Až 70 procent případů stalkingu je partnerských. Jak se bránit pronásledování v digitální době?

31. červenec 2024

Stalking může mít devastující dopady na oběti, včetně posttraumatické stresové poruchy. Technologie usnadňují stalkerům sledování a kontaktování. Výskyt stalkingu je častější mezi bývalými partnery, ale může se týkat i krátkodobých vztahů nebo zcela cizích lidí. Navzdory nízkým trestním sazbám může už samotný zásah policie mít odrazující účinek. V podcastu Moderní láska odpovídá Pavlína Komedová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, advokátka a mediátorka.

Markéta: Jak zákon definuje stalking?

Pavlína: Zákon definuje stalking jako nebezpečné pronásledování. Nejedná se o převzetí amerického názvu, ale o specifický název v našich předpisech. Zákon stanovuje, jak se může stalking projevovat, a soudní praxe pak upřesňuje další aspekty. Důležitou otázkou je dlouhodobost. Co to vlastně znamená? Je to den, týden, měsíc nebo rok? Praxe se ustálila na tom, že dlouhodobé pronásledování trvá nejméně 4 týdny. Samozřejmě existují extrémní případy, kdy je pronásledování natolik intenzivní, že policie zasáhne dříve.

A co je vlastně stalking? Během těchto čtyř týdnů musí pronásledovatel vykonávat různé nevyžádané kontakty. Pronásledovatelé si přitom volí způsoby, které jim nejvíce vyhovují – sociální sítě, telefony, SMS, komunikační aplikace. Někteří sledují oběti osobně, čekají na ně před domem, školou nebo prací, což je velmi nepříjemné. Mohou volit i zvláštní metody. Podstatné je, že toto jednání vzbuzuje v oběti důvodnou obavu. Nejde jen o nepříjemné chování, ale o situace, kdy je patrné, že pronásledovatel může oběti ublížit nebo jí způsobit jinou újmu. Někteří vyhrožují fyzickým ublížením, jiní se snaží zničit život pomluvami nebo jinými způsoby.

Petr: Předpokládám, že pro soudy může být obtížné tyto případy posuzovat. Můžete blíže specifikovat, co je to důvodná obava?

Pavlína: Velmi často se setkávám s případy, kdy výhrůžky opravdu explicitně zaznívají. Typické jsou například výroky jako „uvidíš, nenechám to takhle“. V kontextu toho, jak oběť pachatele zná, je možné z indicií odhadnout, čeho je schopen.

Petr: Dá se nějak rozlišit opakující se motivace pro stalking? Když jsme toto téma připravovali, napadly mě především partnerské potíže. Může se to týkat také finančních sporů, podnikatelských záležitostí nebo známějších lidí?

Pavlína: Vaše představa je relevantní. Podle výzkumů více než polovina případů stalkingu je expartnerská, konkrétně 50 až 70 procent. Ze své praxe mohu potvrdit, že to tak bývá. Nemusí se jednat o dlouhodobé vztahy. Může to být i vztah na počátku, kdy došlo k nějakému intimnímu kontaktu, ale vztah dále nepokračoval a překlopil se do nebezpečného pronásledování. Co se týče finančních motivací nebo obchodních záležitostí, s tím jsem se nesetkala. Je to možné, ale výrazně méně časté. Známí lidé a mediálně exponované osoby mohou být cílem specifických stalkerů, kteří si představují, že mají s celebritou imaginární vztah. Nejvíce případů však tvoří expartnerský stalking.

moderni-laska_2100x1400

Moderní láska je speciální sérií pořadu Balanc, který se věnuje sebepoznání a duševnímu zdraví. Přináší sedm témat o současných podobách lásky: o vztahové rozmanitosti, seznamování, randění, sexualitě, manželství, genderu a životě singles. S nápadem natočit tuto sérii oslovila Radio Wave psychoterapeutka, socioložka a zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová. V pořadu využíváme nová data o intimitě a vztazích od výzkumné agentury Behavio a společně s experty napříč obory přemýšlíme o tom, jaké změny se týkají seznamování a partnerství v současném Česku.

Markéta: V rozhovoru o stalkingu asi nejde nezmínit nedávný seriálový hit Sobík. Připomíná vám seriál některé případy z praxe, nebo se jedná o realitě vzdálenou fikci?

