Alkohol a drogy s sebou nesou smutek, ale i veselí, říká Milo Janáč o své sbírce opileckých historek

3. prosinec 2018

„Treba sa postaviť na víťaznú stranu kapitalizmu,“ praví se na začátku knihy Milo nemilo a míní se tím otevření hospody. Milo Janáč ve svém debutu vypráví o provozování pohostinství ve východoslovenském městečku, zdejších štamgastech, zálibě v omamných látkách všeho druhu i svérázné pracovní morálce a vztahu k současnému ekonomickému systému. V rozhovoru rozebírá stav slovenských a českých pajzlů, svůj vztah k vysoké literatuře i ruskou propagandu.

Knihu Milo nemilo doprovází bonmot: Krčma – tepající srdce každé slovenské obce. Kolik je v tvé rodné Gelnici hospod?

No, kapitalismus už počet hospod poněkud zredukoval, ale pořád jich ještě zbývá dost. Tak 15 na asi 5 000 obyvatel. Zatím je pořád z čeho vybírat.

Milo Janáč

V Česku hodně mizí klasické hospody a nahrazují je moderní bistra, bary a kavárny. Je to stejné i na Slovensku?

Ano. Když jsem byl naposledy v Bratislavě, tak je to tam taky všechno zglajchšaltované na tento způsob a klasická hospoda mizí. Mizí dokonce i v takových malých městečkách, jako je Gelnice. I u nás byly některé staré hospody předělané. Ale je tam ještě pár takových, které si zachovaly ten původní šmrnc a atmosféru.

Svoji první knihu Milo nemilo jste napsal a vydal až ve středním věku, to není až zas tak obvyklé – jak k tomu došlo?

Nic takového jsem neplánoval. Měli jsme s kamarádem v Gelnici hospodu a já jsem začal na Facebook psát naše každodenní příhody. K mému překvapení to začali lidi hodně číst a sdílet. Potom se ozvali chlapci z Dailymale, to je takový slovenský web, kteří slovenští fašisté označují za nihilistický portál s neznámým cílem. Tam jsem pak psal tyhle příhody na pokračování. Nakonec toho materiálu bylo tolik, že jsem z toho udělal knihu.

Milo Janáč se narodil v roce 1975 v Gelnici, kde dodnes žije a pracuje na oddělení kultury městského úřadu. Studoval Filozofickou fakultu Prešovské univerzity, pracoval v řadě slovenských médií. Je majitelem tří kocourů a pěti koček.

Jaká je oblíbená pražská hospoda Mila Janáče?

Milo nemilo je hodně vtipná kniha, ale témata, kterými se zabývá, jako alkoholismus, drogové závislosti nebo chudoba, až tak vtipná nejsou. Bylo vaším cílem na tyhle problémy upozornit?

No, ode mě by to bylo asi trošku nemístné, kdybych tyhle věci kritizoval. Ale ano, alkohol a jiné omamné látky s sebou nesou i smutnější záležitosti, zároveň ale i ty veselé. Já to vnímám jako karnevalovou knihu, jako převrácení těch běžných, normálních hodnot. Ale že by podle toho měl někdo žít, to určitě ne. Mám k tomu jednu historku. Můj kamarád skončil v blázinci a vzal si tam tuhle knihu. Pak ji půjčil nějakému jinému pacientovi, a když paní primářka zjistila, co to čtou, tak jim ji zabavila a vrátila mu ji, až když odcházel. Já tomu rozumím, není to kniha vhodná při léčbě alkoholové a drogové závislosti.   

Mají v Gelnici úspěch kotlebovci a jak na malém městě vnímají vraždu Jána Kuciaka a další aféry? Jaká je oblíbená pražská hospoda Mila Janáče? Poslechněte si celý rozhovor.

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.