Bezpilotní bombardování v NoDu: Inscenace zkoumá, kolik lidskosti umíme obětovat pro vlastní bezpečí

„Loni jsem byla na studijní stáži v Německu, kde se ke mně dostala knížka Teorie dronu. Začala jsem ji fascinovaně číst. Grégoire Chamayou je současný francouzský filosof, který se zabývá bezpečnostními systémy, etikou války a podobně. Bere dron, bezpilotní bojový letoun, jako myšlenkový experiment. Zajímá ho, do jakých sfér lidského chování zasahuje. Jde od veřejného mínění, od politiky, od místních obyvatel, kteří jsou pod neustálým sledováním a útoky dronů. Také my dron podrobujeme takovémuto zkoumání,“ vysvětluje Nina Jacques.

Struktura Chamayouovy knihy, v níž se jednotlivé kapitoly týkají politiky, zbrojních technologií nebo psychologie vojáků, se odráží i v představení. Tvůrci inscenaci pojali jako síť asociací spojených s dronem. Výsledný tvar vznikl jednak formou improvizace a také na základě výpovědí vojáků, civilistů a vědců. V inscenaci se objevují útržky veřejných vystoupení nejvyšších armádních velitelů, svědectví přímých účastníků konfliktu, a dokonce i původní materiály amerických ozbrojených sil.

V inscenaci se mimo jiné pátrá po tom, zda mají lidé v dnešní době ve větší míře strach a čeho se případně bojí|foto: NoD

V inscenaci se mimo jiné pátrá po tom, zda mají lidé v dnešní době ve větší míře strach a čeho se případně bojí. Nina Jacques při tvorbě vycházela z premisy, že současná evropská civilizace nejdéle v historii žije v míru a nemá přímý kontakt s válkou. „Chtěli jsme se podívat na to, proč tomu tak je, za jakou cenu si můžeme užívat této mírové doby a jaká je odvrácená strana míru. Jako společnosti se nám podařilo bojové konflikty odsunout na periferii. Ale to neznamená, že se války nedějí,“ dodává režisérka. Tvůrci v inscenaci zobrazují propojený a globalizovaný svět, ve kterém z jakéhokoliv místa můžeme vidět nebo se dotknout různých koutů planety, ať už se jedná o jídlo, oblečení, které nosíme na sobě, nebo o mezinárodní politiku. To má však i obrácenou stránku. To, že se v Evropě nenacházíme v otevřeném konfliktu, se často odráží právě v našem strachu z případného boje. Žijeme ve stavu ohrožení, že stav míru brzy zmizí. Díky intenzivní medializaci má leckdo navíc i pocit viny, že za války může západní svět.

A proč název O krásách bezpilotního bombardování? Dramaturg Boris Jedinák říká, že název inscenace vychází z politiky často opakovaného tvrzení, že dron je nejhumanističtější zbraň, jakou jsme dosud vyrobili, protože naši vojáci neumírají a jsou v bezpečí. „Kolem dronu je taková propaganda, jako kdyby byl tou nejkrásnější zbraní, jakou si dokážeme představit. Což ale nezahrnuje úhel pohledu, který mají lidé, kteří jsou pod palbou z bezpilotního letounu, pro které to zas tak krásné není. Ta krása v názvu naznačuje to, že řešíme, jak se o válce mluví, jak je prezentovaná a jak my ji přijímáme, z filmů, z médií nebo i z divadla,“ vysvětluje Jedinák.

Z inscenace O krásách bezpilotního bombardování v experimentálním prostoru NoD |foto: NoD

Součástí divadelního jazyka, který tvůrci zvolili, je i samotná technologie. „I když v inscenaci nepoužíváme dron, tak scénograf Honza Tomšů zvolil koncept, kdy v podobné míře, jako o dronech vypráví a hrají herci, vypráví i samotná technologie, projekce, různé samoobslužné stroje na dálková ovládání. To je něco, co by si divák, který je technologií okouzlený, mohl užít,“ láká na představení Boris Jedinák. Nina Jacques dodává, že by byli rádi, kdyby se diváci zamysleli, v jakém světě dnes žijeme, jakou zodpovědnost neseme za svět kolem nás a zda jsme připraveni v takovémto světě žít.

Hra O krásách bezpilotního bombardování bude reprízována 6. a 7. května v Experimentálním prostoru NoD.