Bloggeři z Vágus.cz vydali cestopis o nádražkách

14. únor 2014
03050996.jpeg

„Každý má historku z nádražky,“ říkají NP a KZ, kteří za posledních několik let viděli nádražních hospod a restaurací desítky. Nejlepší nádražku mají podle nich v Bubenči nebo v Okříškách, největší peklo je prý dát si pivo na nádraží v Jičíně. Jejich knížka kromě českých popisuje i tři maďarské, jednu anglickou a tři indické nádražky.

Co dělá dobrou nádražku? „Pivo a párek,“ směje se KZ. „Dobrá nádražka musí být trochu špinavá, omšelá, aby bylo vidět, že je používaná. Musí být vidět, že je ta hospoda vrostlá do toho místa, že to není nějaká vykachličkovaná sterilní místnost,“ říká NP. Nové řetězce nádražek, které začínají na stanicích vznikat v poslední době, je nezajímají. Jde o atmošku a o lidi.

České nádražky podle nich nezažívají zrovna období rozkvětu, projevuje se to tím, že často zanikají a zase znovu vznikají. Pořád se ale dá spolehnout, že si na větších nádražích člověk pivo a párek dá. V Železném Brodě mají místo nádražky vetešnictví, ve Zlíně a v Náchodě patří hospody Vietnamcům, v Čelákovicích prý bývala nádražka s masážním salonem. „Proslulá je nádražka v Jedlové, ve vesnici uprostřed Lužických hor. Nádraží Jedlová je ještě dva kilometry za vesnicí, je to uprostřed lesa jediná civilizace.“ Nejpodivnější nádražka je prý kiosek Vstupte v Mladé Boleslavi. „Má na zimu stěny obtažené igelitem, aby jim bylo větší teplo, protože jim zakázali mít kamna, takže ta nádražka se na zimu změní v takový zapařený stan.“

Dvojice nedávno vydala reportáže z celkem dvaceti nádraží jako knížku, na její vydání sehnali peníze na HitHitu a pojmenovali ji oblíbenou větou štamgastů z Jičína. Z každé nádražky je tu krátká reportáž a hodnocení, které se skládá z hvězdiček a poznámek jako: zamořená komáry (o atmosféře) nebo: plete si pohlaví (o obsluze). Nejde tu o popovou verzi sociologie ani parodii na foodblogy. NP a KZ nádražky fascinují a jejich texty vznikají jako spontánní reporty.

03051010.jpeg

„Nádražky v rakousko-uherském prostoru bývají podobné, nějaké anomálie se samozřejmě najdou, třeba v Púchově je odstavený vagon, kde je bar, ale vesměs se od sebe výrazně neliší,“ říká NP. V Indii se kromě nádražek můžete přejíst už ve vlaku, prodavači s občerstvením vlak každou chvíli prochází, a když vlak zastaví, přibíhají další s koši plnými smaženek. „Tam se to dost liší, nádraží od nádraží, jsou nádraží s opravdovou nádražkou – příkladem je Haridvár, kde to vypadá, jako kdyby člověk přenesl českou nádražní restauraci do indického svatého města a přestal tam točit pivo a místo něho začal rozlívat čaj. Ale jsou stanice, kde žádnou nádražku nemají, pak to supluje nějaká vývařovna před ní.“

03051146.jpeg

Domovskou nádražkou NP a KZ je nádražka v Bubenči, která budí dojem vesnické hospody, ačkoliv je v jedné z nejbohatších městských částí. Vede ji výčepní, který je zároveň řezník a toreador. Štamgast Ota v ní každý večer sedává 12 let. „Sem jednou přišla taková dáma slušně oblečená a říkala ‚To jsem v životě neviděla‘, tady byl krunýř želvy, tady byla helma, tady byly pobitý stěny takovýma kravinama, ona říkala ‚to jsem v životě neviděla‘, ale pak se jí tady líbilo, se tak vožrala, že nemohla odejít. Dneska je to restaurace, tenkrát to byla knajpa, za komunistů by to byla taková pětka.“

Na štamgastech bude brzy budoucnost bubenečské nádražky záviset, vlaková stanice se stěhuje do Podbaby a z nádražky má být obyčejná hospoda. Z pražských nádražek NP a KZ taky doporučují smíchovskou, kde měl svůj salonek Magor. Dejvická prý už není, co bývala před rekonstrukcí, jak bude vypadat Fantova kavárna na Hlavním nádraží se po dvouroční pauze brzy uvidí.

03051003.jpeg

Další články autora