Bez hymny a v neutrálních barvách. Jak to vypadá, když se trestají ruští olympionici

9. únor 2018
Vladimír Putin na setkání se sportovci, kteří pojedou na olympijské hry do jihokorejského Pchjongčchangu

Olympijští sportovci z Ruska, tak zní oficiální označení pro ruské olympioniky na hrách v Pchjongčchangu. Jejich kombinézy neponesou ruské barvy, a pokud vyhrají zlaté medaile, nebude k tomu hrát národní hymna. Jak k tomu došlo a co to znamená pro světový sport?

Že v ruském sportu zřejmě není vše zcela v pořádku, se vědělo už před několika lety. Na existenci dopingového systému, díky kterému se Rusům dařilo obcházet pravidla, upozorňovaly již v letech 2012 a 2013 ruské atletky Darja Piščalnikova a Julia Stěpanova. Jejich výpovědi však tehdy zůstaly ležet kdesi na stolech v ústředí nejvyšších sportovních organizací. Navenek se nedělo nic.

Běh událostí nabral na obrátkách až po zveřejnění několika dokumentů z dílny investigativního oddělení televizní stanice ARD. Situací se začala zaobírat Světová antidopingová agentura (WADA), která získala výpověď jednoho z klíčových hráčů v celém systému – Grigorije Rodčenkova, který z pozice vedoucího moskevské antidopingové laboratoře pomáhal sportovcům unikat nástrahám testů.

Rodčenkov také velel manévrům, které Rusové podnikali během minulé zimní olympiády v Soči. Vypadalo to jako ve špionážním filmu: agenti ruské tajné služby (FSB) v noci vyměňovali testované vzorky svých reprezentantů za jiné. Byly připravené už předem a jejich hodnoty se nacházely v rozmezí požadovaných norem. Rusko na hrách získalo rekordních 33 medailí a jasně vyhrálo pořadí národů.

Olympiáda v Soči 2014

Kauza ruského dopingu se vleče dodnes. Operace ze Soči, ale i jiné překračování pravidel – podávání speciálních koktejlů či naprosté popření principu nezávislého testování moskevskou laboratoří –, se často označují za největší dopingový skandál ve sportovní historii. Shodu se však nedaří nalézt v otázce jeho potrestání. Rozdílné názory mají Mezinárodní olympijský výbor (MOV), sportovní arbitráž (CAS), WADA i samotní Rusové.

Rusové v Pchjongčchangu

Problémů je navíc celá řada. Ten hlavní spočívá v tom, zda se má za existenci dopingového systému trestat plošně, tedy zda zakázat start celé ruské výpravy bez ohledu na to, že v ní mohou být jedinci, kteří s ním neměli co do činění. V takovém případě sice vyšlete jasný signál, o možnost jet na olympijské hry však připravíte i sportovce, kteří o start na olympiádě usilovali už od dětství.

Toto dilema řešil MOV už před hrami v Riu. Přestože měl k dispozici tzv. McLarenovu zprávu, v níž je celý systém důkladně popsán a objevují se v ní spojení jako „státem řízený doping“, pro plošný zákaz se nerozhodl. Namísto toho vydal často kritizovaný verdikt, jímž přesunul odpovědnost za rozhodnutí na jednotlivé sportovní federace. Opačný názor měl paralympijský výbor, který výpravě ruských handicapovaných sportovců účast zakázal.

Na začátku prosince loňského roku se výkonný výbor MOV sešel znovu, aby rozhodl o účasti Rusů na olympiádě v korejském Pchjongčchangu. Jeho rozhodnutí bylo tentokrát přísnější. Ruští sportovci budou startovat pod speciální hlavičkou „Olympijští sportovci z Ruska“. Na hrách se neobjeví ruské vlajky a v případě zisku zlaté medaile nezazní ani hymna. MOV navíc pověřil speciální komisi kontrolou tamních olympioniků. Nominace jim byla potvrzena až po splnění několika podmínek, jako např. netrestanosti za doping.

