepší než hráč soupeře,“ vysvětloval později Klopp. „Přesto jsme je dokázali porážet. Jako tým.“ Klopp vystavěl svoji strategii na tvrdém fyzickém tréninku, disciplíně a vysokém napadání – jakmile Mohuč ztratila na soupeřově polovině míč, hráči se nestáhli zpátky a nečekali, co se bude dít. Místo toho se snažili soupeře agresivně napadat jako vlci ve smečce a získat míč co nejdřív zpátky. Začalo se tomu říkat Gegenpressing. A fungovalo to.
Pasáže z Mohuče jsou v knize Když diváci bouří určitě nejzajímavější, už proto, že po jeho odchodu do Borussie Dortmund už byl Klopp na očích celému světu. Jeho příběh s ním neprožívala jenom největší evropská tribuna, legendární Žlutá zeď, ale i spousta neutrálních fanoušků. Ty si získal svým nakažlivým charismatem, neustálým nošením žluté kšiltovky, otcovským vztahem ke svým hráčům a hlavně elektrizujícím fotbalem. „Arsène Wenger řídí svůj tým jako orchestr – rádi si podrží míč, přihrají si ho, zkrátka hrají fotbal. Ale je to tichá skladba. A já mám radši heavy metal.“ Jeden z Kloppových nejslavnějších citátů skvěle vystihuje, co přesně dostalo skomírající Borussii Dortmund do epicentra světového fotbalu. Sázka na nadšeného, ale pořád ne příliš prověřeného trenéra z Mohuče byla od jednoho z největších německých klubů v roce 2008 docela riskantní. Ale ukázalo se, že to byl jeden z nejlepších kroků vedení klubu vůbec.
Příběh o chudém chlapci, který penaltou v poslední vteřině vystřelí Egyptu první účast na mistrovství světa po třiceti letech, trochu zavání hollywoodským kýčem. Jenže on se skutečně stal – a pokračuje dál. Mohamed Salah není jenom nejlepší střelec anglické ligy v probíhající sezóně. Je i prvním fotbalistou, který donutil fanoušky zpívat o mešitách a o islámu bez nenávisti.
Klopp byl zvyklý pracovat s omezeným rozpočtem, jeho tým skautů vytahoval neznámé hráče z různých koutů světa a dělal z nich součástky nebezpečné černo-žluté mašiny, která dokázala rozdrtit i slavný Bayern Mnichov, klub s nesrovnatelně vyššími finančními prostředky. V sezonách 2010/2011 a 2011/2012 vyhrál Klopp bundesligu a v Dortmundu to s ním slavilo půl milionu fanoušků. O rok později se navíc poprvé dostal do finále Ligy mistrů. Znovu tam narazil na mnichovský Bayern. „Bylo to skvělé. Londýn je olympijské město. Počasí bylo fajn, všechno bylo super. Jenom ten výsledek byl na ho*no.“ Borussia své velké finále prohrála a Klopp začínal být unavený neustále se opakujícím cyklem. Objevil neznámého hráče, zapracoval ho do týmu, udělal z něj hvězdu. Potom se objevil Bayern s bezkonkurenčním rozpočtem a Kloppova hráče přetáhl k sobě. Poslední Kloppova sezona v Borussii tak vypadala hororově – klub byl ještě v polovině soutěže na sestupových pozicích. Na jaře se nakonec Dortmund zvednul, dotáhnul to alespoň na sedmé místo a fanoušci Kloppovi přichystali fantastickou rozlučku. Manažer se totiž mezitím rozhodl, že si dá od fotbalu přestávku. To ještě netušil, že jej z dovolené brzo vytáhne jediný klub, kvůli kterému byl ochotný ji přerušit. Na volání Manchesteru United neslyšel. Ale o nabídce tápajícího Liverpoolu prý vůbec nepřemýšlel.
Raphael Honigstein ve své knize neodkrývá všechny zásadní momenty Kloppova života i kariéry postupně, ale skáče z jednoho místa na druhé tak, aby byl čtenář neustále ve střehu – podobně, jako když sleduje Kloppův tým na hřišti. První trenérské kroky pod vedením Wolfganga Franka tak střídají přísně utajované námluvy Kloppa s Liverpoolem, střípky z dětství na německé vesnici a počínající fascinace fotbalem zase končí u vítězného tažení Mohuče do bundesligy. Současné Kloppovo působení v Liverpoolu pochopitelně tvoří menší část knihy, jednak proto, že Klopp byl v době psaní knihy v Liverpoolu pouhé dva roky, a pak taky proto, že v týmu pořád ještě zůstává a některé věci jsou tak stále ukryty za zdmi tréninkového centra Liverpoolu v Melwoodu. Tuhle část příběhu je tak nejlepší sledovat v reálném čase – mocně posílený Kloppův Liverpool totiž právě vstoupil do nové sezony jasnou výhrou 4:0 nad West Hamem a experti se shodují, že takhle silné mužstvo neměl Liverpool od doby, kdy naposledy vyhrál titul. A to bylo před osmadvaceti lety. Kapitola o titulu, který se po třech dekádách vrátí na sever Anglie, by novému vydání Honigsteinovy knihy hodně slušela. Čte se ale skvěle i bez ní.
Raphael Honigstein – Jürgen Klopp: Když diváci bouří (Ikar, 2018)
Jak Klopp komentoval porážku ve finále Ligy mistrů? A jak to zní, když se učí liverpoolský dialekt? Poslechněte si celý příspěvek.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
