Americký sen jen na povolení. Češi a Češky popisují atmosféru strachu v Trumpově Americe

22. únor 2017

Americký prezident Donald Trump zakázal brzy po svém jmenování obyvatelům sedmi zemí vstup do USA. Jedná se o Irák, Írán, Jemen, Libyi, Somálsko, Súdán a Sýrii. Opatření mělo platit 90 dní, ale bylo pozastaveno federálním soudem. Prezident se proto chystá tento týden představit pozměněnou verzi exekutivního nařízení v podobě, která by před soudem prošla. I během pouhých osmi dní, kdy dekret platil, způsobila opatření mnoha lidem potíže. Někteří se nemohli vrátit ze zahraničí a zůstávali na letišti, kde jim právními konzultacemi pomáhali dobrovolníci.

Zákon není důležitý jen svým obsahem, paragrafovým zněním nebo způsobem, jakým bude vynucován. Důležitý je také duch zákona, tedy důvod, proč vznikl, a čeho má dosáhnout. Podobná opatření jsou zprávou pro veřejnost o tom, kdo je jejím domnělým nepřítelem, zpráva má vliv na nálady a postoje ve společnosti. Skryté i otevřené xenofobní nálady a projevy může podobné opatření posílit. Zeptali jsme se Čechů a Češek, kteří jsou na delších studijních nebo pracovních pobytech v USA, zda se jich nařízení dotkla, čeho si ve svém okolí všimli a jaký je jejich názor na Trumpovu imigrační politiku.

Jakub, hostující profesor na Pensylvánské státní univerzitě:

Zatím netuším, jestli se mě opatření dotkne. Ale musím jet do Calgary do Kanady na univerzitu. Jsem lehce nervózní z návratu zpět do USA. Pokud se nebudu moct vrátit, tak budu dost naštvaný, zůstanu v Kanadě a už se nevrátím nikdy. Hostuji na univerzitě uprostřed Pensylvánie. Tedy v prostředí, které je velmi proliberální a protitrumpovské už jen proto, že se jedná o univerzitu. Vládne tu čiré zděšení z toho, co nový prezident dělá. Ale univerzita je uprostřed opačně orientovaného regionu. Často můžete slyšet konverzační konfrontace mezi lidmi z univerzity a okolních městeček. Sami místní říkají, že takhle intenzivně politiku nesledovali od útoku na dvojčata.

Z protitrumpovského protestu v New Yorku

Marie, umělkyně a kurátorka v New Yorku:

Přišla jsem za svým snem vystavovat ve velkých galeriích a dělat umění. Trump je úplně všude, na sociálních médiích, všichni se o něm baví a píší. Všude na vás tohle téma útočí, je to až depresivní. Musela jsem používání sociálních médií omezit. Co se mu opravdu povedlo, je, že o něm všichni mluví. Nenávistné projevy jsem nezaznamenala. Ale cestou domů z práce narážím na masivní protesty a všude je plno policistů. Atmosféra je v něčem hrozně silná. Před lety jsem si jako účastnice užívala atmosféru Occupy Wall Street, líbila se mi rebelská energie. Ale teď je to jiné. Trumpovy imigrační zákony a postoje jsou hodně agresivní. A já se jako imigrantka v centru protestů necítím dobře. Nevím, na čem jsem, nevím, co se stane.

Martin, student práv, Fulbright stipendista, University of Michigan

Osobně se mě to nedotklo vůbec. Pouze jsem dostal e-mail od amerického protějšku Fulbrightovy komise, který mi doporučuje zůstat v USA až do konce mého programu a nevycestovat ze země. Ale týká se to zejména studentů ze zemí, na které se příkaz vztahuje. Plošný zákaz imigrace v historii USA už byl. Na konci 19. století byl vydán zákaz vstupu Číňanům, asi v roce 1882. Byl zrušen až v průběhu druhé světové války. Obama v roce 2013 pozastavil žádosti o víza z Iráku nebo Íránu a v roce 2015 pozastavil Kongres žádosti o víza právě z těch sedmi zemí, na které se vztahuje Trumpův zákaz. Řekl bych, že je třeba vidět obě strany mince. V USA je přebujelý sociální stát. Milton Friedman říkal, že můžete mít volnou migraci a sociální stát, ale ne oboje najednou.

Adéla, fotografka v New Yorku

Pouliční život v New Yorku

New York je progresivní a liberální místo, všichni jsou hodně zasažení. Je to město plné imigrantů a spousta lidí se bojí něco říct. Umělci se bojí promluvit a pokračovat. Nejsem zastáncem této politiky, myslím si, že pochází z místa, které je naplněné strachem nebo neznalostí. Slyšela jsem názory, že Trump chce postihnout jen imigranty-kriminálníky a lidé, kteří mají zelenou kartu nebo vízum, přece žijí počestně. Ale viděla jsem, že to tak není. Byli postihnutí i lidé, kteří žádali o azyl nebo zde žijí několik generací, mají v USA celý svůj život a jinde domov nemají.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka