Arctic Monkeys zvou na introspektivní pouť. A vydávají svou dosud nejchytřejší desku

„Chtěl jsem být jen jedním z členů The Strokes. A koukněte, jaký nepořádek jste mě donutili natropit,“ zpívá Alex Turner v retrospektivní skladbě Star Treatment, která otevírá novou desku i éru Arctic Monkeys. Když sheffieldská indierocková kapela začínala, mluvilo se o ní jako o britském protipólu k newyorským The Strokes nebo pokračovatelích The Libertines se severským akcentem. S debutovým albem Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not, kdy byl Turner ještě usměvavý střapatý kluk s kytarou, zažili Arctic Monkeys raketový start a pod tíhou hypu ostrovních médií se katapultovali až mezi komerčně nejúspěšnější britské debutanty všech dob.

Přechodné fáze temné třetí řadové nahrávky Humbug i následující Suck it and See, která poprvé vyobrazila skupinu jako čtveřici romantiků se smyslem pro humor, daly najevo, že Arctic Monkeys nepatří do šuplíku monotónních anglických kytarovek s prošlou záruční lhůtou. Když pak Alex a spol. v roce 2013 navlékli kožené bundy a vydali veleúspěšnou nahrávku AM s vůní pomády na vlasy a potu alfa samců, definitivně se etablovali jako jedna z největších rockových kapel světa.

Po pěti letech čekání se teď Arctic Monkeys probouzejí z hibernace. Více než sami sebe ale připomínají Turnerův boční projekt The Last Shadow Puppets, za kterým si během odmlky odskočil. Namísto pozéra v křiváku teď dvaatřicetiletý staromilec evokuje postavu z amerického kasina na konci 70. let, který si s sebou nosí kufřík s vlastním monogramem plný zlatých cihliček. Frontman po více než dekádě odložil kytaru, která už mu prý nenabízí nové inspirace, a u většiny nových písní zasedl za klavír. Námitky na adresu absence chytlavých refrénů a epických riffů jsou naprosto oprávněné. Při prvním úplném poslechu se album táhne jako den na arizonské poušti, všechny jeho zřejmé nedostatky ale současně představují největší přednosti.

Arctic Monkeys nenabízejí velké hity ani zbytečné maskulinní pózy, Alex Turner nikdy nebyl víc sám sebou. Jako by doposud svou opravdovou tvůrčí tvář nechal promlouvat prostřednictvím The Last Shadow Puppets nebo na sólových projektech, v čele se soundtrackem k filmu Jmenuji se Oliver Tate. Nyní ale odhazuje veškeré filtry a spektakulární přetvářky. Je slizký egomaniak se skleničkou martini a šarmantní songrwiter zároveň, jehož projevu by se nikdo nedokázal zhostit tak uvěřitelně. I nedokonalosti ve zpěvákově hlase, který balancuje mezi teatrálním krákoráním a falzetem, působí jako záměr.

Turner v důmyslných textech kritizuje povrchnost i prázdnotu současné komunikace a odkazuje například na mediálního teoretika Neila Postmana v zapamatovatelném singlu Four out of Five. Zasněnou skladbou The World’s First Ever Monster Truck Front Flip odkazuje kapela na věk zábavy, ve kterém je jakákoliv senzace vzdálená pouhé kliknutí: „Jen zmáčkněte tlačítko a my uděláme zbytek. Exotický zvuk datové banky. Nic se mu nevyrovná.“ Nekonečný příliv informací a podnětů z audiovizuálních médií kritizuje frontman i ve zmíněném otvíráku Star Treatment, zatímco v psychedelickém songu American Sports si ironicky povídá s Bohem skrze videohovor na svém telefonu.

Spotify chtělo mazáním kontroverzních hudebníků uklidnit spory. Nakonec ale všechny jen naštvalo

• Upravit
• Smazat

Streamovací služba Spotify v půlce května oznámila, že odstraní ze svých playlistů zpěváka R. Kellyho a rappera XXXTentaciona. Zahájilo tak používání nových pravidel provozu služby. Jak mají fungovat? A je opravdu Spotify za co chválit?

Pod šestou řadovou desku se opět podepsal James Ford – dvorní producent Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets. Ve výsledku zvuk stojí ještě stabilněji na frontmanově osobnosti i nově nabyté vášni pro klavír, za kterým ještě důvěrněji ztělesňuje mluvčího generace nulkových indie kids. Přesto mají kytary v hudbě Arctic Monkeys stále čelní postavení, například díky písni She Looks Like Fun a Alexově sólu jako vystřiženému ze sólové tvorby George Harrisona.

Tranquility Base Hotel & Casino je introspektivní pouť Cadillacem napříč Turnerovým nabubřelým světem. Na jednu stranu dokáže být odpudivá, když ale umělci přistoupíte na jeho skepticko-satirickou hru, z auta už se vám nebude chtít vystoupit. „Dopustil jsem se věcí, které jsem nikdy neměl dělat. Přesto jsem tě ani na moment nepřestal milovat,“ uzavírá Alex Turner dlouhou cestu v závěrečné baladě The Ultracheese. Omluva se přijímá.

Arctic Monkeys – Tranquility Base Hotel & Casino (Domino, 2018)
Hodnocení: 75 %