Ariel Pink u Kapitolu, násilník Marilyn Manson. Jak se poprat s chybami našich oblíbených umělců?

V 70. letech jsme toho o osobním životě kapel, hudebníků nebo hudebnic moc nevěděli. Labely kontrolovaly to, kam jsme dohlédli, a tím pádem i to, co si o nich myslíme. V době sociálních sítí už ale nejde přešlapy, amorální skutky nebo názory interpretů přehlédnout.

„Prostředí se mění. V půlce 60. let jsme nejen nevěděli, že John Lennon mlátí svoji manželku, což se dělo, ale nevěděli jsme ani to, že vůbec nějakou manželku má,“popisuje hudební publicista Jiří Špičák, se kterým jsme se vydali na procházku po pražském Vyšehradě.

„V půlce 60. let jsme nejen nevěděli, že John Lennon mlátí svoji manželku, což se dělo, ale nevěděli jsme ani to, že vůbec nějakou manželku má,“ popisuje hudební publicista Jiří Špičák|foto:Profimedia

V zasněženém parku jsme se Špičákem otevřeli téma, které bude v čím dál korektnější době, která dává slovo těm, kteří ho dříve neměli, stále aktuálnější: jak máme naložit s tím, když je náš oblíbený hudebník amorální?

„Myslím si, že každý normální člověk nebude chtít poslouchat hudbu umělce obviněného ze sexuálního násilí. Zároveň bude ale úplně v pořádku, když ho bude chtít podepsat nějaký label. Posluchač sám si určí, jestli chce trávit čas s hudbou takového člověka,“ myslí si Špičák.

Přestaneme konečně glorifikovat autory tracků z našich playlistů? Vydejte se s námi na procházku po Vyšehradě, na které si povídáme o tom, jaké to je, když se ukáže, co provedl hudebník z plakátu ve vašem pokojíčku.