Architekt Otakar Novotný: Po stopách skoro zapomenutého autora Mánesa

Otakar Novotný byl architekt, který žil v dynamické době přelomu 19. a 20. století. Narodil se v roce 1880 v Benešově. Po studiu na Stavební průmyslové škole v Praze se mu splnil sen, když nastoupil do slavné „speciálky” Jana Kotěry na UMPRUM. Na této sám škole později učil.

„Šlo o velmi zajímavou a všestanou osobnost, i když je nyní pro veřejnost trošku zapomenutá. Ne pro odborníky, je to klíčová postava moderní architektury. Ale je pravda, že ve srovnání se svými vrstevníky Pavlem Janákem a Josefem Gočárem tak známý není. Prošel ale podobně složitým vývojem jako dva zmínění. Začínal se secesními stavbami, potom přešel k architektonické moderně a potom taky projektoval ve stylu kubismu, art deco a nakonec skončil jako funkcionalistický architekt,” říká o Novotném historik architektury Zdeňek Lukeš.

Specifikem, které prochází celou tvorbou Novotného, jsou stavby z režného zdiva. Říká se, že na chuť tomuto zdivu přišel při svých cestách do Holandska, kde si stavby vyhlédl a rozhodl se je vložit i do našich podmínek. Holandsko podle Lukeše hrálo v jeho tvorbě velkou roli. „On hodně cestoval, navštívil téměř všechny země Evropy a pobýval i v Rusku. Holandský pobyt v roce 1908 byl pro něj zřejmě zcela zásadní.”

Salvátorská 10

Období okolo roku 1910, kdy stavby z režného zdiva vznikají, považuje Lukeš za nejzajímavější období jeho tvorby. „S jednou výjimkou, to byla Ottova vila, která se dá spojit s Novotného předchozí, secesní, fází. Šlo ale spíš o přání toho konzervativnějšího klienta. Už tam ale vytvořil krásné interiéry a prvky zahradní architektury, které svědčí o tom, že byl ovlivněný vídeňskou secesí.”

Mánes není jediná Novotného funkcionalistická stavba, ale nad ostatními ční. Už jen díky tomu, že byl vytvořen pro spolek, který měl mezi umělci obrovský respekt. Zdeněk Lukeš

Vyvrcholením období architektonické moderny jsou Novotného cihlové domy. „Stavělo se především z červených cihel nebo z vápnocementových šedých cihel. Novotný kombinoval červené a šedé cihly, někdy je také glazoval,” říká historik.

Nejslavnější stavbou této éry je Štencův dům, který se nachází v pražské ulici Salvátorská. Dům obsahuje vše zmíněné: kombinace barevného zdiva a glazování. Štencův dům je zároveň obytný a zároveň sídlem firmy.

„Jan Štenc byl známý vydavatel, ve dvoře svého domu měl tiskárnu a na střeše fotografický ateliér. Budova měla dvě stavební etapy, starší část je z roku 1909. V druhé, v letech 1910 až 1911, se ke starší části domu přistavoval dům, který má typický znak staveb Otakara Novotného, francouzská okna.”

Štencův dům se zčásti zachoval i uvnitř. Dodnes v něm najdeme pracovnu vydavatele s původním zařízením. „I v době, kdy tam za bolševika byla tiskárna, si toho ti tiskaři nesmírně vážili a chodili tam po špičkách,” vypráví Lukeš. Ve stylu moderny postavil ještě několik rodinných domů, například v Praze, Benešově nebo Rakovníku. V tom také postavil Sokolovnu.

Kubismus, slepá ulička

Dalším významným dílem jsou tazvané Učitelské domy v Praze, které byly postaveny ve stylu kubismu. „Novotný propadl kouzlu toho podivného, expresivního stylu. Po roce 1911 tedy projektoval kubistické stavby, účastnil se soutěží a navrhoval kubistický nábytek. K jejich realizaci se ale dostal až po válce, v roce 1919. Pro stavební družstvo učitelů navrhl skupinu tří domů na rohu ulice Bílkovy a Elišky Krásnohorské,” říká Lukeš, který zmiňuje, že se kubismus v architektuře, český vynález, neosvědčil. Teoretiky byl označován za slepou uličku.

Po roce 1911 Novotný projektoval kubistické stavby, účastnil se soutěží a navrhoval kubistický nábytek. K jejich realizaci se ale dostal až po válce, v roce 1919. Zdeněk Lukeš

Za zmínku stojí významná výstavní kubistická instalace z toku 1914, jejímž autorem byl právě Novotný. Ta byla vystavena v Kolíně nad Rýnem. „Kubisté zde vystavovali jak umělecká díla, například obrazy Čapka, Fily nebo Špály, tak modely staveb a fotografie kubistických interiérů. Ty navrhoval Novotný,” popisuje historik.

Mánes

Asi nejslavnější stavbou v celé Novotného architektonické tvorbě je ale funkcionalistický Mánes. Budova Spolku výtvarných umělců, která je jednou ze známých staveb Prahy i České republiky, fascinovala už ve své době o generaci mladší architekty, než byl Novotný. Ten nejen navrhl pro Spolek sídlo, ale také byl jejím významným členem.

Spolek výtvarných umělců se kvůli stavbě Mánesa zadlužil, takže potřeboval, aby budova také vydělávala. „Proto tady nebyla jen výstavní síň, ale také obchody, kanceláře a slavná francouzská restaurace.” Ta byla nedávno po rekonstrukci Mánesa obnovena.

„Zajímavý je na Mánesu fakt, že jde vlastně o most mezi Masarykovým nábřežím a Slovanským ostrovem. Zvláštním prvkem je zelenobílá vyřezávaná nástěnka, kterou si Spolek po dokončení budovy v roce 1930, přinesl ze svého předchozího sídla,” vypráví historik. „Mánes není jediná Novotného funkcionalistická stavba, ale nad ostatními ční. Už jen díky tomu, že byl vytvořen pro spolek, který měl mezi umělci obrovský respekt.”

Přehrajte si celý pořad o dalších stavbách a životě význameného architekta Otakara Novotného.