Během Chalupeckého ve mně vrcholilo mužství, říká Matyáš Chochola. Jeho nová výstava mapuje dějiny lidstva

„Lidstvo si teď samo se sebou neví rady. Snažil jsem se mu pomoct tím, že mu předestírám obrazy kultur a mýtů, který tady byly před námi, který byly třeba hlubší a silnější než my. A taky z hlediska věčnosti trvaly déle, zatímco naše bytí tady je jako lusknutí prsty,“ říká Chochola, který chce ve svém rodném Hradci pomoci divákům výstavy k většímu nadhledu. „Ze všech dějin jsem se zabýval jen tím, co mě bavilo, co ke mně samo přišlo,“ dodává.

Rok 2020 je podle něj tím pravým momentem na reflexi naší historie. „Ta chvíle je teď, je za pět dvanáct. Jako umělec neřeknu proč, ale cítím, že se naplňuje nějaká éra. Proto je hezké se na naši kulturu zpětně podívat a začít přemýšlet o budování nové,“ říká výtvarník, který se rád pohybuje na hranici korektnosti a za ní a v roce 2016 způsobil velký poprask několika mediálními výstupy, ve kterých například označil ženy za povrchní. „To bylo vyňaté z kontextu,“ hájí se Chochola, který si ale uvědomuje, že jeho tendence neustále šokovat změnila za posledních několik let svoji podobu.

„Na hranu a za ní jdu neustále, ale myslím, že se to díky nějaké vyzrálosti posouvá do nepopsatelné podoby, kterou bude možné reflektovat za pár let. Během Ceny Jindřicha Chalupeckého ve mně vrcholil nějaký machismus, maximální mužství, který jsem chtěl předat, dát ho ze sebe ven. Ukázalo se, že se to nesetkalo s pochopením,“ uvědomuje si umělec, který za svoje téma nepovažuje machismus, ale mužství.