Automatky: Nosila smrtelně nemocné dítě a odmítla potrat. Dnes o zkušenosti přednáší

6. srpen 2017
Smutek, žena, smutná žena,

Martina Dbalá v průběhu svého třetího těhotenství zjistila, že dítě uvnitř její dělohy trpí anencefalií. Smrtelnou vývojovou vadou, kvůli které se dítěti nevyvíjí mozek. Bylo jisté, že dítě mimo matčino tělo nepřežije. Navzdory běžné české praxi se žena rozhodla nejít na potrat a holčičku donosila a porodila. Dítě zemřelo při průchodu pánevním dnem. Rodina následně uspořádala pohřeb, kam všichni přišli v bílém. O své zkušenosti přišla Martina Dbalá hovořit do Automatek.

„Když jsem ve dvacátém týdnu přišla na ultrazvuk ke své gynekoložce, řekla mi, že nevidí hlavičku, a poslala mě na velký utlrazvuk do nemocnice. Nic jsem netušila a vzala jsem s sebou tehdy své dvě malé dcery, pro které jsem neměla hlídání,“ vzpomíná na osudovou chvíli Martina Dbalá. Doktor byl stručný, nechal odvést její děti na chodbu a stroze oznámil informaci o vážném zdravotním stavu ještě nenarozeného potomka. „Řekl mi, že potratím. V tu chvíli se mi vybavil film Mein Kleinest Kind německé porodní asistentky a dokumentaristky Katji Baumgarten a věděla jsem, že na interrupci jít nechci.“

Další kroky směřovaly z ordinace ven na chodbu plnou čekajících těhotných žen, které se staraly o její dcery. Martina se na místě sesypala. V nemocnici chyběla jakákoliv posttraumatická péče. Poté nasedla do auta a řídila centrem Prahy domů. Následovalo období deprese a vyjednávání s lékaři. Martina se rozhodla těhotenství předčasně neukončit a s dítětem prožít pár dalších měsíců. Nechtěla, aby dítě skončilo jako biologický odpad, a přála si mít pohřeb. Svou roli sehrála i její víra. Doktor se Martiny před oznámením diagnózy zeptal, jestli je věřící. Přestože je katolička, nepřipadalo jí to při jejím rozhodování důležité. Nejít na potrat pro ni bylo přirozené. „Šlo o to, že jsem nechtěla násilně ukončit život dítěte. A když mě těhotenství neohrožovalo na životě, rozhodovala jsem o tom jenom já, ne lékaři.“

Přestože se Martina rozhodla jít proti doporučení lékařů, většina z nich měla velké pochopení pro její požadavky. Na porodním sále dokonce slyšela větu: „Této paní splňte každé přání.“ A v průběhu těhotenství se Martina setkala i s lékařkou, která několik takových dětí odrodila ještě v dobách, kdy nebylo ultrazvukové vyšetření běžné. „Bála jsem se, že se na porodním sále zhroutím, paní doktorka mě však ujistila, že se to nestane,“ doplňuje Martina.

Porod, dítě, novorozenec

V katolických zemích se takto postižené děti rodí i dnes. Jejich rodiče jim na nevyvinutou lebku pletou čepičky nebo jim ji zakrývají plenami a dávají jim andělská jména, jako je Michael, Gabriel nebo třeba Anděla. Fotografie mrtvě narozených anencefalických dětí jsou dnes k nalezení na internetu, podobně jako fotky zemřelých dětí na náhrobcích starých hřbitovů.

Poslechněte si celé vyprávění Martiny Dbalé, která před osmi lety vědomě přivedla smrt do své rodiny a dnes o této zkušenosti s klidem přednáší.

Další články autora