ASCII hry: Když zavináč bojuje s pomlčkou

9. srpen 2016

On Air

Mooreův zákon o exponenciálním růstu množství tranzistorů na počítačových čipech je neúprosný. Spolu s neustálým zvyšováním výkonu tak mainstream produkuje hry, které nemají daleko k opravdové fotorealističnosti a za vývoj jejich grafiky se utrácejí sta tisíce dolarů. Autoři z nezávislé scény, unaveni dokonalostí vysokorozpočtových titulů, se často vracejí do minulosti a své hry stylizují třeba jako hity ze začátku 90. let. Někteří jdou ale ještě dál – a asi nejryzejší esencí retra je ASCII, vizuální styl využívající pouze písmen, číslic a speciálních znaků.

ASCII vznikl jako standard pro kódování znaků už v roce 1960 a první hry, které ho používaly pro vykreslování svého světa kvůli technickým omezením tehdejšího hardwaru, se objevily na začátku 80. let. Zásadním a tak trochu svůj vlastní žánr definujícím titulem se stal Rogue. Ve hře jste hrdinu znázorněného zavináčem museli provést jeskyní plnou příšer, jejíž stěny tvořily podtržítka a svislé čáry, nepřátele na sebe brali podobu počátečních písmen svých názvů. Rogue je dnes známý ale taky kvůli své nekompromisní obtížnosti – ve hře stačilo jednou umřít a museli jste hrát úplně od začátku. Stačilo tak pár ideových následovníků v podobě her Hack nebo ADOM a zrodil se žánr roguelike, který dodneška trápí hráče jedním jediným životem.

Technické limity byly brzy překonány a zdálo se, že ASCII prostě musí tváří v tvář barevné bitmapové grafice umřít. Jenže jeho specifický styl nechávající značnou práci s vykreslením světa na hráčově představivosti nešlo dost dobře nahradit – a v roce 2006 tak vznikla patrně nejkultovnější ASCII hra vůbec – Dwarf Fortress. Titul s mottem „prohrávat je zábava“ student matematiky Tarn Adams vyvíjel čtyři roky a podařilo se mu stvořit dílo komplexností dalece přesahující běžnou produkci.

Pod povrchem z dvojrozměrné grafiky, kde stromy a trávu znázorňují různé kombinace apostrofů a uvozovek, totiž tepou nesmírně propracované modely chování celé trpasličí pevnosti i jejího okolí. Dwarf Fortress, v níž je cílem udržet společenství trpaslíků v chodu, tak obsahuje jak věrné simulace mezilidských vztahů, tak i matematicky precizní model chování vody. A jakoby mimochodem tak patří k jedné z nejobtížnějších her vůbec.

ASCII tak zdaleka není jen záležitostí starých časů. Potvrzuje to i nedávno vydané RPG Sanctuary, v němž textové popisy prostředí doplňují kostlivci složení z bílých a zelených písmen. Zahrát si můžete i ASCII předělávku legendárního Doomu a na internetu najdete celá fóra věnovaná „kreslení“ z číslic, pomlček a křížků. To, že ASCII žije, je vidět i u her, které hráčům dovolují mezi klasickým a písmenkovým módem přepínat. Za jeho oblibou je čátečně nostalgie a částečně fakt, že jde o protipól k příliš dokonalému mainstreamu – protože k silnému zážitku občas stačí i zlověstně vypadající D, značíčí hladového draka.