Americká fotografka zachytila rozdílné životní podmínky ostrahy a vězňů v Guantánamu

14. listopad 2017
Základna Guantánamo

Na fotografiích Američanky Debi Cornwall jsou vidět cely, dětský bazének, modlitební místnost, bowlingové dráhy i křesla s pouty.

Jak píše server National Geographic, do věznice Guantánamo se fotografka podívala mezi lety 2014 a 2015 celkem třikrát, za přísných bezpečnostních opatření. Objektiv nesměla namířit na obličeje vězňů ani ostrahy, nesměla fotit zámky ani systémy dohlížející na celý komplex a vybrané části pobřeží. Po každé návštěvě navíc musela paměťovou kartu ukázat dozorcům. Ti vymazali všechny fotografie, které přísná pravidla porušily. Vězně viděla jen jednou, a to skrze polopropustné zrcadlo. Člen ostrahy jí prý při první z návštěv řekl, že zaměstnání na Guantánamu je to nejlepší místo, jaké může voják mít. Na fotografiích tak zachycuje i druhou stranu jedné z nejstřeženějších věznic na světě – golfové hřiště, bazén nebo suvenýry s nápisy Zátoka Guantánamo. Cílem fotografky je mimo jiné poukázat na to, že ve věznici zůstává 41 mužů, kteří jsou podezřelí nebo obvinění z terorismu. Jen jeden byl ale zatím odsouzený za spáchání trestného činu. „Po šestnácti letech od 11. září tu stále zůstává 41 lidí držených naším jménem, a to bez obvinění nebo trestního řízení,“ říká Cornwall. Americká fotografka se dlouhodobě snaží upozornit na osoby neoprávněně držené ve Spojených státech amerických. Zároveň se setkává s muži, kteří se po zadržení vrátili do své rodné země. Mluvila třeba s Djamelem Amezianem, který v současnosti žije v Alžírsku. Nejen on, ale i další muži, kteří se snaží znovu začlenit do života, jí prý popisují nesnáze s hledáním práce nebo odcizením se od rodiny. „Vnímám to jako naši zodpovědnost. Naší práci není konec, ani když jsou nevinní muži už na svobodě,“ vysvětluje svůj pohled. Fotografie jsou aktuálně vystavené v New Yorku

  • Němečtí olympionici se posilňují nealkoholickým pivem. Jejich doktor jim to schvaluje

    22. únor 2018
    pivo - pití piva

    „Je to vhodné pití jak po tréninku, tak přímo po závodě,“ řekl pro deník New York Times německý biatlonista Simon Schempp. Nemluvil přitom o žádném klasickém sportovním drinku, ale o nealkoholickém pivu.

    Doktor německého olympijského týmu Johannes Scherr potvrdil, že nealkoholickým pivem se osvěžuje většina německých sportovců na olympiádě. Scherr před několika lety vypracoval studii, ve které zkoumal vliv nealkoholického piva na běžce maratonu. Skupina sportovců, která se po závodě osvěžila nikoliv placebem, ale skutečným nealkoholickým pivem, podle studie méně trpěla záněty a infekcemi horních dýchacích cest. Jak upozorňují New York Times, studie byla hrazena pivovarem, nicméně vysloužila si publikaci v seriózním vědeckém časopise. „Je to vhodné řešení pro někoho, kdo nechce utrácet velké peníze za nutriční nápoje,“ říká rychlobruslař Moritz Geisreiter. Tři nejrychlejší běžci na loňském Berlínském maratonu obdrželi kromě medailí také tupláky s nealkoholickým pivem. Ne všichni sportovci se ale nechali zlákat. „Bál jsem se, že v pivě je možná skutečně alkohol, a nechtěl jsem, aby přispěl k mé únavě ze závodu. U nás se takové věci u cíle nepodávají,“ napsal v e-mailu pro New York Times etiopský běžec Guye Adola, který v berlínském maratonu doběhl na druhém místě.

  • Hledá se nejvelkolepější mullet na světě. Scéna se sjíždí na festivalu v Austrálii

    22. únor 2018
    Jaromír Jágr

    Nositelé a nositelky nejlegendárnějšího účesu všech dob, nebo aspoň 20. století, se v těchto dnech sjíždějí do australského Kurri Kurri, aby zde usilovali o titul krále a královny mulletu.

