Americké úřady vězněním Chelsea Manning pošlapávají ústavu

Chelsea Manning
Chelsea Manning

Občas člověku trvá, než stihne na nespravedlnost zareagovat tak, jak by chtěl. Čím je mu ta nespravedlnost méně na očích, tím to většinou trvá déle. Hrůzostrašným příkladem tohoto jevu je probíhající válka v Jemenu, ke které se snad za poslední rok konečně svět začíná probouzet. Dalším je opětovné uvězněni whistleblowerky Chelsea Manning.

Původně jsem o nespravedlnosti, která se Manning děje, chtěl psát už přibližně před měsícem. Pak byl ale najednou zadržen šéf WikiLeaks Julian Assange, což všechny předešlé starosti odsunulo stranou. Oba případy spolu ale velmi úzce souvisí. V březnu byla Manning předvolána před takzvanou velkou porotu. Odmítla před ní ale vypovídat. Proto je teď za pohrdání soudem držena už dva měsíce za mřížemi. Zpočátku byla dokonce 22 hodin denně de facto na samotce, přestože se už v podobných podmínkách před několika lety pokusila spáchat sebevraždu.

Před Assangovým zatčením se o důvodu předvolání spekulovalo. Teď už je jasné, že porota řeší právě jeho vydání a obvinění, které spočívá v nápomoci a komunikaci s Manning. Z předvolání jde vyvozovat, že aktuální žalobou z porušení zákona o počítačových podvodech a zneužívání počítačů pro Assange nic nekončí a američtí žalobci hodlají přidávat další obvinění.

Americká ústava

Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.

Odmítnout vypovídat před velkou porotou může být v mnoha případech trestné. Manning se brání, že porotě nemá dál co říct, jelikož v této věci vypovídala už během vlastního vojenského procesu, po kterém si odseděla trest. Americká prokuratura v tomto případě systému velkých porot zneužívá. Tento institut má právo shromažďovat výpovědi a rozhoduje, jestli je dost důkazů k žalobě. Rozhodně nemá sloužit jako alternativní způsob trestání nepohodlných osob. Jejich prapůvodní účel byl naopak chránit občany před zvůlí státních žalobců. V dnešní době je podobné zneužívání velkých porot bohužel běžné.

Manning se proti nařčení z pohrdání soudem odvolala. Ve své obhajobě se opírá o první, čtvrtý a šestý dodatek americké ústavy. První zajišťuje svobodu slova, čtvrtý občany chrání proti nezákonným „prohlídkám“ bez důvodného podezření a šestý dodatek zaručuje spravedlivý proces. Trochu překvapivě se Manning nehájí pátým dodatkem, který jednak zaručuje právo nevypovídat sám proti vlastním zájmům, jednak zakazuje dvojí trest za stejný přečin – připomínám, že svůj trest si už odseděla.

Protest proti uvěznění Chelsea Manning

Odvolací soud stížnost Manning zamítl. Tři soudci se s vysvětlováním příliš nepárali. Prostě „neshledali pochybení“ u nižšího východovirginského soudu. Manning a její právní zastoupení zvažují odvolání případně až k nejvyššímu soudu. „Moji právní poradci budou i nadále napadat utajení tohoto procesu a já jsem připravena nést následky svého odmítnutí vypovídat,“ řekla Manning už v březnu.

Chelsea Manning podala jasné zdůvodnění, proč odmítá vypovídat – všechny informace již poskytla –, a jasně ho podložila americkou ústavou. Americké soudy porušují její práva pod rouškou utajení a komplikovanosti kauzy. A jak už to tak bývá: když soudy šlapou po ústavních právech jednotlivce, šlapou po ústavních právech i všech ostatních.

Chápu výhrady, které má spousta lidí k Assangovi. Stejně tak chápu, že se mnohým nelíbí, jak se v některých momentech chová Edward Snowden. Případ Chelsea Manning je ale z těchto tří naprosto nejjednoznačnější. Zveřejnila klíčové informace o pekle páchaném ve jménu amerických intervencí. Nikam neutekla a čelila spravedlnosti. Její data mohla být možná WikiLeaks a partnerskými médii důkladněji zredigována, ale i tak kvůli nim nebyla ohrožena národní bezpečnost Spojených států ani kvůli nim nikdo nezahynul, což neochotně uznávají i představitele americké vlády.

V rozhovoru pro MintPress News vysvětluje whistleblower John Kiriakou, že zmíněnému virginskému soudu se mezi znalými přezdívá „raketový“ kvůli rychlosti, s jakou posuzuje případy. Kiriakou před více než deseti lety upozornil na mučení páchané CIA a sám stanul před tímto soudem. Proto moc dobře ví, že u tohoto soudu žádný obžalovaný v národněbezpečnostní kauze nikdy neuspěl. „Spravedlivý proces je ve východním okrsku Virginie (...) naprosto nemožný,“ napsal Kiriakou nedávno na Twitteru.

S utajenými soudním procesy v USA se to zdá být častý problém. Odstrašujícím příkladem z této oblasti je FISA soud, který má v utajení posuzovat vydávání soudních příkazů týkajících se špionážní aktivity cizích mocností na území Spojených států (Snowdenův leak ale naznačuje, že reálně je jeho pole působnosti širší). Jelikož tato přelíčení probíhají v utajení a soudci si vyslechnou pouze výklad státních žalobců, kritici jako novinář Ezra Klein varují, že u těchto soudů vzniká tzv. groupthink, syndrom skupinového myšlení. V jakémkoliv státě vás nemůže potkat nic moc děsivějšího než „groupthink“ mezi dvěma složkami moci, které se mají podle ústavy navzájem hlídat. Soud ve východní Virginii trpí evidentně podobným problémem. Doufejme, že Chelsea Manning opravdu požene svůj případ až k nejvyššímu soudu.

Postihl jednotlivé složky americké moci takzvaný groupthink? Skončí aktuální případ u nejvyššího soudu? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.