Automatky: Matky radí, jak vybrat školku

25. únor 2015

Státní, lesní, montessori, waldorfská a spousta jiných, jazykových, specializovaných a soukromých variant předškolního vzdělávání se nabízí dětem a jejich rodičům. Základní možnosti jsme si už představili. Podle čeho se ale rozhodují matky? Jako bychom seděli na pískovišti a sdíleli informace – takový je další díl Automatek.

„O lesní školce jsem se dozvěděla náhodou a ta myšlenka se mi líbila už kvůli samému názvu, říkala jsem si, že dítě bude asi hodně v lese. Vlastně jsme to zkoušeli zároveň se státní školkou. A zatímco ze státní školky se nám vracelo dítě úplně proměněné, že jsem ho odpoledne vůbec nepoznala, přišlo mi jako robot, tak z lesní školky se mi vracelo to stejné dítě, šťastnější,“ říká třiatřicetiletá maminka tří dětí Lucie.

„Byla jsem příšerně nervózní, jestli nějakou školku dostanu. Žádná soukromá varianta z finančních důvodů nepřicházela v úvahu. Při konečném výběru jsem se rozhodovala podle komunikace, co ve školkách říkali, co navrhovali. Nakonec jsme vybrali tu, kterou máme nejblíž. Sídlí ve starém zámečku a v okolí je park. Měla jsem hrozně dobrý pocit z toho, že se učitelky zajímaly nejen o to dítě, ale i o rodinu, ze které pochází. Co dělám já, s kým dítě vyrůstá, s kým se vídá. Bavily se i s dalšími lidmi, kteří syna vyzvedávali, s prarodiči. Je pravda, že teď přišly odměny, soutěžení, pochvaly, s tím smířená nejsem, ale na druhou stranu to asi k vzdělávacímu systému patří. Ale jsou tam věci, které negativa vyváží. Syn má spolužáka, který má Aspergerův syndrom, takže tam mají asistentku. Jsou tam dvě učitelky na třídu, jsou vzdělané, a když jsem četla zprávu školní inspekce o té školce, tak děti vycházely s dobrými klíčovými kompetencemi pro další vzdělání. Suma sumárum jsem s tou školkou moc spokojená,“ odpovídá osmadvacetiletá Nina, která má čtyřletého syna.

„Já jsem potřebovala zklidnit nejstarší dceru před nástupem do školy. Potřebovala jsem, aby měla nějakou každodenní rutinu, která se opakuje. Waldorf je v tom typický. Nejstarší dcera se v lesní školce hrozně bouřila. Děti po lese lítaly v princeznovských šatech a ona chodila domů smutná, že nemá to, co má jiná holčička. To mi na tom vadilo. Ve waldorfu tyhle peripetie, co kdo viděl za film a co kdo nosí za oblečení, nebyly a najednou se přestaly i děti doma o to hádat,“ říká sedmatřicetiletá Linda, matka tří dětí.

„Ve státní školce byla problém moje nejstarší dcera. Protože zlobí, aspoň to říkala každý den paní učitelka. Ptala jsem se jak. ‚Leze pod stolem, když má sedět.‘ Tak jsem vysvětlovala paní učitelce, že ona je od toho, aby to dítěti dokázala podat takovým způsobem, aby to pochopilo. A pokud to není schopná vysvětlit, tak já tam nejsem schopná svoje dítě dávat. Jde prostě o to pozorovat u svého dítěte, co konkrétně potřebuje a kdy,“ ukončuje Linda naši debatu.
Celý pořad si můžete poslechnout zde.

autor: Barbora Sedláčková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.