Básnická naděje 2: Vladana Klementa přivedl k básnění dědeček

6. srpen 2014
Liberatura

V seriálu mladých nadějných poetů pokračujeme s Vladanem Klementem, který časopisecky publikoval jen jednou, nemá za sebou žádná autorská čtení a k básnění se dostal dost neobvyklou cestou: „Ke psaní i čtení mě přivedl dědeček. Já jsem předtím hrával fotbal a myslel jsem, že literatura je pro šprty. Pak mi děda půjčil knihu Navzdory básník zpívá.“

Vliv dědečka přetrvával u Vladana nějakou dobu: „Posílal jsem mu papír s básněmi, on mně pak zpátky dal papír komentářů, říkal mi, co dělám špatně, a hlavně mi strašně nadával za pravopis. Teď už to probírám s kamarády.“ Dnes píše Vladan na první pohled snadno čitelné, prozaizované básně, které staví hlavně na ironickém tónu a precizní pointě. Dokonce už má připravenou knížku, která se jmenuje Mimochodem, a na svého nakladatele teprve čeká.

Jak zvládá obesílání redaktorů a čekání na reakce? Jaká byla cesta ke sbírce a proč vlastně tak rád cestuje? Brněnskými šalinkami na konečné, o kterých má navíc blog? To se dozvíte v dalším nadějném dílu Liberatury.

autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil
Spustit audio