Básnická naděje 2: Vladana Klementa přivedl k básnění dědeček
V seriálu mladých nadějných poetů pokračujeme s Vladanem Klementem, který časopisecky publikoval jen jednou, nemá za sebou žádná autorská čtení a k básnění se dostal dost neobvyklou cestou: „Ke psaní i čtení mě přivedl dědeček. Já jsem předtím hrával fotbal a myslel jsem, že literatura je pro šprty. Pak mi děda půjčil knihu Navzdory básník zpívá.“
Vliv dědečka přetrvával u Vladana nějakou dobu: „Posílal jsem mu papír s básněmi, on mně pak zpátky dal papír komentářů, říkal mi, co dělám špatně, a hlavně mi strašně nadával za pravopis. Teď už to probírám s kamarády.“ Dnes píše Vladan na první pohled snadno čitelné, prozaizované básně, které staví hlavně na ironickém tónu a precizní pointě. Dokonce už má připravenou knížku, která se jmenuje Mimochodem, a na svého nakladatele teprve čeká.
Jak zvládá obesílání redaktorů a čekání na reakce? Jaká byla cesta ke sbírce a proč vlastně tak rád cestuje? Brněnskými šalinkami na konečné, o kterých má navíc blog? To se dozvíte v dalším nadějném dílu Liberatury.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka