Automatky: Montessori přístup je pro každé dítě, ne pro každého rodiče
V roce 1870 se narodila první žena, která v Itálii vystudovala lékařskou fakultu. Rodiče ji vychovávali svobodně a liberálně. Zřejmě i díky tomu se začala zabývat výchovou a vzděláváním dětí od raného věku. Založila v Římě v chudinské čtvrti školku, kde díky pozorování dětí vyvinula řadu speciálních pomůcek, které pomáhaly dětem rozvíjet se adekvátně věku a vývojovým fázím. Jmenovala se Maria Montessori a její přístup k dětem je dnes známý po celém světě.
Montessori pedagogika připravuje děti nejen na školu, ale i na reálný život. „Ve školce je vše koncipováno tak, aby se to dalo prakticky využívat. Systém výuky rozvíjí dítě komplexně. Jedna z důležitých vlastností je připravené prostředí, které zajišťuje průvodce. Ten vnímá dítě jako hotovu osobnost respektujícím způsobem a dítě nehodnotí. Podle Marie Montessori je důležitá lidská osobnost, ne pedagogická metoda. Proto učitel pracuje na svém osobnostním rozvoji, aby dokázal nehodnotit, což je základní kvalitou pedagoga,“ říká Martina Kaděrová, zástupkyně montessori.
„Všude jsou nízké regály, ve kterých jsou pomůcky zaměřené na různé oblasti. Jednou z nich je praktický život – to je pro menší děti, které se učí postarat se samy o sebe. Jde o různá cvičení na rozvoj jemné motoriky, kdy děti přelévají, přesýpají, což se dá krásně aplikovat na domácí prostředí. Jenom nám v kuchyni většinou chybí trpělivost. Děti mohou pracovat se suchými i mokrými aktivitami a mohou tu aktivitu dělat tak dlouho, jak chtějí,“ dodává.
Montessori přístup je prý pro každé dítě, ale není pro každého rodiče. Když už dítě nějakou dobu pracuje s pomůckou (třeba přesýpá čočku) a potom ji začne rozhazovat, je tam od toho průvodce. Ten mu vysvětlí, že pokud ho to nebaví, tak ji mohou vrátit na své místo a mohou najít něco jiného, co by se dítěti líbilo. V montessori je důležitá svoboda, ale ne v rámci anarchie. Na vše dohlíží učitel, který je průvodcem, ne autoritou. Ve školkách funguje spousta pravidel, která děti s pedagogem spoluvytváří.
A jak vypadá běžný den v montessori školce? Začíná se s komunitním kruhem. Děti říkají svoje nápady a učitel mluví o tom, co budou dělat. Potom se děti rozprostřou po třídě a mohou si vybírat jednotlivé aktivity. Využívají se stolečky nebo koberečky. Kobereček vymezuje bezpečný prostor dítěte, na kterém pracuje s pomůckou, a v případě, že se k němu jiné dítě chce přidat, jde o ohleduplnost a respektující chování, které se učí. Ptá se druhého dítěte, jestli se k němu může přidat. Dítě souhlasí, nebo řekne ne a může pracovat nadále samo.
„Montessori pedagogice se někdy vytýká, že vede děti k přílišné individualitě, ale to tak není. Záleží na dětech a na činnostech, ve kterých chtějí být samy. Tato pedagogika pracuje s tím, aby v dětech nepodporovala soutěživost, která v tomto světě je. Zaměřuje se na vnitřní uvědomění: ano, já jsem spokojený s tím, jak jsem to udělal, a moje spokojenost je to nejdůležitější, co v životě mám. Protože externí hodnocení nás většinou činí nejistými a pak jsme na něm závislí,“ odpovídá Martina Kaděrová.
A říká i mnohem víc. Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