Tento verdikt je vnímán jako kompromis: Rusové sice na olympiádu pojedou, ale jen coby neutrální výprava. Rozhodnutí ve stylu „chytrá horákyně“ se však z ruské strany setkalo s ostrým odmítnutím a hodně slyšet byly i opačné hlasy, které jej zase označují za příliš mírné. Z neřešitelné situace se MOV vybruslit nepodařilo a navíc si ještě „naběhl“, když uvalil doživotní zákaz na třiačtyřicet ruských sportovců.

Ukončení Zimních olympijských her v Soči 2014

Reprezentanti, mezi kterými jsou například medailisté z neslavného běžkařského závodu na 50 km, kde Rusko obsadilo kompletní stupně vítězů, dali celou věc k tzv. sportovní arbitráži (CAS). Jde o nejvyšší soudní instanci s mandátem rozhodovat spory ze světa sportu. (Arbitráž v minulosti řešila například případ Dutee Chand, která úspěšně napadla pravidlo týkající se hladiny testosteronu u intersexuálních atletek.)

CAS se věcí zabýval na sklonku ledna, jeho jednohlasné rozhodnutí způsobilo šok: soudcovský panel v 28 případech zrušil tresty za doping a v dalších jedenácti zmírnil doživotní zákaz. Těmto sportovcům byly anulovány výsledky ze Soči a zakázán start v Pchjongčchangu, na dalších hrách se už ovšem případně objevit mohou. „V 28 případech nebyly důvody dostatečné k potrestání za doping. V jedenácti ano,“ stojí v odůvodnění.

Selhání MOV?

Ďábel je zřejmě v detailech. Přestože několik obsáhlých zpráv zřetelně popisuje fungování ruského sportu a whistleblower Rodčenkov ve svém čestném prohlášení do detailu rozebírá zákulisí „sportovního zázraku ze Soči“, ruští olympionici na samotných hrách žádný pozitivní test neměli. Jejich vzorky totiž byly vyměněny a původní obsah zničen. Arbitráž uvedla, že se nezabývala systémovým rozměrem celé kauzy, ale pouze jednotlivými případy.

Patnáct z omilostněných ruských sportovců, mezi nimi například zlatí medailisté z roku 2014 Alexander Legkov nebo Alexander Treťjakov, následně požádalo o dodatečnou nominaci pro Pchjongčchang. Tu jim však MOV odmítl udělit s tím, že nemá plné odůvodnění rozsudku a také disponuje novými důkazy o jejich vině. Situace už přerostla do další soudní bitvy, Rusové se dva dny před startem olympiády znovu odvolali ke sportovní arbitráži.

V olympijské nominaci figuruje 168 ruských sportovců (v Soči jich bylo 232), kteří budou bojovat napříč všemi sporty. MOV mezitím bezprostředně před startem sportovního vrcholu tohoto roku řeší vážné problémy, protože jen těžko může nyní tvrdit, že integrita her zůstává zachována. Trest za „dopingový skandál století“ se s trochou nadsázky smrskl na několik odebraných medailí, zákaz ruských symbolů a drobnou změnu v označení výpravy.

„Velká část světa je toho mínění, že MOV selhal a nedokáže ochránit čisté sportovce. Více se tu o tom mluví, než se skutečně děje. Nemyslím si, že se z toho dokážeme vykroutit,“ pronesl před několika dny na zasedání výboru Dick Pound, někdejší prezident antidopingové agentury WADA. „Svět v nás ztratil důvěru. Situace je neudržitelná,“ doplnila jej pro deník The Guardian současná viceprezidentka agentury Linda Helleland.

Jak otevřít lahvičky

V posledních dnech se navíc objevily další dvě zásadní informace, které závažným způsobem zpochybňují důvěryhodnost antidopingového systému. Stojí za nimi již zmíněné investigativní oddělení německé televize ARD. Týmu pod vedením novináře Haja Seppelta se nejprve podařilo dostat k databázi s deseti tisíci údaji krevních testů běžců na lyžích, které následně analyzovali lékařští odborníci.

