Američtí knihovníci zaskakují za novináře, švédští učí cizince jazyk. Jak jsou na tom české knihovny?

28. únor 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy knihovna knihy police katalog

Kdo by neměl rád knihovny. Za roční registraci člověk zaplatí v přepočtu asi 3 piva, 12 měsíců si může půjčovat, co chce, a když myslí na konec výpůjční doby, nic víc to nestojí. Jejich největší potenciál tkví v důvěryhodnosti. Lidé si knihoven považují a věří jim více než jiným institucím. Energické vedení z nich může za dostatečné finanční podpory snadno udělat síť komunitních center. Ve Švédsku se dokonce staly mobilními, když lidé nechodili do nich, začaly „chodit“ k nim.

Ve Spojených státech dnes knihovníci občas nahrazují lokální novináře. Několik nadšenců na různých místech v zemi nezávisle na sobě převzalo práci za malé deníky, které často neměly na vydávání článků prostředky a taky je do té doby skoro nikdo nečetl. Jedním z nich je Mike Sullivan z New Hampshire, který ke své normální práci přidal osm neplacených hodin týdně psaní o dění ve svém městě, když komunita jeho městečka Weare přišla v roce 2016 o svůj čtvrtletník.

Dát vědět o tom, co se děje za rohem

Povědomí o možnostech sociálního a kulturního vyžití tehdy v asi devítitisícovém centru značně opadlo. Když Mike Sullivan zjistil, že místní Klub seniorů nevěděl ani o existenci konkurenčního Klubu cvičení pro seniory, rozhodl se založit skromný čtyřstránkový týdeník Weare in the World, který vychází na stránkách městské knihovny. Obyvatelé a návštěvníci města se v něm mohou dočíst například o školačce Julii, která založila ligu ve skládání stavebnic, nebo najít pozvánku na Super Bowl party – jeden z nejdůležitějších amerických večírků roku. Kromě vydávání týdeníku Sullivan také začal pořádat kurzy hry na kytaru, šachový klub a další aktivity pro veřejnost. Knihovny na amerických malých městech a ve vesnicích často suplují roli jiných institucí, které buď chybí, nebo nejsou schopné vykonávat svou práci dostatečně. Knihovnám totiž věří americká veřejnost více než například novinářům.

Knihovny: Chceme být obývákem města, ne odkladištěm knih

03471336.jpeg

Jak nebýt jenom odkladištěm knih, ale otevřít se veřejnosti? To je otázka, kterou řešili čeští knihovníci se svými kolegy z Dánska. Tam je totiž situace úplně jiná. Prostory knihoven tu slouží jako místo setkání různých komunit. Lidé tu debatují, prezentují své práce, dokonce zpívají. Půjčování knih je až na druhém místě.

Pro příklad oživení maloměsta ale nemusíme do Ameriky. Na Šumavě se knihovnice Hana Hrabáková postarala o to, aby městečko Hejná ožilo nebývalým způsobem. Knihovnu její zásluhou navštěvuje pětkrát více čtenářů než dříve, proto taky vyhrála cenu v soutěži Knihovna jinak. „Dřív to byla malá knihovna zavřená ve velkých skříních. Byla otevřená jednu hodinu týdně a chodilo tam asi 13 lidí,“ říká Hrabáková v rozhovoru pro Českou televizi. „Knihovníci jsou ale někdy také pedagogové a psychologové. Lidé za vámi přicházejí a chtějí si povídat, říci vám o svých problémech. Alespoň u nás to tak je. Občas za mnou chodí i děti a chtějí třeba pomoci s úkolem z matematiky.“

Švédsko. Knihovna pro všechny a podle zákona

Česká republika se může pochlubit jednou z nejhustějších sítí knihoven na světě. Knihovnu skutečně najdeme téměř v každé malé obci nebo vesničce. V porovnání například se švédskými knihovnami se ale české moc neangažují. Švédská vláda nechala pro knihovny vypracovat strategii „místa podporujícího demokratický dialog a posilování schopností výběru relevantních informací a kritického myšlení“ a například v roce 2015 vyčlenila pro knihovny 23 milionů švédských korun. Knihovna by podle švédských zákonů měla být pro všechny. Co to znamená? Například terénní práci knihovnic a knihovníků vybavených knihovnou na kolečkách, kteří půjčují knížky lidem bez domova nebo cizincům.

Knihovna by podle švédských zákonů měla být pro všechny

Bývalá šéfka Švédské knihovnické organizace a jedna z předních postav světového knihovnictví Inga Lundén vidí knihovnu jako politicky neutrální, důvěryhodnou instituci, která má obrovský sociální potenciál a měla by ze své podstaty být činitelem soudržnosti. V rozhovoru pro Respekt Lundén před dvěma lety mluvila tom, jak by měla taková knihovna vypadat, aby zaujala veřejnost a pomáhala v navazování hlubších sociálních vztahů. „V naší mobilní knihovně máme dětské knížky, které rozvážíme. Jsou tam knihy jak ve švédštině, tak v rodném jazyce imigrantů. Jezdíme s nimi i do uprchlických táborů. Velmi často tam lidé nemají co dělat, takže kniha jim udělá radost,“ říká Lundén. Knihovníci zde také například pořádají setkání s cizinci a mluví s nimi ve všech možných jazycích. Vzdělávají se tak podle ní všichni. Inga Lundén zdůraznila i fakt, že v jejich knihovně najdeme tisk z celého politického spektra. Knihovny jsou tak podle ní striktně apolitickými a nestrannými.

Zatímco ve Skandinávii navštěvuje knihovny každý druhý člověk, v Česku jen každý pátý. Podle Lundén by i čeští knihovníci měli opustit zdi knihoven a pracovat v terénu – jako Hana Hrabáková v Hajné. Většina knihoven je však v Česku financována z rozpočtů měst a obcí, záleží tedy především na nich, co ze svých knihoven chtějí mít.

autor: maf
Spustit audio