Ani molekula vzduchu. Zážitky z Creepy Teepee 2k17 se nepropadnou do vakua
Festival nezávislé hudby Creepy Teepee každoročně hledá nečekané souvislosti na hudební scéně, pomáhá objevovat vzdálené taneční parkety a víc než velkými sponzory se zaštiťuje kolektivní euforií. Devátý ročník se uskutečnil o víkendu 7. až 9. července v Kutné Hoře.
V pátek překvapily organizátory Creepy Teepee prudký déšť a kroupy, nefungovala elektrika a musel se zapojit záložní generátor. Ještě kolem páté odpoledne to nevypadalo, že by měl areál kutnohorské Vitamíny ožít festivalem, o kterém nadšeně referují světová média. Píše se o něm jako o jedné z nejzajímavějších experimentálně hudebních událostí ve střední Evropě, alespoň v britském deníku The Guardian. Umění improvizovat a skládat věci za pochodu má pořadatelský kolektiv A.M.180 ve zdrojovém kódu a každoročně je to znát také na poučeném i intuitivně poskládaném line-upu. A jejich intuici se vyplatí následovat.
Noc zelených hvězd
Připomínat, že headliner je pro „alternativní“ Creepy Teepee specifické měřítko, není snad potřeba. Vyčnívala jména jako DJ Earl, Amnesia Scanner, Princess Nokia a Mykki Blanco, která neřeknou nic nikomu, kdo se o hudbu nezajímá. První jmenovaný – člen footworkového kolektivu Teklife – rozvibroval těla návštěvníků beaty o 160 BPM a setem, který v sobě neskrýval žádná podprahová sdělení nebo koncepty. Byla to jenom party, což je v programu Creepy Teepee výjimkou. Berlínská producentská dvojice Amnesia Scanner, která byla v Kutné Hoře zastoupená jenom jednou polovičkou, si v tvorbě pohrává s myšlenkou virtuální a rozšířené reality. Bez výrazných projekcí v otevřeném prostoru se jim podařilo vytvořit znepokojivou atmosféru jako ze Dne trifidů. Hlavní stage byla zahalená v kouři a nebylo vidět nic kromě světla, které z výšky zlověstně shlíželo na publikum jako obří rostlina. Vystoupení tak připomínalo noc zelených hvězd, kdy ve zmiňované sci-fi novele začala apokalypsa.
Michael Quattlebaum Jr., který je známý spíš pod jménem svého alter ega, rapperky a aktivistky Mykki Blanco, nebyl v programu žádným velkým překvapením. V České republice vystoupil už poněkolikáté a nešlo tak zas o takové terno. Mykki Blanco lezla po konstrukci stage, rapovala mezi lidmi a málem do publika hodila lavičku. Celá show působila lehce manýristicky, jenom na efekt a pro pár dobrých fotek. Ve srovnání s newyorskou rapperkou Princess Nokia, která se označuje za queer a feministku, ale ze sebe vydala všechno. Princess Nokia své texty o emancipaci odříkávala bez zaujetí. Bojovnost a odhodlání Kitany z videohry Mortal Kombat, po které pojmenovala jeden track, tak působila dost zpruzeně.
Žádné hranice?
Kytara, basa, bicí, zpěv. Kapely v klasické sestavě jsou na Creepy Teepee spíš v menšině. Pokud ale někdo opravdu zapůsobil, byli to washingtonští Priests. Jejich debut Nothing Feels Natural oslavují významná světová média a píše se o nich jako o následovnících Bikini Kill, vůdčí femi-punkové kapely z devadesátých let. Odkaz hnutí riot grrrl a kapel jako Sleater-Kinney, Slant 6 nebo Autoclave je tu silně znát, stejně jako okouzlení Dischord Records. „Přežvejkej svoje sny v Burger Kingu,“ vyřvávala zpěvačka Katie Alice Greer v červených šatech. A Priests patřili k tomu nejlepšímu z letošního ročníku. Oproti tomu dánští The Love Coffin s rockovými manýrami a macho gesty působili v takové společnosti zvláštně – obzvlášť když se frontman stylizoval do nepravděpodobné kombinace Martina Dejdara a Nicka Cavea (druhému patří za takové přirovnání omluva).
Je škoda, jak se v některých případech Creepy Teepee staví k domácí hudbě. Pokud jste z ciziny, automaticky totiž hrajete v lepší čas, i když se celá událost zaštiťuje hesly proti hranicím a státu. Přitom je právě festival, který navštěvují lidé ze sousedských zemí a kde se dá na baru platit v eurech, jedinečnou příležitostí, jak ukázat to nejzajímavější z české scény. Některé z domácích kapel a interpretů se s odpoledním časem vypořádají dobře, někteří ne. Letos to důstojně zvládla v pozdním odpoledni Smuteční slavnost. Skupina hraje neortodoxní black metal s přesahy k hardcoreu, jak je zachycený na poslední nahrávce Zahrada Krkavců. Jestli jste si ale prodloužili koupání u nedalekého rybníka, kde se v rekreační oblasti potkávají rezavé traverzy, železobeton a lidé v plavkách jako z fotografické série Martina Parra, koncert jste nestihli.
Až na krev
Nejdobrodružnější hudební exkurze se odehrávaly na klubové stagei. Tady se potvrdilo, že organizátoři mají přehled o tom, co se děje na globální klubové scéně i žánrově vzdálenějších a experimentálnějších polích. Minulý rok byla dramaturgie přehlednější, protože se jednalo v podstatě o přehlídky jednotlivých kolektivů. Letos mohl program splývat, mást, ale jedno bylo jisté – šlo o to nejaktuálnější z odlehlých koutů SoundCloudu i lokálních tanečních parketů.
Vyčnívala Bonaventure, vyslankyně kolektivu NON Records a PTP, která předvedla technicky dokonalý set a ještě zvládala vysílat do vzduchu „finger guns“. Pro mnohé neznámý producent 111X z Finska zas nabídl emocionálně napěchovanou show, plnou drtivých beatů a stupňovaného napětí. Vzkříšení po reggaeton rytmech pro mnohé znamenalo nedělní vystoupení dánského projektu The Empire Line, kde se potkali zakladatel labelu Posh Isolation Christian Stadsgaard a (nejenom) techno producent Varg s „potetovaným násilníkem“ Isakem Hansenem z noiseové scény. „Zničující testosteronová koupačka až na krev,“ zazněla z publika spontánní recenze vystoupení, při kterém došlo na plivání šampaňského a škrábání stropu kusem plechu.
Letošní ročník Creepy Teepee, kdy se tři dny v bezpečném prostoru uvědomělé sociální bubliny prolínalo osobní s politickým, hudební prožitky s antinacionalistickými hesly, se už tou dobou chýlil ke konci. Sociální změna, po které organizátoři v abstraktním manifestu volají, bude dlouhý proces a těžko ji měřit – vždycky se dá ale někde začít, třeba u třídění odpadu, což v areálu chybělo. Euforie plynoucí z vnímání hudby se ale měřit dala a na vrcholu byla při vystoupení britského producenta Segy Bodegy, který skládá beaty ze zvuků kašle a vytváří populární série filmových soundtracků pro online radio NTS. To už v klubu nezbývala ani molekula kyslíku a přítomní se málem propadli do vzduchoprázdna. A kvůli takovým zážitkům se na Creepko jezdí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
