Architekt Martin Rajniš: V přírodě už všechno je, a navíc v té nejlepší formě
V Centru současného umění DOX v Praze začala výstava, která ukazuje průřez tvorbou architekta Martina Rajniše. Martin Rajniš začínal v 70. letech v libereckém SIALu a mj. je spoluautorem pražského obchodního domu Máj. Na začátku nového milénia se ale tenhle svérázný architekt rozhodl radikálně změnit svůj způsob práce a začal se věnovat stavbám z přírodních materiálů, které by navíc pokud možno oslovily jak odbornou, tak laickou veřejnost.
Co vás vedlo k tomu, že jste se začal soustředit na to, co nazýváte přirozenou architekturou?
Zažil jsem takový velký životní obrat, nebo chcete-li prozření. Cestoval jsem po Jižní Americe a v Bolívii na náhorní plošině Altiplano, což je velmi nehostinná krajina, roste taková odolná rostlinka, které místní myslím říkají Baja Brava. A jak jsem se tak díval na tu nezdolnou rostlinku, tak jsem si řekl – „To je ono! Takhle se mají dělat domy. Tahle tráva roste stovky let v extrémním podnebí, pořád se přizpůsobuje, svůj růst mění podle okolních podmínek. Prostě si tady jen tak roste a kolem ní se tyčí obří hory se zasněženými vrcholky a kouřící sopky.“ A zřejmě nějaký anděl mi v tu chvíli říká: „Blbečku, děláš to špatně celou dobu! Dělej to jinak!“
A to je jak?
V přírodě je obsažen veškerý majestát. Proč dělat nějaké umělé umění, proč se opičit po jiných, proč vytvářet nějakou novou estetiku. V přírodě už všechno je, a navíc v té nejlepší formě. Od té doby se proto rozhlížím kolem sebe a pak se toho, co vidím, držím. Další zlom bylo to, že jsem si definitivně uvědomil, že architektura je všemocná. Obklopuje nás od kolíbky až do hrobu a nezbytně nás jako lidské bytosti formuje. Je to naše lidské hnízdo, rámec našich životů. Jakou představu má o společnosti někdo, kdo vyrůstal v uniformním paneláku? Že jsou všichni stejní? Že jsou všichni jako králíci? Patrně ano. A to je podle mě špatně.
A čím si vysvětlujete, že se veřejnost o kvalitní architekturu tak málo zajímá, když je to podle vás tak důležitý faktor, který ovlivňuje podobu fungování celé naší společnosti?
No bodejť by se lidi o architekturu zajímali, když je teď tak pitomá. Jsme v takovém zvláštním mezidobí dvou věků. Dokud společnost zase nebude žít svou architekturou, tak bude něco špatně. Já myslím, že není jiná cesta, než že se architektura dostane zpátky do centra naší pozornosti, našeho vnímání i do centra vzdělání.
Dřív si lidé stavěli domy sami pro sebe. Dneska jsme tenhle proces roztrhali na padrť. Něco udělá architekt a pak něco postaví anonymní firma pro anonymního investora, který to pronajme anonymním zákazníkům. Tak teď funguje naše společnost, která pak proto tu architekturu ani nevnímá a nerozumí jí. Ale já pořád věřím, že přijde nová doba, kdy se tohle změní.
Poslechněte si celý rozhovor s architektem Martinem Rajnišem!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
