Bazén plný děsu: Prázdninové úzkosti v hororové sbírce Philipa Fracassiho Hleď, prázdnota

Americký spisovatel Philip Fracassi patří k vlně oživující žánr weird fiction, který máme spojený hlavně s H. P. Lovecraftem. Jsou to příběhy, ve kterých je pro hlavní hrdiny sebemenší kontakt s nadpřirozeným zlem obvykle fatální. Obludy skrývající se pod jemným povlakem každodenní reality většinou jen letmo vystrčí svá chapadla, tykadla či jiné zneklidňující končetiny a lidé v lepším případě prchají hrůzou, v horším propadají šílenství či smrti.

Na rozdíl od dalšího autora tohoto typu hororů Lairda Barrona ale Fracassi nevychází z lidových mýtů či starobylého okultismu. Jeho příběhy se odehrávají v současné Americe a svým zasazením často připomínají knihy Stephena Kinga.

Téměř ve všech povídkách své sbírky se Fracassi dotýká tématu, které je v hororu pořád poměrně tabu – totiž dětí. Děti tu jsou vyděšené, usmrcované nebo se mění v monstra. Nejsou tu ale žádné sadistické popisy násilí na dětech. Fracassi spíš mistrně evokuje svět dětských úzkostí nebo brnká na strunu potlačovaných strachů, které děti mohou vzbuzovat v dospělých.

Ve sbírce není žádná vyloženě slabá povídka, ale nejsugestivnější z nich je bezpochyby Oltář, příběh o rodinném výletu do venkovního bazénu, do kterého si kromě dětí přišlo zaplavat i něco podstatně děsivějšího. Za pozornost stojí také novela Mandala, což je dětská prázdninová variace na zdařilý román Stephena Kinga Geraldova hra.

Fracassi je určitě silný hlas moderního hororu. I když mluví o dětech, rozhodně má už vlastní literární dětství dávno za sebou a hovoří na nás hodně hlubokým, temným basem.