Novinářům se totiž podařilo oddělit domněle neporušitelný uzávěr a nasadit jej na jinou lahvičku. Co to vše znamená? Že je možné vzít odevzdaný vzorek sportovce, otevřít jej a manipulovat s jeho obsahem

Výsledky nepotěšily nikoho. Ze studie vyplývá, že celých 46 procent medailí z mistrovství světa a olympijských her mezi lety 2001–2010 získali závodníci s podezřelými hodnotami. „Pravděpodobnost, že by to způsobilo něco jiného než doping, je menší než procento,“ uvedli lékaři. V databázi jsou nejen reprezentanti Ruska, ale také Norska, Švédska či Německa. Více než padesát sportovců je aktivních i nyní a chystá se na korejské hry.

Jestli taková informace působí šok, není to nic proti dalšímu z odhalení německých novinářů, kteří se ve svém dokumentu zaměřili na jeden z pilířů, na kterém stojí boj proti dopingu – jakmile sportovec odevzdá vzorek moči, nedá se s ním jakýmkoliv způsobem manipulovat. Laborant vzorky A a B nalije do speciálních lahviček opatřených uzávěry, na kterých je uveden kód unikátní pro provedený test. Nikdo se do nich nemůže dostat bez toho, aby uzávěr nerozbil...

… anebo jsme si to doteď pouze mysleli. Novinářům se totiž podařilo oddělit domněle neporušitelný uzávěr a nasadit jej na jinou lahvičku. Co to vše znamená? Že je možné vzít odevzdaný vzorek sportovce, otevřít jej a manipulovat s jeho obsahem. Poté stačí uzávěr zavřít a vrátit lahvičku. Dotazovaní laboranti žádné stopy nepoznali. „Stačí mi na to tak dvanáct minut a je to. Pokud řekneme, že na stupnici od 0 do 10 je padělání bankovek na horní hranici, tak tohle je tak 0,3,“ zazní v dokumentu.

Edward Snowden světového sportu. Kdo se bojí Grigorije Rodčenkova?

Grigorij Rodčenko

Odhalení ruského dopingového programu otřáslo v posledních letech důvěryhodností celého světa vrcholového sportu. Grigorij Rodčenkov, který podvody řídil, o své práci mluví v novém dokumentu Icarus. Problémy se však neomezují jen na Rusko. Nikdo totiž nemá valný zájem na tom, aby antidopingový systém skutečně fungoval.

To všechno na typech lahviček, které se používaly na olympiádě v Riu či evropském fotbalovém šampionátu. Záběry poté ukazují snad ještě důraznější důkaz o tom, jak snadné je lahvičky otevřít. Seppelt utěsní uzávěry nejnovějšího typu přesně podle návodu, který uvádí jejich švýcarský výrobce. Když je o tři dny později vyndá z mrazícího zařízení, dokáže několik z nich uvolnit způsobem, jakým doma otevíráme sklenice od marmelády – prostým otočením uzávěru.

Těžko nyní předpovídat, jak po takovýchto odhaleních zareaguje například sportovní arbitráž. Může vůbec potvrdit trest pro sportovce s pozitivním nálezem, když se bude bránit, že s jeho/jejími vzorky mohlo být v laboratoři manipulováno? „S tímhle zkrátka nemůžu nikomu nic dokázat,“ říká sportovní právník Michael Lehner. „Budu upřímný – boj za čistý sport je u konce,“ dodává mrazivě. Antidopingová agentura už na zjištění zareagovala a tvrdí, že situaci vyřešila tím, že v Pchjongčchangu bude používat starší model lahviček.

Ať je to jakkoliv, sport samotný u konce není a olympijské hry začínají. V záplavě ohromujících výkonů a silných příběhů však může být užitečné vzpomenout si, co se skrývá v pozadí mimo hledáčky kamer. Důvěryhodnost sportovního soupeření, zdá se, dosáhla dříve netušeného dna. Těžko si představit, že by šlo zajít ještě níže. To jsme si však před ruským skandálem a posledními odhaleními mysleli také.

Více o tom, jak ruská dopingová kauza vyplouvala na povrch a kdo ji pomohl odhalit, si poslechněte ve zvukové verzi příspěvku​.

Další články autora