Automatky o dětské rakovině: Nemá cenu se ptát, co jsme jako rodiče udělali špatně!

3. březen 2017
Nemocný medvěd - nemoc

„Diagnóza nádorového onemocnění v dětském věku, až na 10 % dětí, u kterých je daná geneticky, nemá jasnou příčinu,“ říká MUDr. Lucie Hrdličková z Kliniky dětské hematologie a onkologie motolské fakultní nemocnice.

Nedávno proběhl třetí Den dětské onkologie, za kterým stojí právě Lucie Hrdličková. Za cíl si klade detabuizaci dětské onkologie a mimo jiné i znovuzařazení bývalých pacientů zpět do běžné společnosti. Připomíná také, že je dnes více než osmdesátiprocentní šance na uzdravení takto nemocných dětí.

„My neznáme důvod vzniku onkologického onemocnění. Neplatí, že pokud byla nemocná maminka, pokud to není takzvaně nádorová rodina (kde jsou špatné geny a přenáší se z generace na generaci), že musí být nemocné dítě. V devadesáti procentech případů neznáme příčinu vzniku onemocnění. Rodiče se často ptají, co jsme udělali špatně. Ze zkušenosti vím, že pokud dítě onemocní, nemá cenu plýtvat energii přemýšlením o tom, co jsme mohli udělat jinak. Je potřeba hledět dopředu,“ upřesňuje Lucie Hrdličková.

Lékaře nepřekvapí situace, kdy matka při dlouhodobé léčbě po několikaměsíčním čerpání neschopenek přijde o práci. V České republice zásadním způsobem finančně pomáhá rodinám s nemocnými dětmi nadace Dobrý anděl. Stává se i, že se manželství v době léčby nemocného dítěte rozpadne. Pacientům a jejich rodinám mohou pomoci i lidé z širší veřejnosti, ať už jako nemocniční klauni, nebo rozšířením registru dárců kostní dřeně. Podle Lucie Hrdličkové je ale zejména třeba nezanevřít na běžný sociální kontakt.

MUDr. Lucie Hrdličková

„Základem je projevit zájem o nemocné dítě, člověku se stane, že má mezi svými známými nebo sousedy rodinu, která má onkologicky nemocného dětského pacienta. Určitě by neměl prohlubovat tu sociální izolaci, ve které už se ta rodina nachází, protože řada spolužáků dítěte neví, jak s ním komunikovat, a neví to mnohdy i řada příbuzných z širšího příbuzenstva. A často tu rodinu kontaktují méně. Jde o to, chovat se k dětem co nejnormálněji, umožnit jim sdílet tu situaci, ve které se nacházejí, ale současně je nějak přehnaně nekonejšit nebo zbytečně nechlácholit. Pokud možno udržet s tou rodinou kontakt, jako byl před tím. Také je možné se zúčastnit besedy, pořádáme s bývalými pacienty besedy na školách, takže pokud by měli učitelé zájem, je možné si takovou besedu objednat. Také proto pořádáme Den dětské onkologie.“

Jak dlouho trvá léčba a co takzvaní „přeživší“ neboli „cancer survivors“? Poslechněte si rozhovor s lékařkou Lucií Hrdličkovou.