Babičky s harpunou. Tým seniorek čistí rybníky od odpadu

Ve videu zveřejněném na síti X s popiskem „oddělení vysokých hodnot Té“ Hegseth uvedl, že screeningový program schvaluje. Správná hladina mužského hormonu podle něj zajistí „ty absolutně nejlepší výkony“. Vojákům s nízkou hladinou testosteronu má pak americká armáda dobrovolně nabídnout substituční terapii, uvádí CNN.

Podle profesora urologie na Baylor College of Medicine Mohita Khery je podstoupení testů důležité, protože hladiny hormonů jsou nejzásadnějšími ukazateli celkového i budoucího zdravotního stavu, informuje BBC. Khera ale dodává, že je potřeba si dát pozor na to, aby byl testosteron substituován „skutečně jen těm, kteří jeví symptomy.“ Hormonální terapie není pro každého, protože může vést až k neplodnosti a zvyšuje kardiovaskulární rizika.

Rozhodnutí amerického ministra obrany Hegsetha je dalším z řady nápadů z pera ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho, jak vyřešit údajnou americkou krizi plodnosti.

Užívání testosteronu se v minulosti dostalo pod drobnohled armády i kvůli údajné souvislostí s úmrtím jednoho z rekrutů námořních SEALs v roce 2022. Po jeho smrti u něj našli právě testosteron a další podpůrné látky. Rok po jeho smrti námořnictvo zahájilo program testování na drogy s cílem odhalit hormonální látky, které jsou chemicky nebo farmakologicky příbuzné testosteronu v tělech vojáků. Zda chtějí v americké armádě na testosteron testovat i ženy, zatím není jasné.

V Japonsku se těmto nešťastným domům říká džiko bukken, tedy „nemovitosti s incidentem“, píše magazín Economist.

Ačkoliv se mnozí při pomyšlení na život v takovém místě otřesou, veřejnost tyto domy dlouhodobě fascinují. Macubara si na bydlení v desítkách z nich postavil kariéru; jeho paměti se staly bestsellery a inspirovaly filmové tvůrce. Nyní rostoucí náklady na bydlení způsobují, že tyto nemovitosti začínají vypadat pro širokou veřejnost o něco méně odpudivě.

Nemovitosti s incidentem se prodávají s cenovkou o 10 až 50 procent nižší, než je tržní hodnota, v závislosti na tom, jak děsivý byl skon předchozího obyvatele. Realitní investor Teru Óšima provozuje populární webovou stránku, která mapuje džiko bukken po celé zemi a každou z nich označuje ikonou ohně a popisem úmrtí. „Děsí mě to, ale nemůžu si pomoct a neustále to kontroluji,“ říká Jóko Kobajašiová, hospodyně z Tokia. Pokud zjistí, že se dům jejího klienta nachází na mapě, vymyslí si výmluvu, proč nepřijít.

Na zemi, kde se jen málokdo hlásí k nějakému náboženství, je Japonsko nápadně pověrčivé. Průzkum z roku 2024 ukázal, že třetina Japonců věří na duchy. Sociální sítě se hemží příběhy o přízracích přebývajících v nemovitostech s incidentem. Některé firmy z těchto obav těží. Buddhističtí mniši provádějí očistné rituály. Tokijská společnost Kačimóde prozkoumává džiko bukken pomocí termokamer a dalších přístrojů a údajně pátrá po známkách paranormální aktivity.

Kvůli demografickému vývoji je stále těžší podobné nemovitosti ignorovat. Jak připomíná list New York Times, japonská populace se za posledních 5 let zmenšila o 3 miliony lidí. Vláda v roce 2025 zaznamenala více než 20 000 kodokuši, tedy „osamělých úmrtí“, která definuje jako lidi, kteří zemřeli sami a zůstali bez povšimnutí nejméně osm dní. V roce 2021 vydala směrnici, podle které pronajímatelé nemají povinnost tyto případy nahlašovat, s výjimkou mimořádných okolností, jako je například silný rozklad těla.

Hidenori Niki, který v Kóbe vede realitní firmu zaměřenou na džiko bukken, tvrdí, že stále více nájemníků „zvažuje cenu a volí pragmatický přístup“. V březnu vzrostlo průměrné nájemné u garsoniér v centru Tokia meziročně o 13 procent, což znamená rekordní maximum už 22. měsíc v řadě.