Pavlína: Seriál jsem viděla, protože jsem se profesně chtěla podívat, jak je pojat. Doslechla jsem se, že scénář vychází ze skutečných událostí, což bylo i cítit. Hlavní hrdina byl upřímný, procházel různými potížemi a byl obětí trestných činů. Podobné znaky u většiny případů ale seriál neměl. Většina pachatelů jsou muži, což tvoří zhruba 80 procent případů. V seriálu byla pachatelkou žena, která byla velmi urputná. Muž, který se stal obětí, měl vůči ní specifický postoj a občas se zdálo, že mu její pozornost vyhovovala. Většina lidí, se kterými se setkávám, je však z takových situací nešťastná a snaží se najít jakoukoliv možnost, jak to zastavit. Mají zkušenosti s tím, že kontaktovali policii, ale nebylo dostatek důkazů k dalšímu vyšetřování. Tito lidé cítí mimořádnou bezmoc a hledají všechny cesty, jak se pronásledovateli vyhnout. Je tam velký strach, hlavně u žen, které nevědí, co od stalkera očekávat. V tomto byl seriál trochu jiný.

Petr: Jak se mohou oběti bránit? Zmínila jste, že když kontaktují policii, musí se minimálně o problému hovořit, což může být odrazující. Existují i jiné techniky, které mohou použít pro svoji ochranu, a nemusí to být nutně z oboru práva?

Pavlína: Setkáváme se s případy, kdy se oběť stalkingu dostane do situace jako kdyby ji potkala přírodní katastrofa. Nelze vypozorovat, co udělala špatně. Například jsem se setkala s případem, kdy oběť byla žena, kterou její kolegyně z práce intenzivně pronásledovala. Postávala před jejím domem a kontaktovala ji všemi možnými způsoby, aniž by bylo jasné, co vlastně chce. Byli spolu dvakrát na kávě a nebylo jasné, co mohla udělat jinak.

V případě expartnerského stalkingu je dobré vnímat varovné signály při navazování vztahů. Někdy se setkávám s lidmi, kteří měli dvě, tři, čtyři rande nebo byli spolu měsíc, dva a snažili se navázat vztah. Často říkají, že měli pocit, že něco není v pořádku, že jim ten člověk přišel divný od začátku. Pak bylo těžké vztah ukončit, protože ten druhý nesouhlasil a chtěl pokračovat dál, což se projevilo právě tím divným chováním. Poslouchejte svoji intuici, když navazujete vztahy, je to nejlepší signalizační zařízení, které máme.

Jak se chránit v rámci vztahů nebo při jejich ukončování? Je důležité vztah ukončit jasně a jednoznačně. Naše kultura často říká, že vytrvalé usilování o cíl vede k jeho dosažení. Muž chce ženu, žena ho nechce, muž usiluje dál. Obtěžuje ji a nakonec žena povolí. Máme o tom natočeno spoustu populárních filmů. Je otázka, kde je hranice a do jaké míry je tento model kontroverzní. Je důležité říct jednoznačně ne a neudržovat naději. Když řekneme možná, uvidíme, dáme si odstup, pauzu, druhý může dojít k závěru, že když se bude hodně snažit, vztah obnoví. To může vést k toxickému chování a pronásledování.

Markéta: Takže stalking je často zamaskovaný jako dobývání?

Pavlína: Velmi často jde o typ pachatelů, kteří jsou nekompetentní nápadníci usilující o srdce druhého člověka. Bohužel nemají dostatek vhledů a empatie, aby pochopili, jak se to dělá správně. Neslyší, nevidí a jsou přesvědčeni, že když budou dostatečně urputní a vydrží dostatečně dlouho, nakonec získají toho druhého. Vůbec nevnímají, že ten druhý člověk je tím zdevastovaný a bojí se jich. Oběť vnímá, že stalker vůbec nevidí a nevnímá, jak se oběť cítí, což zvyšuje její strach. U partnerských stalkerů je často potřeba dovysvětlit, že oni trpí a není to vina oběti.

Poslechněte si celý rozhovor o stalkingu a radám, jak se mu bránit.

autoři: Petr Bouška , Markéta Šetinová
Spustit audio

Související