Blíží se konec exkluzivních releasů na hudebních streamovacích službách?

03429027.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03429027.jpeg

Frank Ocean na konci minulého týdne po čtyřletém čekání vydal ne jedno, ale rovnou dvě alba. Nejprve v pátek přišlo audiovizuální album Endless, hned v sobotu pak regulérní album Blonde. Obě desky vypustil do světa exkluzivně přes streamovací službu Apple Music, respektive iTunes. Zdá se, že spíš než tvůrčí přetlak za nezvyklým postupem stály smlouvy s Oceanovým labelem.

Jen první z vydaných alb totiž dle všeho vyšlo na labelu Def Jam Recordings, spadajícím pod Universal Music Group. Frank Ocean byl tomuto vydavatelství upsán od roku 2009. Podle všeho od něj v rámci smlouvy vyžadoval Def Jam pouze dvě alba. Mixtape nostalgia,ULTRA. vydal Frank Ocean v roce 2011 mimo rámec této smlouvy. Alby channel ORANGE z roku 2012 a pátečním Endless se tak Ocean zbavil závazku. Desku Blonde, která je na rozdíl od audiovizuálního Endless vnímána fanoušky a kritiky jako plnohodnotný následovník channel ORANGE, tak mohl vydat pod vlastním labelem Boys Don’t Cry.

Reakce na podivný Oceanův dvojrelease na sebe nenechala dlouho čekat. Na začátku tohoto týdne zakázal údajně šéf Universal Music Group Lucian Grainge všem hudebníkům spadajícím pod jeho vydavatelství, aby uzavírali exkluzivní smlouvy se streamovacími službami (a to včetně všech sublabelů). To je ohromná zpráva od vydavatelství, které mělo loni na svědomí celosvětově téměř dvě pětiny příjmů z prodejů hudebních nahrávek. Na povrchu možná Greingeův zákaz vypadá jako populistické rozhodnutí, které má zamezit fragmentaci hudebních releasů. Ve skutečnosti bude důvod možná poněkud cyničtější. Universal Music Group má podíl ve Spotify (stejně jako zbylá velká vydavatelství), které se pravděpodobně chystá příští rok vstoupit na burzu. Na rozdíl od Tidalu a především Apple Music se Spotify nedaří získávat tak velké exkluzivní releasy. Vymizení této praxe by tak jeho dva velké konkurenty zbavilo značné výhody a z pozice Universalu zvýšilo hodnotu jejich podílu ve streamovací službě.

Funkčnost exkluzivních releasů obhajuje bývalý zaměstnanec Apple Music Sean Glass na webu Music Business Worldwide. Glass vyzdvihuje práci s konkrétními umělci a kurátorskou roli, kterou podle něj tyto smlouvy umožňují Apple Music plnit. Ekosystém playlistů na Spotify je podle něj takřka plně pod kontrolou propagační mašinérie velkých vydavatelství a napomáhá zavedeným jménům na úkor začínajících hudebníků. „Ti, co si stěžují na exkluzivní releasy, se nepodílí na placení, to znamená, že odmítají platit 10 dolarů měsíčně za hudbu,“ píše Glass v souvislosti s ustálenou cenou za hudební streamování.

„Pokud bude vše pokračovat v zajetých, opatrných kolejích, budeme mít i nadále celou řadu streamovacích služeb – s různými podmínkami, cenovými úrovněmi, ale hlavně s odlišnou stájí interpretů –, které mezi sebou budou soupeřit. Taková situace ale bude prohlubovat bezradnost posluchačů – největším příslibem streamovacích služeb přece byla možnost mít všechnu hudbu světa dostupnou jen díky pár dotekům displeje. Řadový posluchač (a ostatně ani ten nejnadšenější) přece nemůže chtít být uvězněn v situaci, kdy si musí hlídat, jestli ta která služba nabízí jeho oblíbeného interpreta.“ Poslouchejte/Čtěte více.

Glass má možná pravdu, že Apple si více hýčká hudebníky a má k nim osobnější přístup než Spotify, jeho argument o neochotě fanoušků platit je ale lichý. Exkluzivní releasy můžou logicky vadit platícím uživatelům jiných streamovacích služeb. Glass zároveň naprosto ignoruje fakt, že průměrný Američan podle průzkumů dlouhodobě utrácí za hudbu okolo 40 dolarů ročně. Deset dolarů měsíčně, po kterých volá, pak rozhodně není samozřejmost. Glass se určitě nemýlí v tom, že exkluzivní releasy a z nich plynoucí (na poměry pohublého hudebního průmyslu tučné) provize mají potenciál osvobozovat hudebníky a umožňují vzniku hudby a klipů, které by jinak nespatřily světlo světa. Škoda, že to dělají spíše na úkor fanoušků než velkých vydavatelství.

Frank Ocean spustil lavinu, která značně zamíchala kartami. Na první pohled se může zdát, že Ocean vystřídal Taylor Swift jako symbol hudebníka, který úspěšně vytrhl kontrolu nad svou tvorbou ze spárů hudebního průmyslu. Zákazem exkluzivních releasů Universalu už však začala reakce. V následujících měsících nás pak čeká vyjednávání nových smluv mezi Spotify a major labely. Švédská streamovací služba se netají tím, že by ráda platila za hudební licence méně, což nepochybně zasáhne více než vydavatelství právě hudebníky. Blízká budoucnost tak pro ně nevěstí nic dobrého.