Macubara říká, že nikdy žádného ducha neviděl, ale vypěstoval si zvyk náměsíčnosti. Pochybuje, že by za to mohli zlí duchové, a spíše má podezření, že si roky života v takových prostorách vybraly psychologickou daň. Rjua, mladá žena žijící v džiko bukken v Tokiu, je s tím sama smířená. Když ji ale navštíví přátelé, „začnou být nervózní a rychle odcházejí,“ říká. „Je to trochu smutné.“

Veteránka amerického letectva tvrdí, že se o plánech společnosti OpenAI postavit své vlajkové datové centrum Stargate přímo vedle jejího pozemku dozvěděla až po zahájení stavby v létě 2024. Elektrárna na zemní plyn se nachází zhruba 450 metrů od jejího domu a z okna kuchyně jsou vidět komíny.

„Nedostali jsme žádný čas na to, abychom pochopili, jaký to na nás bude mít dopad,“ říká pro web Wired se slzami v očích matka dvou dětí. „Jsme tu uvězněni.“ Mluvčí společnosti Crusoe, která je developerem projektu Stargate, uvedl, že datové centrum „smysluplně přispělo k hospodářskému rozvoji“ města Abilene, a že jeho investice „financují nová hasičská auta, rozšiřování škol a opravy silnic v celém městě“. V Texasu je zhruba 300 podobných datových centry v provozu, a dalších 200 je ve výstavbě.

Běžně platí, že před stavbou významného nového zdroje emisí musíte získat velké emisní povolení, což zahrnuje rozsáhlé posouzení vlivů na životní prostředí a zapojení místní komunity. V Texasu však úřady umožnily některým datovým centrům, jako je Stargate, tomuto procesu uniknout tím, že nejprve získala takzvaná malá emisní povolení – tedy typ, který je běžněji spojován s čistírnami a autolakovnami a který je schvalován s minimální kontrolou.

Technologické společnosti, přilákané bohatými zásobami plynu a vládou nakloněnou průmyslu, se hrnou do Texasu. Včetně areálu Stargate v Abilene je v Texasu plánováno nejméně 15 plynových elektráren napojených na datová centra, vyplývá z průzkumu energetické analytické společnosti Cleanview zveřejněného minulý měsíc. Povolení, která analyzovala organizace Floodlight, ukazují, že devět z nich by dohromady mohlo každoročně vyprodukovat více než 130 milionů tun skleníkových plynů.

Odhadované emise mohou být v realitě nižší, skutečný dopad na klima a komunity zůstává obrovský, k čemuž přispívá právě účelové zneužívání zmíněných zjednodušených povolení. Ta byla původně určena pro drobné znečišťovatele, jako jsou čistírny či benzinové pumpy, ale developeři datových center je využívají k postupnému budování masivních fosilních zdrojů bez veřejného dohledu.

Na vlastní kůži to pociťuje i Omaira Garciová, vedle jejíhož pozemku se má původních deset turbín projektu Stargate výhledově rozšířit o dalších jedenačtyřicet, což by z areálu udělalo jednu z největších elektráren ve státě. S rodinou nikdo nekomunikuje a jejich kdysi idylický domov, který kvůli prachu, neustálému hluku a stavební dopravě nelze prodat, se stal pastí, v níž stejně jako mnoho dalších sousedů čelí zcela nejisté budoucnosti.

Výzkum Institutu pro strategický dialog (ISD), organizace zaměřené na boj proti extremismu, analyzuje on-line ekosystém, který umožňuje šíření takzvaných „svlékacích“ aplikací a webových stránek. Ty uživatelům umožňují digitálně svlékat lidi bez jejich souhlasu, jak informuje The Wall Street Journal.

Studie, které si všímá také magazín WIRED, se zaměřila na deset nejpopulárnějších aplikací a webů využívaných k tvorbě explicitních deepfake materiálů bez souhlasu obětí a zkoumala, jak je lidé nacházejí. Zjistila, že překvapivé množství návštěvnosti nepochází z malých, slabě regulovaných on-line komunit, jako je 4chan, ale z hlavních sociálních sítí.

Podle zprávy ISD přivedly sociální sítě mezi prosincem 2025 a březnem 2026 na svlékací weby více než 5,7 milionu návštěvníků. Hlavním zdrojem této návštěvnosti byl YouTube, ze kterého vzešlo 1,82 milionu návštěv, tedy přes 30 procent všech přesměrování. Tato videa, která se objevovala po vyhledání klíčových slov jako „undress app“ nebo „nudify app“, zahrnovala recenze a propagaci konkrétních aplikací i odkazy na slevové kódy poskytující kredity zdarma. Druhým nejvýznamnějším zdrojem návštěvnosti těchto stránek byla podle studie síť X, která vygenerovala více než 1,3 milionu návštěv.