    Píše to deník The Guardian. Soutěžit se bude v pěti kategoriích: everyday mullet, mastňák, ranga (zrzek), ženy a junioři. Porota ohodnotí nejen samotný střih, ale i celkový vzhled a pódiovou prezentaci. Podle organizátorky závodů, kadeřnice Laury Hawkins, je mulletí scéna v hornickém městečku 150 kilometrů od Sydney velmi silná, ačkoli zde žije pouhých 6 000 obyvatel. Některé zdroje tvrdí, že Kurri Kurri je dokonce kolébkou tohoto účesu, přinejmenším v Austrálii. „Už teď máme 50 přihlášek,“ pochlubila se paní Hawkins a zároveň si postěžovala, že by ráda v soutěži viděla více žen. „Vídám na ulici mnoho dam s tímto účesem, ale vím, že se nepřihlásily. Myslím, že jsou trochu stydlivější než jejich hrdé mužské protějšky.“ Mullet je anglický název účesu, který je všem našincům znám díky jeho letitému propagátorovi Jaromíru Jágrovi. Nejedná se o nic jiného než o takzvanou deku, kdy jsou vlasy vpředu ostříhány na krátko a vzadu naopak ponechány dlouhé, čili vpředu byznys, vzadu party. Česká wikipedie uvádí i další česká a moravská pojmenování, namátkou čolek, bundesliga, zádovlas, na debila či na řidiče autobusu. Počátky mulletí kultury lze najít už v období římské říše, největší slávy ale dosáhla deka v 70. a 80. letech minulého století. Extrémnější formou mulletu je skullet, kdy nositeli vpředu zbyla již jen pleš. Skulletem se může pochlubit třeba manžel paní Laury z Kurri Kurri nebo Ondřej Hejma.

  • Deskou roku 2017 je Půl litru země od Pacina, hudební ceny Vinyla sklízel i label Genot Centre

    21. únor 2018
    Pacino

    Sedmý ročník hudebních cen Vinyla zná vítěze, jména byla vyhlášená během slavnostního večera v pražském Lucerna Music Baru.

    Deskou roku 2017 je podle hudebních kritiků, kteří v porotě Vinyly pravidelně zasedají, album Půl litru země od Pacina, ocenění za Objev roku si odnesla ambientní producentka Enchanted Lands a v kategorii Počin roku zvítězil kazetový label Genot Centre. Mezi porotci hudebních cen Vinyla je i několik zástupců z Radia Wave. Cenu v kategorii Objev roku předávala moderátorka a hudební publicistka Marie Čtveráčková aka Mary C. U producentky Barbory Polcerové, vystupující jako Enchanted Lands, vyzdvihuje pestrost, volnost a citlivost: „V kompozici Enchanted Lands, která využívá mnoho různých technik, druhů zvuků i hlas, při každém poslechu najdete nějaký nový tvar, jako by už sama ožila a stala se určitým ekosystémem.“ Důkazem je album Feed Goals, které vydal label Genot Centre. Kategorie Počin roku bylo zas možná trochu zpožděným doceněním práce vydavatelství Genot, které má reputaci v zahraničí, a bylo dokonce zvolené kazetovým labelem roku podle britského serveru The Quietus. „Pod jejich kuratelou u nás vyrůstá sebevědomá generace tvůrců ambientu či drone music, kteří tvoří svoji hudbu v mezinárodním kontextu,“ komentuje výsledek hudební publicista Karel Veselý. „Spíš spojuje, než rozděluje, aniž by se ale vzdálila skromnému prostředí, odkud vychází,“ zdůvodňuje pak rozhodnutí poroty v kategorii Deska roku hudební publicista Miloš Hroch. A dál o kapele inspirované americkým devadesátkovým indie rockem říká: „Jestli si máte nějakou domácí kytarovou desku z loňska pustit, je to Půl litru země.“ Oceněním pro vítěze byl tradičně vinyl, o jehož grafický návrh se postaral loňský laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého Matyáš Chochola. Vinyl vychází v limitované edici sta kusů a obsahuje po jednom hudebním tracku od všech nominovaných. Bez ohledu na to, kdo vyhrál, pořád pro hudební ceny Vinyla platí, že jsou především dobrým rozcestníkem ukazujícím, kterým směrem se při prozkoumávání domácí scény vydat. ​

    autor:Radio Wave
  • Seriály z nemocnic křiví obraz o zdravotnictví. Na chirurgii máte 93% šanci přežití, v televizi 78%

