Během příprav na Eurovizi jsem žila z úspor. Účast pro mě ale byla čest, říká hudebnice Aiko
Hudebnice Aiko se před pár dny vrátila ze švédského Malmö, kde se účastnila populární hudební soutěže Eurovize. Ačkoliv se nedostala do velkého finále, říká, že účast v tomhle klání je šance, ze které se dá mnoho vytěžit. Kolik musí člověk investovat času i prostředků do příprav na takového vystoupení? Měla by se Eurovize nějak opravit, jak ostatně naznačili její vítězové, zpěváctvo Nemo? A jak se Aiko těší na své první celoevropské turné?
„S tvrzením, že Eurovizi by prospěly nějaké změny, do jisté míry souhlasím. Zároveň ale nerada do své hudební kariéry míchám své politické přesvědčení, tak o konkrétních detailech nechci mluvit,“ říká Aiko k tématu kontroverzí, kterými byla letošní Eurovize opředená. „Přijíždím s příjemným pocitem a ten si chci uchovat,“ dodává.
Jak náročné jsou přípravy na velkou Eurovizi? „Já jsem posledních pár měsíců měla opravdu velmi nabitých. Jednak jsem se od vyhlášení národního kola připravovala na Švédsko. Taneční a pěvecké zkoušky jsem měla denně. Za druhé mám ale zkušenost ze Superstar a vím, že po skončení soutěže opadne pozornost strašně rychle, chtěla jsem proto mít připravené album i celoevropské turné. Takže jsem během pár měsíců dala dohromady desku i šňůru,“ popisuje Aiko svůj program první půlky tohoto roku.
Během příprav hudebnice pracovala bez finanční podpory. Hudebníci a hudebnice, kteří se do Eurovize z národního kola probojují, musí několik měsíců totiž žít ze svých vlastních úspor. „Je to tak, žádná podpora v tomhle období neexistuje. Brala jsem to ale jako investici, která se mi vrátí v dlouhodobém horizontu. Osobně s tím nemám problém.“
Jaké problémy měla Aiko po skončení národního kola? Poslechněte si celou epizodu Vlny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