V reakci na žádost magazínu WIRED o vyjádření mluvčí YouTube Boot Bullwinkle uvedl, že společnost má „přísná pravidla zakazující obsah, který zahrnuje nechtěnou sexualizaci, jako je šíření intimních materiálů bez souhlasu“. Poznamenal, že tato pravidla se vztahují jak na obsah přímo na YouTube, tak na externí odkazy, a zahrnují „upravený nebo syntetický obsah, který realisticky simuluje nahotu“.

Studie se zaměřila také na ceny a dostupnost svlékacích nástrojů. Některé aplikace a webové stránky umožňují uživatelům generovat sexuálně explicitní obsah už za jeden dolar (v přepočtu zhruba 23 korun) za snímek. Navzdory relativně nízkým poplatkům za použití mohou být tyto platformy extrémně ziskové. Nedávná zpráva magazínu WIRED zjistila, že mohou celkově generovat tržby až ve výši 36 milionů dolarů (přibližně 830 milionů korun) ročně.

Až tři z pěti Američanů v rámci nového výzkumu SharkNinja uvedli, že sestěhování téměř nebo úplně ukončilo jejich vztah. Tři čtvrtiny pak uvedly, že litují toho, že se s partnerem či partnerkou sestěhovali příliš brzy.

Podle psychologů jsou obvykle na vině odlišná očekávání obou partnerů: „Na společném bydlení může vztah ztroskotat, pokud o sobě páry zjistí věci, které jsou pro ně nepřijatelné a které nebyly zřejmé, když žili odděleně,“ uvedla pro server Vice párová terapeutka Mary McLaughlin.

Tentýž server se jí na základě průzkumu zeptal, jaké jsou tipy pro lepší zvládání počátků společného bydlení, a sestavil jejich seznam. První odbornou radou je formulovat své výhrady jako přání a nikoli jako stížnosti. Terapeutka tím doporučuje se spíše zaměřit na své potřeby, než na nedostatky partnera. Pokud například panuje mezi partnery nesoulad v tom, zda společné bydlení zamykat, či nikoli, je možné vyjádřit svou touhu po pocitu bezpečí, a ne frustraci nad tím, že partner či partnerka mají odlišné návyky.

Další radou je tolerantně pomíjet drobné nesoulady a hádat se jen o věcech, které jsou opravdu podstatné. To se pojí s další zásadní schopností, kterou by se lidé ve společné domácnosti měli řídit, a to flexibilita. Ač se to podle McLaughlinové může občas zdát těžké, lze ji postupem času rozvíjet. „Pokud chcete žít přesně tak, jak si přejete, bez ohledu na ostatní, měli byste asi zůstat svobodní,“ dodává terapeutka.

Zjištění byla publikována začátkem tohoto měsíce v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. V rámci studie výzkumníci nabízeli čmelákům zemním kapky vody s různými příchutěmi a zaznamenávali jejich reakce během sosání. Zpomalená videa pak odhalila, že při sosání sladkých tekutin čmeláci pohybovali svými sosáky dovnitř a ven, jako by si je vychutnávali, zatímco hořké a slané tekutiny u nich vyvolávaly odmítavé reakce jako třesení hlavou, otírání sosáku a couvání.

Vědci následně pomocí několika dalších metod, včetně chemického ovlivňování mozku hmyzu, vyloučili možnost, že by se mohlo jednat o pouhé reflexivní reakce na konkrétní chemikálie, a dospěli k závěru, že jde skutečně o projevy libosti a nelibosti.

Časopis Smithsonian cituje spoluautora studie Andrewa Barrona, podle kterého výzkum ukazuje, že i čmeláci mají určitý vnitřní život. „Čmelák svůj svět prožívá, není robotickou entitou řízená programem,“ uvedl Barron.

Nové poznatky neprokazují, že čmeláci pociťují potěšení nebo znechucení stejným způsobem jako lidé. Vědci však zaznamenané chování interpretují jako důkaz o tom, že i takto drobná zvířata přiřazují zážitkům pozitivní nebo negativní hodnotu.

Analýza, která byla publikována v časopise BMJ, se zabývala výsledky 262 předchozích klinických studií, kterých se dohromady účastnilo přibližně 100 000 lidí a zkoumalo se v nich devatenáct různých léků. Závěry výzkumu ukazují, že při využitích těchto léčebných postupů nedošlo k žádnému klinicky významnému zlepšení kvality života.