    21. únor 2018
    nemocnice lékař doktor

    Dva lékaři zhlédli 12 řad seriálu Chirurgové a porovnávali celkem 290 fiktivních chirurgicky ošetřovaných osob se záznamy skutečných nemocných. Data poskytla americká vědecká organizace National Trauma Databank.

    Autoři studie zjistili propastné rozdíly, v seriálu je 71 % pacientů ihned posláno na operační sál, ve skutečném světě je to pouze čtvrtina. Filmoví tvůrci také nechají zemřít více než pětinu ošetřených, celých 22 %. Ve skutečnosti na amerických chirurgiích zemře pouze 7 % z nich. Seriál také zkresluje následnou péči, v podstatě dělí nemocné na ty, kteří zemřou, a ty, kteří jsou po krátké době posláni domů. Doba následné péče je v seriálu kratší než skutečná. Taková studie není první, píší minnesotské noviny MinnPost na svém webu. Autoři studie podotýkají, že podobné závěry jsou sice očekávatelné, ale důležité pro vnímání veřejnosti. Většina lidí se s chirurgií setká málokdy, prostředí narkóz a skalpelů tak znají právě z popkultury. To může zvyšovat jejich očekávání, předpokládají rychlejší a plnohodnotné uzdravení. Na rozdíl od jiných onemocnění (třeba rakoviny) není totiž čas marodům vysvětlit, co se jim přesně s tělem děje a co je čeká.

  • Na život tučňáků se tancuje. Hlas Davida Attenborougha v podkresu rozpumpovává britské parties

    21. únor 2018
    Sir David Attenborough

    Pravděpodobně nejznámější britský komentátor divokého života, přírodovědec, hlas dokumentárních pořadů z prostředí zvířat a přírody, ale i ozdoba taneční hudby britských klubů, to všechno je sir David Attenborough.

    DJs a organizátoři akcí David Attenborough Jungle Boogie se rozhodli přidávat hlas slavného přírodovědce a vypravěče například sérií Planeta Země do své hudby a jejich produkce má mezi mladými Brity velký úspěch. „Je to taková euforie, když slyšíte jeho přátelské a sladké tóny přes naše disko tracky,“ říká jeden z DJs rádiu CBC. Louis Jadwat a Will Burbage založili společnost, která akce pořádá, během svých studií na Leeds University. Uvědomili si totiž, kolik mladých lidí má Attenborougha rádo. „Je velmi populární, studenti na univerzitě každou neděli sledovali Modrou planetu a Planetu Zemi. Chtěli jsme mu vzdát hold,“ říká Jadwat pro Independent. „Koncept našich akcí Jungle Boogie spočívá v tom, že celý klub přeměníme v deštný prales, promítáme scény a vizuály z Modré planety a lokální DJs k tomu všemu hrají house, disko, funk a soul,“ doplňuje Jadwat. Akce se pořádají hned v několika britských městech, v Cambridgi, Oxfordu nebo například v Cardiffu. Sám sir David Attenborough se k akcím nevyjádřil, na některých se alespoň ukázal, ale jen jako fotografie na kartonu v životní velikosti.

  • Na Erasmus se čtyřmi bypassy. Osmdesátiletý Španěl vyráží na studijní pobyt do Itálie

    21. únor 2018
    Senior

    Osmdesátiletý španělský student historie a bývalý notář Miguel Castillo vyráží na Erasmus do Itálie. Má šest vnoučat a 4 bypassy, ale i v důchodovém věku ho láká studium v zahraničí.

