Baba Jaga v hmoždíři i kajak ze psí lebky. Poslechněte si čtyři pohádky Radia Wave

24. prosinec 2019

Vánoce jsou sice i dnes spjaté s pohádkami, málokdo už je ale předává tak, jak bylo vždycky zvykem: totiž vlastním hlasem. Na Radiu Wave jsme se proto rozhodli narušit nadvládu kýčovitých televizních pohádek o krásných princeznách a jako vánoční dárek vám přinést čtveřici pověstí z celého světa. Naše zvukově ztvárněné pohádky mají společné jenom jedno: narušují stereotypy, překračují hranice a podporují imaginaci. Vydejte se s námi do Ruska, Irska, Grónska a k Romům.

O překrásné Vasilise (Krása nesmírná, ruské lidové pohádky vyprávěné I. Karnauchovovou, překlad Zdeňka Psůtková, Lidové nakladatelství Praha 1977)

Ikonický obraz krásné Vasilisy, která utíká tmavým hvozdem a na cestu jí svítí oči z lebky nabodnuté na tyči, se uhnízdil v paměti celých generací. I díky ilustracím Václava Fialy patří soubor ruských lidových pohádek odehrávajících se „za devíti řekami, za devíti horami, za širým oceánem“ k nejoblíbenějším pohádkovým příběhům vůbec. Mají přesně to, co českým pohádkám o Honzovi s buchtami chybí – morbidní hranu, poctivě dávkovaný děs a hlavně babu Jagu, kostlivou nohu, která nemá nic společného se svojí vlastní karikaturou, známou třeba z Mrazíka. Naši zvukovou verzi jsme si dovolili ještě o něco víc vyšponovat a vyhodit z ní happy end. Místo naděje tak na konci svítí do tmy jenom ony legendární oči z lidské lebky.

Rohaté ženy (Keltské pověsti a pohádky, sesbíral Joseph Jacobs, překlad Martin Pokorný, „Zvláštní vydání…“ 1996)

Irové mají pověst lidí, kteří vyprávějí příběhy tak často, že už si to vlastně vůbec neuvědomují. Asi nikoho tak nepřekvapí, že právě keltských pověstí a pohádek se, vedle těch finských, dochovalo nejvíc. Pohádky z Britských ostrovů a Irska, sesbírané díky silné folklorní tradici už v devatenáctém století, ale nejsou jenom nejpočetnější – jsou i jedny z nejstarších. Právě proto jim nechybí ničím nedokreslená syrovost. Popis prostředí je často omezený na několik málo slov, silný vichr a neustálý studený déšť spíš profukuje a prokapává mezi řádky. Rohaté ženy, které jsme si vybrali ke zvukovému zpracování, představují silný motiv: čarodějnice, které se slétávají na hoře Slievenamon.

Sestra tří bratrů (O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, inuitské pověsti očima Árona z Hůrky (1822–1869), překlad Zdeněk Lyčka, Argo 2016)

Čím drsnější kraj, tím drsnější pověsti: to bezezbytku platí o Grónsku, odkud pochází pohádka Sestra tří bratrů. Jednoduchý motiv nechtěného dítěte, které se mstí těm, kdo ho odloučili od jeho matky, je opentlený nezapomenutelnými obrazy. Z nich asi nejvíc vystupuje kajak, který si vraždící batole vydlabe ze psí lebky. Místo pádla má navíc kojenec lidskou vřetenní kost. Soubor inuitských pověstí O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, posbíral největší grónský umělec Aron z Kangequ v 19. století. Ten je navíc doprovodil ilustracemi a ještě tak posílil autentický dojem pověstí vyprávěných člověkem, který v jejich prostředí vyrůstal a byl s nimi od dětství propojený.

Pohádka Sestra tří bratrů (z knihy O Igimarasussukovi, který jedl své ženy)

O odvedené kmotřence (Romské pohádky, Milena Hübschmannová, Fortuna 1999)

Romské pohádky posbírané Milenou Hübschmannovou přímo od Romů v padesátých letech vyšly poprvé v roce 1973, tedy v době, kdy vedení země tolerovalo Svaz Cikánů-Romů, vzniklý v důsledku událostí pražského jara. Čeští čtenáři tak měli poprvé možnost nahlédnout do romské poetiky, o které nejvíc napovídají názvy pohádek: O Romovi, kterému se posmívali, že jí zdechliny, Jak byl Rom prodán v klavíru nebo O snědené holčičce. Hrdinové romských pohádek jsou často postaveni na okraj společnosti a nejrůznějšími způsoby se se svým údělem vypořádávají – často pomocí lsti nebo kouzel. V naší pohádce O odvedené kmotřence se romští manželé pokoušejí napálit samotného Boha, který jim chce sebrat dítě. Bojují do poslední chvíle, protože „i když má člověk dvacet dětí, každé z nich je jeho“.

autoři: Hana Kuncová , Jiří Špičák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.