„Většina účinných látek významně nezlepšuje kvalitu života a jen málo z nich vykazuje přínosy pro kardiovaskulární systém,“ píše se ve studii. Hlavní dvě účinné látky těchto léků jsou tirzepatid, který je obsažený Mounjaru, a semaglutid - účinná látka v Ozempicu. Tyto látky jsou spojeny se zdraví škodlivým poklesem beztukové tělesné hmoty, tedy hmoty těla po odečtení tuku. Její nízké hodnoty mohou vést k vyššímu riziku pádů, zlomenin a v krajním případě i předčasnému úmrtí.

Podle serveru Euronews však někteří vědci závěry výzkumu zpochybňují a říkají, že měření kvality života je obtížné. „Kvalita života je komplexní záležitost a u jednotlivých osob se její pojímání může lišit. Standardizovaná měření sice poskytují cenné informace, nemusí ale zachytit všechny dopady léčby, které mohou být pro lidi s obezitou důležité,“ uvedla pro server Marie Spreckley z Univerzity v Cambridge.

Podle autorů analýzy je nutné obezitu vnímat jako komplexní chronické nemocnění. Pokud se při její léčbě zaměřuje pozornost pouze na úbytek hmotnosti, bývá to podle vědců nebezpečné, může totiž docházet k pomíjení rizik drastického úbytku váhy a také posilování stigmatizace pacientů.

Vědci již dlouho hledají odpověď na otázku, proč se přibližně 40 % pacientů, kteří byli z důvodu anorexie hospitalizováni, a následně došlo k jejich stabilizaci, do 6 měsíců potýká s opětovným nástupem nemoci.

Nový výzkum publikovaný v časopise Translational Psychiatry naznačuje, že by v tom mohl hrát roli hormon zvaný ghrelin a ghrelinový antagonista známý jako LEAP2 (liver-expressed antimicrobial peptide 2). Gherlin, který je někdy označován jako „hormon hladu“, je odpovědný za to, že tělo vysílá signály, že je čas jíst, LEAP2 naopak působí proti těmto signálům.

Studie, které se zúčastnilo 30 žen trpících anorexií ve věku 18 – 60 let, ukázala, že na začátku první hospitalizace měly pacientky asi o 20 % vyšší hladinu LEAP2, která po zaléčení klesla, ale před opakovanou hospitalizací se opět zvýšila.

Podle neurovědkyně Virginie Tolleová z francouzského Národního institutu pro zdraví a medicínu, která výzkum vedla, může být zjištění průlomové: „To, co jsme se o LEAP2 dozvěděli, naznačuje, že by práce s ním mohla přispět k novým léčebným strategiím,“ říká.

Server Science Alert také uvádí, že pokud se výsledky výzkumu podaří potvrdit na větším vzorku pacientů, mohly by krevní testy zaměřené na tento biomarker potenciálně pomoci identifikovat osoby ohrožené relapsem ještě předtím, než k němu skutečně dojde.

Studie, kterou provedli vědci z university v australském Sydney, se zaměřila na 720 000 hospitalizací mladých lidí do 24 let v Novém Jižním Walesu během let 2001–2022 a zjistili, že vysoké teploty mají na duševní zdraví negativní vliv. Roli přitom podle výzkumníků hrají i teplotní výkyvy. „Riziko hospitalizace se zvyšuje dvojnásobně v teplém období a až trojnásobně,“ cituje deník The Guardian hlavního autora studie Wen-Qianga He.

Extrémní horko přitom zvyšuje jak míru užívání návykových látek, tak vzniku deprese, úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruchy či poruch chování. Vědci navíc varují, že se tato zátěž v důsledku změny klimatu ještě zhorší. Předpokládá se, že v letech 2090–2099 vzroste počet hospitalizací způsobených horkem o 6,0 % až 7,7 %, a to v závislosti na tom, jak se podaří implementovat klimatická opatření, píše server Euronews.

Studie popisuje, jak konkrétně vysoké teploty na duševní zdraví působí. Podle vědců ztěžují tělu regulování vnitřní teploty, což negativně ovlivňuje proces chlazení mozku i jeho zásobování kyslíkem. Dále také mohou vyvolávat psychický stres, narušovat spánek a přispívat k podrážděnosti a agresivitě. Mezi dopady, které mají na zdraví nepřímý vliv, patří snížení kvality spánku a omezení sociálních kontaktů.