    Pro studium na univerzitě se rozhodl právě po operacích. „Po zotavení jsem si řekl, že bych rád dělal něco jiného, než spal. Vždy mě zajímala historie,“ říká Castillo pro El País
    Španěl navštěvuje přednášky spolu s o dvě generace mladšími lidmi a považuje se za naprosto běžného studenta, většinu kurzů absolvuje úspěšně, jak ale sám říká, není možné, aby se mu to dařilo u všech. Má povinnosti k rodině – hlídá vnoučata, která jsou podle listu La Vanguardia největšími podporovateli jeho studia. Sám Castillo své studium chápe jako cestu z monotónního života seniora a nabádá všechny své vrstevníky, aby se podobného kroku neobávali. „Chci, aby se neskrývali doma, aby se otevřeli světu. Můžeme společnosti hodně dát a sami mnoho získat,“ říká Castillo, který by závěrečnou studijní práci chtěl věnovat historii valencijského notářství.

  • Na Glastonbury bez petky. Festival přibyl na seznam institucí, které zakazují plasty

    21. únor 2018
    Odpadky na festivalu v Glastonbury

    Na hudební festival Glastonbury přinesou návštěvníci podle odhadů až milion plastových lahví. V roce 2019, kdy se festival po lichém ročníku vrátí, chtějí organizátoři zakázat nošení plastu do areálu.

    V rozhovoru pro BBC Radio 6 to za pořadatelský tým Glastonbury řekla Emily Eavis a informoval o tom server Resident Advisor. Podobná opatření zavádějí i další instituce nebo rovnou celé státy, v srpnu totiž vešla ve Francii v platnost část zákona o takzvaném zeleném růstu, která od roku 2020 zakáže prodej nešetrného plastového nádobí na jedno použití. V Maroku parlament schválil návrh zákona, který striktně zakazuje distribuci, prodej, dovoz a výrobu igelitových tašek. 
    „Zákazy jednorázově používaných plastů po celém světě budou mít v následujících dekádách za následek snížení poptávky po ropě,“ cituje britský Guardian společnost British Petroleum. Firma sídlící v Británii avšak očekává, že globální hlad po surové ropě ještě nějakou dobu poroste a eskalovat bude až v pozdních 30. letech tohoto století. Není to poprvé, co se organizátoři Glastonbury snaží zavádět ekologická opatření. V roce 2014 byly v areálu postaveny bezplatné stanice s vodou, o dva roky později apeloval pořadatelský tým na návštěvníky, aby po sobě zanechali minimum odpadu. Což se úplně nevydařilo. Loni byli pořadatelé Glastonbury obvinění z toho, že vykořisťovali stovky evropských brigádníků, kteří přijeli sbírat odpadky – lidé z Česka, Polska a dalších zemí dorazili na vlastní náklady na místo, a byli promptně posláni domů, protože bylo odpadků méně, než se čekalo. Tým festivalu později nefér jednání popřel.

  • „Atomové město“ Slavutyč na Ukrajině zve na rezidenční pobyt 14 tvůrců, výzva platí i pro Čechy

    21. únor 2018
    Slavutyč

    Hledá se 14 architektů, urbanistů a umělců, kteří by chtěli prozkoumat ukrajinské město Slavutyč.

    Město v bývalém Sovětském svazu vzniklo v druhé polovině 80. let pro zaměstnance černobylské jaderné elektrárny, kteří před havárií žili ve městě Pripjať. Tvůrce zvou představitelé Festivalu filmu a urbanismu 86. Pobyt potrvá čtyři týdny, od 18. dubna do 13. května. Účastníci rezidence by měli pocházet – nebo alespoň k nim mít blízký vztah – z měst, podle nichž se ve Slavutyči jmenují jednotlivé městské části: Baku, Tbilisi, Jerevan, Talinn, Riga, Vilnius, Kyjev, Petrohrad, Moskva a Bělgorod. Výzva platí i pro zájemce ze zemí mimo bývalý SSSR, konkrétně z České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska, ti se mohou věnovat městským čtvrtím, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu a nejsou spojeny s konkrétním městem nebo zemí – Pečerské, Dobryninské a Černihivské. Nejnovější čtvrtí ve Slavutyči je Athénská, vystavěná v roce 2014. Ta je pochopitelně určena pro účastníka z Řecka.

    Město je pozoruhodné způsobem svého vzniku – po černobylské katastrofě ho týmy architektů a stavitelů z osmi různých republik Sovětského svazu vybudovaly doslova „na zelené louce“. Čtvrti pak dostaly svá jména podle toho, odkud stavaři pocházeli. I v architektonických řešeních si lze povšimnout některých rysů typických pro konkrétní republiky. První obyvatelé se sem nastěhovali v roce 1988, dnes tu žije kolem 25 000 lidí. Právě architektonická osobitost města byla důvodem, proč si toto poměrně odlehlé místo na lesnatém severu Ukrajiny vybrali zakladatelé filmového festivalu 86, věnujícího se architektuře a urbanistice, který se zde koná každý rok na jaře. Úkolem účastníků bude reflektovat jedinečnou historii města a budoucnost jeho čtvrtí v éře nejistoty a proměnlivých identit.

    Během pátého ročníku Festivalu filmu a urbanismu 86 ve dnech 9. až 13. května 2018 pak proběhne veřejná prezentace výsledků jejich práce. Úlohy kurátora se zhostí kolektiv METASITU, který odpovídá za urbanistickou složku festivalového programu. Žádosti o účast na rezidenci lze podávat do 7. března. Podrobnosti v angličtině a kontaktní údaje naleznete zde. Členy poroty jsou mimo jiné Viktor Koreň, programový ředitel jihlavského filmového festivalu, nebo Zuzana Kotiková, pracující na projektu košických uměleckých rezidencí K.A.I.R. Připomeňme, že česká sociální umělkyně Kateřina Šedá v průběhu let 2015 až 2017 ve Slavutyči uskutečnila velký projekt Made in Slavutych, který vyvrcholil na konci října tím, že skupina Slavutyčanů uspořádala ve slavné Jurkovičově vile v Brně ukrajinskou svatbu pro vybraný český pár.

    autor:Miroslav Tomek
  • Ve vesnici poblíž Mexico City se pořád obdělává půda stejně jako za Aztéků

    20. únor 2018
    Chinampas, původní prastará aztécká technologie vytváření umělých ostrovů na jezerech a mokřadech

    Vesnice San Gregorio Atlapulco v distriktu Xochimilco v Mexico City je poslední baštou kdysi v regionu dominantní hospodářské technologie zvané chinampas. Jde o původní prastarou aztéckou technologii vytváření umělých ostrovů na jezerech a mokřadech, mezi kterými se rolníci dopravují loďkami po kanálech. Prapůvodní Aztéci na takto vyrobené nové půdě nejen pěstovali jídlo, ale také na ní žili. 

    „V podstatě udržujeme pole plodící po celý rok. Jak bude sklizeň velká, závisí na tom, které plodiny zasadíme,“ říká José Alfredo Camacho, farmář ze San Gregorio. „Špenátu to trvá měsíc a půl, ředkvičkám jeden měsíc. Závisí to také na rotaci plodin,“ dodává. Farmářům uchovávajícím tuto prastarou tradici se tak daří i v obdobích sucha a jiné nepřízně. I když je San Gregorio vzdálené jen třicet minut od hlavního zelného trhu Mexico City, a tím pádem dodává nejčerstvější plodiny, výdělky rolníků jsou skromné. Jedna průměrně velká chinampa vydělá ročně 1 700 dolarů, a přitom má vlastník volno jen pár dní v roce. San Gregorio a sousední San Luis Tlaxialtemalco jsou posledními z 14 obcí distriktu, které stále udržují zemědělskou ekonomiku založenou na technice chinampas. Úpadek půdy způsobený využíváním vodních ploch mexickou metropolí ale naklonil rovinu mokřadu, což způsobilo, že nízko ležící chinampy byly zaplaveny a kanály ve vyšších oblastech vyschly. A když kanály vyschnou, jsou rychle urbanizovány rozrůstajícím se megalopolis. Rolníci sami by prý mohli problém vyřešit, kdyby například začali stavět kaskádovité hráze, podobné čínským rýžovým polím. „Některé hospodáře by to ale od polí odřízlo a společná domluva je tak téměř nemožná,“ říká Gustavo, vlastník dvanácti chinamp. „Pokud to ale takhle bude pokračovat dál, technologie chinampas vymizí do dvaceti let.“ Během aztéckých časů fungoval uzavřený ekosystém chinampas jako motor pro výživu až 1,5 milionu obyvatel Mexického údolí.